Vidím temnotu, co mi kráčí vstříc.
Vzpomínám na to,
co jsem ti nestačil říct.
Vidím stínového draka.
Prožívám to co ty,
ta muka.
Slyším černých duší šepot.
Usínám v popelu,
v dáli zní kopyt klapot.
Dnes usnu navěky.
Má duše odejde
a tělo odnesou městské stoky.
Sbohem, světě zničený,
ve své duši čistý,
ale na povrchu zkažený.
ČTEŠ
Pan Kat
PoezjaBásně mé tvorby z mysli, snad mi nápady nedošli, snad nezaujmu jen osly, ale i z nebe posly. Tak... Doufám že Vás tahle básnička neurazila a podívate se na tuhle patlaninu.
