Snažil jsem se tě ukildnit, ale ty si neposlouchal. Když sem se tě snažil chytit za ruku, dal si mi facku. A to silnou. Když ti došlo co si udělal, okamžitě ses mi začal omlouvat a brečet ještě víc. Já jsem tě jen obejmul se slovy :„Všechno bude dobré, vždyť si neudělal nic hrozného a navíc si opilí". Jen sem tě hladil po zádech a ty si pochvilce usnul.
——————————————————
Další den sem tě u sebe už nenašel.
Šel sem do kuchyně, když uvidím stát svého otce u šuplíku s noži. Ani jsem ho nepozdravil a šel si nachystat snídani. Když sem dosnídal chtěl sem jít do školy. Jenže otec byl opilí a protože byl zeovna u nožů tak jeden vzal a šel s ním pomalu ke mě. „Ty spratku jeden, jak se opovažuješ mě ani nepozdravit. Takhle sem tě nevychoval."řval jak smyslů zbavený. Chtěl sem utéct pryč, jenže rychle mi vzal ruku a řízl do ní. Začal sem křičet jak bolestí tak o pomoc. Otec mě kopl silně do břicha a já spadl na zem. Začal do mě kopat a občas mě i řízl. „Nikdy ses neměl narodit ty hajzle akorát si otravoval život. Seš stejnej jak tvoje matka. Ale na mě si nikdo vyskakovat nebude."hrdelně se zasmál a nechal mě být. Já šel pomalým krokem do školy a občas jsem sykl bolestí.
————
Ve škole jsem zašel rovnou za ošetřovatelkou. Ta mi vyčistila ránu na ruce, která se táhla od předloktí až skoro k zápěstí. Musel jsem si vzít mikunu s dlouhým rukávem ikdyž bylo horko.
Na vyučování jsem to jakžtakž stíhal. Když jsem přišel do třídy, šel jsem na svoje místo. Protože jsem, k mojí smůle,seděl vedle tebe, cítil jsem se nervózně. Ty ses na mě ani nepodíval. Nevím proč. Cítil jsem se smutný a čekal, že mi řekneš alespoň ahoj, ale nic se nestalo. Tak jem to řekl první: „Nechceš si promluvit o tom co se včera stalo? Víš vůbec jaký jsem měl strach?" „Co ti je do toho"odsekl a já se zarazil. Nikdy ke mě Tae nebyl takový. „Tak promiň, ale chtěl jsem vysvětlení a ještě když jsi začal křičet jaká jsem zrůda a že za všechno můžu, že tě opustila ." Vydal jsem ze sebe roztřeseně. Jen co sem to dořekl, ty jsi se na mě podíval smurným a zároveň chladným pohleden. Já se jen zvedl a šel rychle na záchody. Musel jsem to vydýchat.
„Alee kohopak to tady máme"ozval se slizský a nechutný hlas. Jen jsem trochu vyděšeně vytřeštil oči, protože jsem se trochu i lekl. On se jen ušklíbl a rychlým krokem byl u mě. Popadl jednu mou ruku, naneštěstí tu pořezanou a skroutil mi ji za záda. Pak me kopnul do břicha a já se svalil na zem. Dal mi pěstí do obličeje a chtěl mě kopnout kdyby se neozval můj zachránce. „Nech ho být a vypadni"řekl Tae tak chaldně až jsem se ho bál. Co když mi taky něco udělá? Ten trýznitel se lekl a naposeldy mě kopnul a zdrhl. Já se jen trhaně nadechoval a snažil se říct prosté děkuji. „D-děkuju T-tae"řekl jsem konečně a on ke mě s ustaraným pohledem přispěchal. Snažil se mě zvednout, ale moje tělo bylo tak slabé a vyčerpané, že jsem to prostě nedokázal.
Nová kapitola. Užilvejte 😊🐤
