„Děláš si srandu!"zařval. Já jen vyděšeně sklopil pohled. Ihned mi vyrval žiletku z ruky a spláchl ji do záchoda. Vzal mé ruce a ošetřil je, obvázal je a pak se na mě s vážným pohledem podíval. Právě jsme seděli v obýváku na gauči a já se psychicky připravoval na výslech jako u policie. Propaloval mě pohledem opravdu hodně dlouho, až jsem se cítil nesvůj. „Tak řekneš mi už konečně důvod tvého počínání?"začal. Já jen zarytě mlčel. Chtěl jsem se zvedout ze sedačky, ale on mě prudce stáhl zpátky na sebe. Spadl jsem mu přímo do klína. Naklonil se nade mě a náš obličej dělilo jen pár centimetrů. Cítil jsem jeho horký dech na tváři. Když se chtěl ještě více přiblížit, zazvonil mu telefon. Naštvaně se ode mě odtáhl a já byl na svobodě. Celý rozrušený jsem se vydal rychle do pokoje a spadl do postele.
Když Taehyung dotelefonoval, slyšel jsem ho jít po schodech nahoru k mému pokoji. Rychle jsem se postavil a skoro rozeběhl ke dveřím abych stihl zamknout. Ale bohužel byl rychlejší. Zavřel dveře a přirazil mě na ně.
Tatatá dalši kapitola.
