Rychle jsem žiletku a ruku omyl s na klepajícího jsem zařval ať chvíli počká. Když jsem mě předloktí obvázané a schované pod mikinou šel jsem otevřít. Ouha ten NĚKDO byl Tae. Jen co mě uviděl tak mě obejmul. Nechápal jsem co se děje.
„Víš jak jsem se o tebe bál, když si mi nezvedal mobil"řekl. Ihned mi došlo že jsem se poslední hodiny ještě na mobil ani nepodíval a měl jsem vypnuté zvonění. I tak jsem nechápal proč je tady. Když se odtáhl a všiml si mého nechápavého výrazu, začal se omlouvat. „Promiň, ale to co teď udělám je asi naposledy"řekl a políbil mě. Já jsem jen zaraženě stál, ale po chvíli jsem začal spolupracovat. Najednou se odtáhl a zmizel ven. Prostě utekl. Já jen zase nechápavě, zničeně a smutně koukal směrem kterým šel pryč.
Nějakou dobu nebyly kapitoly tak dnes přidávám další. Užívejte ^•^
