Nakonec si mě vzal do náruče a odnesl k tobě domů. Cítil jsem tvé doteky s chtěl nejradši utéct. Zrychleně jsem dýchal a snažil se tě nevnímat. Jenže to bylo opravdu obtížné.
Přišeli jsme k tobě domů a ty si mě položil na postel u tebe v pokoji. Ty jsi se na mě podíval a řekl:„Já promiň, nevěděl jsem co dělat a tak jsem byl hnusný. Strašně lituji toho co jsem řekl když jsem byl opilí. Jenže když jsem vyděl jak tě ten hajzl kope, musel jsem zasáhnout bez ohledu na to, že mě asi nenávidiš. Bude asi lepší když so od sebe teď na chví li dáme odstup, abych si to urovnal v hlavě"dopověděla a já jsem byl smutný. Hodně smutný. „To je v pohodě, já to zvládnu a ještě jednou děkuju za tvou záchranu."odpoveděl jsem a snažil se vypadat ok. On jen řekl:„ Na tady máš oblečení a běž se umýt. Studená voda pomáhá na modřiny. Jen jsem se děkovně usmál a zamířil do koupelny. Bohužel jsem nezamčěl a tak když jsem měl už tričko dole, vstoupil do koupelny s tím že chce něco říct, ale jakmile uviděl moje břicho a hlavně tu ruku tak zkameněl. Jen jsem sklopil hlavu a čekal co se bude dít dál. „Jungkooku od koho to máš."zašeptal naštvaně a já zvedl svůj pohled na něho. Chtělo se mi brečet, přesně tohle sem nechtěl aby seněkdo dověděl. „Jungkooku tak mi sakra odpověz" skoro zakřičel a já se opravdu lekl. Začly mi stékat po tvářích. Pořád jsem nic neříkal a tak on odešel. Nepomohl mi. „Začal jsem plakat. „Ach Tae, proč mi tohle děláš, jsem z tebe zmatený. V jednu chvíli jsme nejlepší kamarádi, pak děláš ze mě neznáš a pak se zase omluvíš a pomáháš mi."říkal jsem při breku. Chtěl jsem odejít. Proto jsem si vzal na sebe tričko a zamířil ke vchodovým dveří jak nejrychleji jsem mohl. Už jsem chtěl nazout si botu, když mě někdo chytil za zápěstí a přirazil na zeď. Zalapal jsem po dechu. Začal jsem zrychleně dýchat a moje srdce asi běželo maraton. „Jungkooku, ty hajzle malej, proč si myslíš že bych tě tam nechal. Smel jsem jenom pro lékárničku a ty už si myslíš bůhví co."vynadal mi, ale nekřičel. Jen jsem opět sklopil pohled na zem. Zčervenal jsem když mi došlo, že jsem přimáčknutý ke zdi a obě zápěstí mám nad hlavou. Začal jsem se kroutit, abych se vyprostil z toho sevření, ale on se ještě více přimáčkun na mé tělo. Moje srdce bilo jako splašené. „Kampak já ještě neskončil a nedělej že ti to vadí"zašeptal mi do ocha a skousl mi ho. Já jsem byl jako očarovaný. Najednou mě pustil a řekl:"To byla jenom sranda, prosímtě. Snad sis nemyslel že tě budu mít rád. Nejsem gay. A teď poď musím tě jít ošetřit." Byl jsem z toho opravdu smutný. Jakmile se otočil a šel po schodech jsem si nazul boty belskovou rychlostí a vyběhl z domu. Uslyšel jsem volání svého jména. „Kooku stůj. Počkej!!!" Bohužel jsem měl to domlácené břicho a on byl rchlejší. Dohonil mě. Chytil mě za zápěstí a přetočil k sobě. Brečel jsem jak nějaká citlivka. Objal mě a když mě pustil, chytil mě za ruku a táhl mě zpátky k jeho domu. Došli jsme zase dovnitř. Já stále brečel.
Opět nová kapitola
