Zastavilo se mi srdce. Koukal sem do očí Taehyunga a zrychleně dýchal. To jsem zrovna potřeboval, aby mě našel zrovna on. Jak já už chtěl být pryč. Ihned jsem se zvedl a šel opět ke kraji. Nezajímali mě slzy stékající po mé tváři. Už jsem se zase chystal skočit, jenže Tae mě vzal za zápěstí a trhl se mnou. Ani jsem se nenadál a už mě tahal pryč. „Nech mě!"zakřičel jsem. Nechápu ho, opravdu ne. Ignoruje mě a pak zachraňuje. Vždyť bych mu nechyběl. „Můžes mi říct proč si chtěl skočit ty idiote?"zařvalna mě až jsem sebou cukl. „Víš jak jsem se o tebe bál?!"křičel pořád. Až teď jsem si všiml že brečel taky. Mezitím co jsme na sebe křičeli jsme se dostali ke mě domů. Odemčel jsem vchodové dveře od domu a chtěl rychle zavří aby se sem nedostal, ale ty jsi mezi dveře dal nohu a tím zamezil zavření.
„Co cheš, zkazil si mi plány a teď tu chceš jětě oxidovat?!"zeptal se ho naštvaně. Vážně jsem neměl chuť se vyzpovídat o tom, proč jsem to chtěl udělat. On jen silou zatlačil do dveří a tím se dostal dovnitř. Zavřel za sebou dveře a podíval se uslzenýma a zároveň naštvanýma očima na mě.
„Stále si mi neodpověděl proč si chtěl udělat to co si málem udělal" (😂 to je věta) odpověděl už klidně. „J-já"zakoktal jsem se. „Běž pryč radši."odpověděl jsem. „Nikam nejdu dokud mi to neřekneš, klidně tady budu i spát"řekl rozhodně. Nad tím jsem jen pokroutil hlavou a vydal se rychlím krokem do koupelny. Tam jsem zavřel dveře, ale zapomně zamčít. Vzal jsem potichu žiletku a několikrát se řízl. To že jsem nezamčel mi došlo až potom, co Tae vstoupil do koupelny.
Ještě jedna, ale nevím jestli přidám do dneška další. Budu se snažit. 🙄
