TRANSFORMERS: Temnota z hlubin

Kapitola IX. - Sami v pekle

Nálada ve městě Fortres se změnila. Vojáci se pochmurně plahočili po dlážděném náměstí.
Pomalými, naučenými úkony chystali obranné postavení, stejně, jako mnohokrát předtím s tím rozdílem, že dnes nevěděli, proti čemu stojí.
Od doby, co se průzkumná skupina vrátila, nikdo ani nepromluvil, kromě rozkazů. Nebylo co říct.
Jednotky na předměstí byly mrtvé, nedávno zvolený zástupce velitele také a sám velitel se uzavřel do sebe.
.
.
.
.

Titus seděl nad plány města a promýšlel taktiku. Optikami těkal po bludišti ulic a budov nakresleném na šedobílém archu tenké fólie. V hlavě skládal obrannou linii z toho, co měl k dispozici, a proti něčemu," s čím se ještě nikdy nesetkal.

První obrannou linií byla série barikád a provizorních palpostů, vykopaných v dlažbě a studené zemi.
V centru této obrany stál vysloužilý, čtyřhlavňový, protiletecký kanón, jehož dlouhé, kovové, vzduchem chlazené hlavně trčely k nebesům, dívajíce se na deprimující šedě a modře zbarvenou oblohu, hladově vyčkávajíc na svou kořist.

Tato zbraň, o jejímž stáří se mezi pamětníky vedou sáhodlouhé spory, byla jediným dostupným prostředkem, alespoň trochu účinným proti monstru, které spatřil. Doufal v to. Nic silnějšího neměl.
Veškerá děla padla za oběť žáru a plamenům předchozího dne. Zbylo jen značné množství munice do nich.

Ještě jednou pohlédl na mapu a digity přejel po červeně označené části města.
Tolik mrtvých.
Před optikami se mu vybavil obraz jeho přítele LongArma.
"Promiň mi to, Longu." zašeptal do ticha a promnul si koutky optik.
Pak se pomalu otočil a vyšel ze stanu.

Venku ho na okamžik oslepilo světlo jediné hvězdy na odpolední obloze.

Zvedl servo, aby si zakryl optiky, a k jeho zvukovým receptorům se dostal nedaleký rozhovor u těžkého kanónu.

"... sakra, tolik koroze jsem neviděl ani na Moři rzi. Je to úplně všude." To byl Chromedome. Vysoký mech s oranžovo červený tělem, štíhlýma nohama, šedými servy a obřími koly na každém rameni kontroloval kovové mechanismy čtyřčete.
Jeho hlas tlumila maska s žlutým hledím, kterou nosil přes obličej, a tím dělala půlku jeho nadávek nesrozumitelnými.

Kolem Chroma pobíhal drobný bot s černým tělem, bílými končetinami a širokými nárameníky s rudým zdobením. Měl na tváři podobnou masku, jako jeho větší druh, s tím rozdílem, že hledí té jeho bylo modré a kryt ústních pistonů červeně zbarvený - Rewind.
.
.
.

Titus vykročil k dvojici vždy veselých botů.
"Tak co, Chromedome, bude to fungovat?" zeptal se, když stanul před zkoseným ochranným pancířem protiletadlovky.
"Ale jo pane... Sakra..." zavrčel a trhnul rukou dozadu dřív, než mu závěr kanónu rozdrtil digity.
"Nějakou chvílí fachat bude, ale nevím, jak dlouho." pronesl znalecky, utírajíc si ze serv mazivo. "Mnoha součástkám odbývá poločas rozpadu. Rez to rozežrala slušně. Použil jsem díly, co jsem našel, ale ty taky nevydrží. Je jen otázkou, kdy v tom něco selže. A pak... v tom lepším případě jen přestane fungovat."
"A v tom horším?" zeptal se zvědavě Rewind, podávajíc Chromovi šroubovák.
"Řekněme, že to bych u toho sedět nechtěl." rozesmál se vysoký bot.

"Stejně je to všechno k ničemu!" Ozval se nahlas Bot krčící se u jedné z barikád, neustále si hrající s granátem.

"Máš něco na jiskře, Getawayi?" zeptal se ho Titus.

Oslovený se zvedl a vykročil, byl průměrně vysoký bot, převážně bílý s červenými a modrými částmi a dlouhými plechy na ramenou.
Díval se na velitele modrými optikami, zasazenými do žlutého obličeje bez úst.