TRANSFORMERS: Temnota z hlubin

Kapitola XXI. - Volba

"Pojď!" ozvalo se temnou jeskyní v ozvěně.
Mladá femme, ležící v rohu místnosti, se rozhlédla.
Všichni ostatní spali.
Hnědo-zelený mech ležel naproti ní. Kus od něj nový přírůstek v této díře, Sas. Choulila se do klubíčka a tiskla si kolenní šrouby k hrudi.

Vedle Femme v rohu pak ležela mladší světle modrá. Byla krásná, tiskla se k sousedící a její tenké kovové křídlo používala jako přikrývku.

"Pojď ke mě, Ferro." ozvalo se znovu. Ten hlas znala. Odporný hlas temnoty.
Hromový hukot, jež vycházel z hlasového modulu samotného ničitele.
Unicronův hlas.
Byl velice hlasitý, ale přesto nevzbudil nikoho krom ní.

Teprve když se ozval potřetí za doprovodu ostré bolesti v procesorech, pochopila, že je uvnitř její hlavy.

Ačkoliv nechtěla, lehce položila modrou femme na studenou podlahu a vstala.
Nutkání zjistit, co po ní pán Temnoty chce, bylo stále silnější a nešlo se ho zbavit. Pomalými kroky postupovala směrem ven, dokud se neocitla na kamenné planině.

Zády k ní stál mohutný rohatý mech, s mohutným dělem na servu.
Kolos se na ní otočil a pohlédl filaově žhnoucími optikami.
"Vítej, mé dítě!"
"Nejsem žádný tvůj parchant," zavrčela podrážděně Ferra.
Pak ji však ostře bodlo v nitru mysli.
"Trochu slušnosti, červe!" pomalu k ní přistoupil.
Vertix vzhlédla a spatřila jak se mu změnily optiky na temně rudé.

"Jestli mě chceš zabít, tak si posluž," vydechla Ferra, zatímco bolest ustupovala.
"Ale to se pleteš, má milá" ozvalo se hlasem bývalého Prima "nechci tě zabít. Na to jsi příliš vzácná."
"Vzácná? Jak to myslíš?"
"Zajímavé. Sama nevíš, co s tebou provedli." ostrým koncem digitu ji nadzvedl bradu, než se odtáhla.
"Máš v sobě něco, co nás spojuje. Dělá tě to vyjimečnou. Unikátní. Ten, který si nechává říkat Shockwave, do tebe dal kousek mého pána. Kapku jeho krve. Krve ničitele."
"A co s tím? Další zrůdnost, co mi ten zmetek provedl."
"A znova se pleteš Ferro. Vylepšil tě. Zdokonalil. Jsi jedna z mála, co to přežili a tím jsi vyvolena.
AirCage to z tebe cítil a proto jsi stále naživu. Jinak jsi nám k ničemu."

"A proč mi tohle vše říkáš?"

"Mám pro tebe nabídku" pomalu kolem ní kroužil. "Víš, můj pán není jen nemilosrdný, dokáže být i vděčný a..."
"Trhni si," zavrčela femme.
"Jsi odvážná" odvrátil se od ní "pořád doufáš, že tě zachrání. Ten Titus, že? Vidím ti až do jiskry. Miluješ ho." pronesl opovrživě

"Jak primitivní a zbytečný to cit, ta láska." Galvatronus se ohnul a zvedl cosi ze země.
"Musím tě zklamat. Už tě nezachrání!"
Hodil ji podivný černý oválný předmět k nohám.

Kulatá věc se zastavila o její pedál. Ferra Vertix na ní pohlédla a zhrozila se.
Byla to sežehlá hlava, oddělena od těla.
Dívala se na Ferr prázdným vytřeštěným optickým důlkem, zasazeným ve spečeném kovu, optické kryty druhého důlku se zatavily dohromady a věznili druhou bulvu.
Ústní pistoby byly otevřené a zaseklé v nekonečném křiku.

"To je..." zakryla si ústa a potlačila první slzy.
"Tvůj milovaný." zvrhle se zasmál
"AirCage ho sledoval, když prchal z Vašeho tábora, v tom svém obstarožním letounu a zprostředkoval jemu i ostatním setkání s Primusem."

"To ne!" dopadla na kolenní šrouby vedle hlavy "Ne!" lehce ji pohladila a její osamocená slza dopadla doprostřed sežehlého čela.
"Už nemáš nikoho, komu by na tobě záleželo. Autoboti tě nikdy nepřijali. Nikdo už ti nezbyl, krom nás."
Ferra bolestně vzhlédla na Unicronova syna.
"Zabiju tě!" zavrčela si pro sebe.