New Life! ▼DOKONČENO▼

27. kapitola - Spojenci či nepřátelé?

Byl už večer a Ruggero dole stále debatoval s ostatními. Já už se omluvila, že si půjdu lehnout, ale nešla jsem. Zalezla jsem do našeho pokoje, stála před zrcadlem a zírala na svůj odraz. Informace o novém životě co ve mně roste mi pořád problikávala myslí. Vážně budeme schopní tohle zvládnout?

„Lásko, jak to, že ještě nespíš?" Vstoupil do pokoje Rugge. „Nemůžu spát. Pořád musím myslet na to co nám řekla Tárí." Pousmála jsem se a on mě objal. „Zvládneme to." Políbil mě do vlasů. „Jak bychom mohli přemýšlet nad výchovou dítěte v době kdy ani nevíme jestli přežijeme?" Po tváři mi stekla slza. „Na tohle teď nesmíš myslet. Musíš myslet jen na nás a na to dítě a na to, že to vyhrajeme." „Copak ty se nebojíš?" Společně jsme se posadili na postel. „Bojím se, ale vím, že jsem tímhle vším získal všechno co jsem si od života kdy přál. Budu bojovat až dokonce. Budu bojovat za tebe, za naše přátelé a za naši rodinu." Pohladil mě po vlasech. „Miluji tě." Zašeptala jsem. „A já tebe." Dlouze mě políbil.

Pohled Ruggera:

Lhal bych, kdybych řekl, že jsem se nebál, ale kvůli ní jsem musel zůstat silný. Vidění Zivy bylo na dosah ruky. Měli jsme naději na normální život, na rodinu a všechno to co k tomu patří. Ovšem Elfové mě moc neuklidnili. To co se v kouzelném světě děje je znepokojující. V komunitách vzniká panika, strach z Velese se šíří a on je každým dnem silnější. Lidé se vraždí navzájem, berou si životy sami aby nepadli do rukou Velesovi. Králové to již nezvládají urovnávat. Spory narůstají a málokdo s námi chce jít do aliance. Ani Valcar spojenectví oficiálně nepřijal. Jeho lid by se vzbouřil a o to v takto napjaté situaci nikdo nestál. Ovšem přislíbil nám pomoc. Za pomoci jeho vojsk a moci Tárí bude zase o něco jednoduší dostat Velese na pohanský soud.

Pohanský soud. Další zádrhel. Datum jeho konání se nezávratně blížilo a mi neměli ani potuchy kde se Veles nachází natož, jak ho tam dostaneme. Zbylá živelná dvojčata se zatím nedařilo sehnat. Kdo by se divil, užívali si svobody a byli různě po světě. Oddaným spojencem zůstali jen Amazonky. Ztratili jsme Vlkodlaky i pomoc Atlantidy. Elfové se držely zpátky a čarodějky taktéž nebyly moc nadšené z našich poměrů. Na druhou stranu plnou podporu jsme našli u polobohů, víl i jiných mýtických stvoření. Všichni slíbili oddanost Jupiterovi.

„Co Ardarel?" Vyrušila mě z přemýšlení Ariel. „Dělá si starosti ohledně všech těch spojenectví." Odpověděl jsem upřímně. „I on ví, že tohle bude složitější než před třemi lety, viď?" „To víme všichni." Zašeptal jsem a znovu jí vtáhnul do objetí. „Bojím se... Bojím se o tebe. Jestli se ti něco stane tak..." „Nic se mi nestane." Nenechal jsem jí ani domluvit, nechtěl jsem, aby takhle myslela. Tárí mi řekla, že musí myslet hlavně pozitivně a nerozčilovat se. Jinak by se mohli projevit schopnosti dítěte a hlavně by skrz dítě mohla přestat ovládat svůj oheň a to by nám opravdu nepomohlo. „Než to celé vypukne, chtěla bych se ještě jednou vrátit do Itálie. Vidět tátu a Lea..." „To bych si přál taky, ale nejde to kvůli jejich bezpečí. Kdyby Veles přišel na to kde žijí naše rodiny nemuseli by to přežít. Vzpomeň si co udělala Khalíf..." „Ale potom všem je znovu uvidíme, že jo?" Po tvářích jí stále tekly slzy. „Jistě. A budou s námi při všech významných chvílích. Uvidí první narozeniny našeho dítěte, první slova i krůčky. Budou to všechno prožívat znovu s námi."

Ráno:

Všichni jsme seděli u snídaně a snažili se bavit i o něčem jiném než jen o Velesovi. Najednou Ziva ztuhla a všem bylo jasné, že má vidění. „Zivo, co jsi viděla?" Vyhrkl jsem okamžitě a jí se nahrnuly slzy do očí. To mě ještě více znervóznilo. „Kudy Veles projde tam za sebou zanechává mrtvé. Vraždí bez milosti každého co se mu nepodvolí a..." „A?" Nadzvedl jsem obočí. „A nyní mu v tom pomáhají i Vlci. Zifera mu přislíbila svou věrnost..." Vydechla. Nemohl jsem tomu uvěřit. Zifera se přidala k Velesovi. „To není možné, určitě to neudělala ze své vůle." Snažil jsem si to vysvětlit. „Podepsala ze své vůle." „To mě tolik nenávidí?" „Řekla bych, že tolik nenávidí Ariel." Vložila se do toho Tárí. „Mají ještě jednu posilu." Promluvil Ardarel a všichni na něj upřeli zrak. „Nechtěl jsem to před tebou říkat Ariel, abych tě nerozrušoval, ale Velesovi přislíbil věrnost i Chris." „Dobře tohle není dobrý. Tohle není vůbec dobrý!" Proběhlo mi hlavou a hned jsem Ariel objal. „Asi budeme mít víc nepřátel než spojenců." „Spojenci Elfů budou i vašimi spojenci. Podrobí se Jupiterovi." Ujistil mě Valcar. „Děkuji ti Valcare. Velmi si vaší přítomnosti vážíme. Stejně jako spojenci Elfů a Elfové samotní se podrobí Jupiterovi můžeš si být jist, že Jupiter se podrobí těmto národům. Budeme bojovat jako jeden muž. Bez rozdílu národnosti či schopností."

_________________________________________

Nová kapitola je tady :) Jak se vám líbila? Myslíte, že Zifera s Chrisem opravdu přejdou na Velesovu stranu? A co ostatní spojenci?

Miharu♥