New Life! ▼DOKONČENO▼

16. kapitola - Kouzlo

„Jde vidět, že opravdu velmi stojíte o spojenectví s Atlantidou. Proč?" Podíval se na mě vážně. Snažil se nás zastrašit. „Stojíme o toto spojenectví jako o každé jiné." Jeho vážný pohled jsem mu opětovala. „A co všechno jsi pro tohle spojenectví schopná udělat?" Přestávala jsem ho chápat. Ruggero zaťal ruku v pěst, něco se mu nezdálo. „Víš, Atlantida bude potřebovat svou první dámu a já svou manželku. A mít za manželku nejsilnější živelné dvojče a dívku co zachránila svět by reputaci Atlantidy určitě zvedlo. Co na to říkáš? Nabízím ti život královny, bohatství, svou nekonečnou oddanost a spojenectví Atlantidy výměnou za to, že se staneš mou ženou." Prsty mi přejel po tváři a odhrnul mi vlasy z tváře. Pod jeho dotykem jsem se otřásla. Bylo víc než absurdně co po mě chtěl. Všimla jsem si, že i Ruggero byl značně vyveden z míry a moc nadšeně z toho nevypadal. „Dovolte pane, ale nemáte nedostatek kyslíku?" Trochu jsem ustoupila. „Co? Proč?" Zasmál se. „Protože jinak si nedovedu vaši nabídku a podmínku spojenectví vysvětlit." „Mám to brát jako ne?" V jeho hlase byl znát vztek. „Přesně tak. Nikdy bych na nic podobného nepřistoupila!" Stále se mi díval přímo do očí. „A co když to nebude nabídka, ale příkaz!" Křikl po mně a chytil mě pod krkem. „Nech ji na pokoji!" Zakřičel Ruggero tak, že to muselo být slyšet až na hladinu. „A kdo mě přinutí?" Zeptal se posměšně. Využila jsem nestřeženého okamžiku a všechnu svou energii soustředila do ohně, který začal proudit celým mým tělem. Během chvilky mě se zaskučením pustil. „Ty malá potvoro." Zaúpěl a dál si držel popálenou ruku. „Tímto asi spojenectví padlo." „Myslíš?" Podíval se na mě vztekle a vyslal proti mně nějaké kouzlo. Nestihla jsem nijak zareagovat, kouzlo mě zasáhlo a já padla na zem. Byla jsem paralyzována. „Ariel!" Slyšela jsem Ruggerův křik.

Pohled Ruggera:

Celé se to vymklo kontrole a napadení Ariel byla poslední kapka. Na nic jsem nečekal, na nic už jsem se neptal. Popadl jsem jí do náruče, a co nejrychleji jsem dokázal jsem nás dostal zpět k Ardarelovi, který nás přemístil.

Doma:

Ariel celá hořela. Bez řečí jsem jí položil na pohovku a očekával nějakou reakci. „Co se tam stalo?" Podíval se na mě nechápavě Ardarel. „Já pořádně nevím. Chtěl, aby zaujala místo jeho manželky, protože by se mu prý hodilo mít po boku nejsilnější živelné dvojče. Ona odmítla a pak proti ní vyslal nějaké kouzlo." Vysoukal jsem ze sebe. „Víš jaké kouzlo?" Přidala se k nám Ziva. Jen jsem zakroutil hlavou. „Co je jí?" Zeptal jsem se sklopenou hlavou. „To nevím, ale celá hoří. Určitě má horečku. Můžete to být cokoliv." Ziva zatím působila celkem klidně a byli bychom asi klidnější všichni, kdyby se do pokoje nepřiřítil Chris. „Co se jí stalo?" Zastavil se při pohledu na Ariel. „Nějaká kletba, setkání nešlo podle plánu." Hlesl jsem a promnul si oči. „To je jenom tvoje vina!" Zakřičel, přiřítil se ke mně a chytil mě za límec mé košile. „Mysli si co chceš, ale já nemohl nic dělat!" Zakřičel jsem nazpět a lehce ho odstrčil, až zaklopýtal a málem upadl. Protočil jsem oči a šel si do kuchyně pro vodu. Bohužel ten tupý blonďák si nedal pokoj a následoval mě i do kuchyně. „Ty, že si nemohl nic dělat? Nejsi snad ten slavný Jupiterův potomek? Pokud bys byl tak silný tak, proč teď leží vedle v bezvědomí!" Znovu křičel. Křečovitě jsem svíral sklenici a přemýšlel nad odpovědí. „Už jsem jednou řekl, že jsem nemohl nic dělat." Odvětvil jsem zcela v klidu. „Lžeš! Vůbec ti na ní nezáleží, protože kdyby záleželo, chránil bys ji!" Do jeho očí se mu draly slzy. Nic jsem na to neříkal, sebral jsem se a odešel do pokoje. Už jsem ho nechtěl poslouchat. Jak ten tupec mohl jen říct, že mi na ní nezáleží. Vždyť já bych pro ni dýchal.

„Ahoj, tak co?" Usmála se na mě Zifera jen co jsem vstoupil do pokoje. „Ariel leží dole s horečkou. Řekněme, že to moc dobře nedopadlo." Smutně jsem se pousmál, posadil se na postel. „To bude dobrý, má tam Chrise a Zivu. Postarají se o ní." Objala mě kolem ramen. „Ale měla by tam mít i mě." Zašeptal jsem. „Zlato, proč bys tam měl být? Pomohl jsi jí, to je hezké, ale teď by u ní měl být Chris. Přeci jenom, rozešli jste se." Políbila mě na tvář. V hlavě mi běhalo tisíce připomínek, ale dnes už jsem se hádat nechtěl. Jen jsem přikývl a dál hleděl nepřítomně před sebe.

_______________________________________

Po třech dnech konečně nová kapča :) Jak jste si užili víkend? Co se týče tohohle týdne tak nevím jak budu stíhat publikovat, protože se po skoro dvou týdnech vracím do školy a mám spoustu dohánění :) Snad se vám kapitola líbila a těším se příště ♥

Miharu♥