New Life! ▼DOKONČENO▼

28. kapitola - Jméno

„Máme už nějaké nápady jak Velese dostat před pohanský soud?" Promluvila sklesle Ariel. „Ano, dostaneme ho tam pod záminkou." Odpověděl jsem vyhýbavě. Bylo mi jasné, že se jí náš plán nebude líbit. „Pod jakou?" Změřila si mě pohledem. „Tárí vnukne jeho čarodějce vidění, že jsem naživu a jsem v Norsku. Veles nebude chtít dovolit abych vypověděl před pohanskými bohy a pokusí se mě znovu zabít. To se, ale nepovede a on skončí před soudem." Sklopil jsem zrak a očekával její reakci. „To nepřipadá v úvahu. Jiný nápad?" Řekla rozhodně. „Tohle je plán." „Nebudeš dělat živou návnadu!" Probodla mě pohledem. „Nejde o dělání živé návnady, ale o to dostat ho do Norska." Oplatil jsem jí drsný pohled. „Ne, já tě nikam nepustím." Byla najednou tak sebevědomá, až jsem se divil. „A mohu vědět miláčku, jak mě tady udržíš?" Ušklíbnul jsem se. „Takhle!" Oplatila mi úšklebek a než jsem se nadál už proti mně letěla ohnivá koule, které jsem se jen tak tak vyhnul. „Ariel!" Okřiknul jí Ardarel. „Zlato v klidu." Přešel jsem k ní blíž a otřel jí slzy, které smáčely její krásný obličej. „Omlouvám se, tohle jsem nechtěla." Vzlykla. „To je dobrý, nic se nestalo." Objal jsem jí. „Normálně se ovládám lépe." „Tohle nebylo o tvém ovládání, dítě se hlásilo o slovo." Promluvila Tárí. „Dítě jí může takhle zasahovat do schopností?" Udivil jsem se. „A ještě daleko víc. Proto je důležité aby kolem Ariel panovala pohodová nálada. Čím víc se bude rozčilovat, tím víc se bude dítě projevovat." Kývnul jsem na znamení souhlasu a sednul si zpět na své místo zatímco Ariel odešla do našeho pokoje. „Dnes nebudeme jednat. Buď s Ariel, probírejte dítě a snažte se chvíli být ti šťastní budoucí rodiče." Mrkla na mě Ziva. „Ale já nevím co s ním mám řešit? Nevím jak se chová šťastný budoucí rodič." Promnul jsem si oči. „Třeba se zamyslete nad jmény, barvou pokoje nebo kočárku nebo něco podobného. Jasné?" Kývnul jsem a pokračoval ve své snídani.

Po snídani jsem se rozhodnul poslechnout Zivu. Když jsem přišel za Ariel do obývacího pokoje seděla v křesle a pozorovala výhled z velkého francouzského okna. „Neměl bys jednat s Valcarem?" Sladce se na mě usmála a já si přisedl do druhého křesla vedle ní. „Dnes jsme jednání odložili." Pohladil jsem jí po ruce. „Napadlo mě, že bychom mohli začít vymýšlet nějaká jména pro dítě." „Není na to ještě brzo?" Zasmála se. „Nevíme jak to bude pokračovat s Velesem a já bych to jméno s tebou rád vybral dokud ještě můžu." „Takhle pesimisticky už nikdy nemluv!" Probodla mě pohledem, ale hned na to se usmála. „Dobře, dobře. Máš nějaké nápady?" Chvilku se zamyslela a pak odpověděla. „Pokud by to byl kluk co třeba Ruggero, po tobě?" „Tak to v žádném případě!" Zasmál jsem se. „Proč ne?" Nadzvedla obočí. „Takže když to bude holka tak to bude Ariel?" „Na to zapomeň!" „Tak vidíš." Oba jsme se zasmáli. „Dobře tak Ruggero ani Ariel to nebude, máš jiný návrh?" Během našeho krátkého rozhovoru si k nám stihla přisednout i Karol, Ziva a Ardarel. „Pro holčičku Silvia?" Pousmál jsem se a sledoval reakci Ariel. „Silvia? Vážně? A jak to chceš třeba zkracovat?" Dle její reakce jsem soudil, že Silvia mi asi neprojde. „Nevím, třeba Silvi? Zní to roztomile." Zkoušel jsem si stát za svým. „Carmen?" Moje reakce nebyla asi dvakrát vhodná, protože jsem se tam jednoduše rozesmál. „A tohle chceš zkracovat jak?" „Fajn." Protočila oči a očekávala další návrhy. „Co Avril? Zkráceně Avri. Zní to celkem hezky." Její výraz okamžitě naznačil, že malá Avril to asi nebude. „Tohle bude na dlouho." Pomyslel jsem si. „Candelaria je hezké jméno." Usmála se Karol a mě bylo ihned jasné, že bude zle. Přeci jen Candelaria se jmenovala moje bývalá přítelkyně. „Candelaria v žádném případě!" Procedila skrze zaťaté zuby Ariel a my s Karol jen pokývali abychom jí ještě více nerozčílili. „Margot?" Zkusila štěstí Ziva, ale nad tím jsem razantně zakroutil hlavou pro změnu já. „Zkusme klučičí jména." Usmála se Ariel. „Antonio?" „Pane bože Ruggero!" Protočila oči Ariel. „Dobře, dobře jenom v klidu." Vzal jsem její dlaň do té své a lehce jsem jí hladil. „Felix?" Podívala se na mě s nadějí v očích. „Vždyť to zní jako pro kočku." Potlačoval jsem smích. „V tom má Ruggero pravdu." Podpořil mě Ardarel. „Umberto je neobvyklé jméno." Vnesla další nápad Ziva. Teď už jsme ve smích propukli opravdu všichni. „Asi radši tuhle debatu ukončíme." Usmála se Ariel, lehce mě políbila a odešla do zahrady.

O pár hodin později:

Hodně jsem nad těmi jmény přemýšlel a možná jsem přišel i na ty správná. Ariel už nějakou dobu seděla v zahradě a četla si. Využil jsem chvilky kdy je opravdu v klidu a opět si k ní přisedl. „Ahoj." Usmála se a vtiskla mi polibek. „Myslím, že jsem přišel na ty správná jména." Objal jsem jí zezadu kolem ramen. „Vážně? Jaké?" „Když to bude holčička tak Vanessa Sophia a když chlapeček tak Matteo Benjamin. Co myslíš?" Políbil jsem jí na tvář. „Zní to hezky. Znáš významy?" „Vanessa význam jako takový nemá, je to uměle vytvořené jméno, ale Sophia znamená moudrost. Význam jména Matteo je pak dar a jména Benjamin je to milovaný syn." Usmál jsem se a očekával reakci, jako dnes už mnohokrát. „Zní to dobře. Měla bych jen jednu úpravu." „Tak povídej." „Místo Vanessa Sophia. Kasiopea Sophia. Líbí se mi, že to jde zkrátit na Kasi, zní to roztomile." „Líbí se mi to." „V tom případě máme jména." Objala mě a já si ji přitáhl do polibku. Byli jsme šťastní, klidní a v tuto chvíli i bezstarostní. To, ale mělo brzy skončit...

____________________________________________

Ahojte, dnes tu máme takovou klidnější kapitolu :) Co si myslíte o jejich výběru jména? Vybrali byste stejně/podobně nebo úplně jinak? A myslíte si, že to bude malá Kasiopea a nebo malý Matteo?♥ Těším se na vaše názory♥

PS: Chtěli bystě opět ask na mě i na postavy?
Miharu♥