The boy next door

#2.kapitola

Momentálně jsem ve svém salónu a stříhám svou tetičku, aby na své služební cestě vypadala lépe než obvykle. "Tak hotovo." "Děkuji, jsi skvělá." "Pro tebe všechno tetičko." "Opravdu to tu zvládneš, nemám to zrušit?" "Ne nic neruš, hlavně by to už nešlo, já to tu zvládnu neboj." "Dobře, děkuju, jsi moje zlato." "Mám tě ráda, tak se opatruj a nezapomeň volat." "I já tebe Zlatíčko, ty to tu přežij a taky volej, nebo alespoň piš." "Budu, papa." "Papa." Dala jsem jí pusu na tvář a ona odešla. Loučili jsme se už dnes, protože odlétá zítra už ve 4 ráno a to já nehodlám vstávat. A protože je 5 hodin odpoledne, končím v práci a jedu do města, jelikož mám sraz s kamarádkami Chris a Maky. Máme se sejít v 17:30 před Starbucks, což akorát stíhám.

Dojedu tam, už vidím holky, tak zaparkuji, zamknu auto a přejdu na chodník. Hned k sobě letíme a objímáme se. Jsme jako malé, ale to nám nevadí. "Ahoj Evíku." řekli obě najednou. "Ahoj holky, tak jdeme dovnitř? Musím vám něco říct." Holky kývly na souhlas, a tak jsme vešly do kavárny. Objednala jsem si Caramelové Latte, Maky taky, Chris si objednala Cappuccino a všechny jsme poprosily o sklenku vody k tomu. Sedli jsme si ke stolu a já jsem spustila: "Budu mluvit s Honzou a budu mu pronajímat ten dům, který je vedle mého." "Jakože s Honzou Macákem?" "Ty? Nedělá to tvoje teta?" "Ano, přesně s ním. No, jo dělá, ale pojede na služební cestu a už to nestihne, takže jí pomůžu a budu za ni 6 měsíců zaskakovat." "Páni, tak to držím palce. A jak to budeš zvládat i s tvou prací?" "No nějak to budu muset zvládnout, ale kdyby něco, můžu vás poprosit o pomoc, že?" zeptala jsem se váhavě, i když jsem věděla, že na ně se můžu vždy spolehnout. "Stoprocentně." "Že váháš, kdyby něco hned volej." "Děkuju, jste zlaté." Chvíli jsme ještě řešily nějaké věci, pak jsme se jen rozloučily a já jsem vyjela domů. Samozřejmě jako vždy ta naše chvíle trvala minimálně 45 min, takže jsem domů dorazila až v 19:30.

Odemkla jsem dveře, zula si boty a celá unavená sebou hodila na pohovku. Po asi 15 minutách jsem se rozhodla jít do sprchy. Rychle jsem se vysprchovala, připravila si věci na zítra a šla zase chvilku studovat ty tetiny složky. Mimochodem těch složek je 7 a já mám prostudované jen 2, takže teď musím zabrat, když se za tři dny přijde Honza podívat na ten dům.

Pročetla jsem další 3, a když jsem se podívala na hodiny, tak jsem vykulila oči. Jak je možné, že už je 1:00 ráno? No nic, uspořádala jsem složky, tak jak byly a rozhodla se jít spát. Hned jak jsem lehla mi začaly padat víčka a já se ponořila do klidného spánku.

Probudil mě zvonící telefon, koukla jsem se kolik je a bylo 6:00 ráno, to je divný, kdo takhle brzo volá? Na obrazovce telefonu se mi ukázalo "Tetička Kate". Hovor jsem zvedla a rozespale řekla: "Ano?" "Ahoj Evi, já tě vzbudila? To mě mrzí, jen ti volám, že jsem ti včera zapomněla říct, že jsem panu Macákovi dala tvoje číslo a nejspíš ti dnes bude volat, nebo přijde k tobě do salónu, jelikož chce ostříhat." "To nevadí, stejně budu za hodinu vstávat. Dobře beru na vědomí. A co ty? Už jsi dorazila?" "Ano jsem tu a čekám na svého britského kolegu, toho Liama jestli si ho pamatuješ?." "Jasně "strejdu" Liama si pamatuji, je skvělé, že jsi dobře doletěla a jaké je tam počasí?" "No sice neprší, ale je tu zataženo. Ale teď tě nebudu otravovat, ať si ještě na těch 45 min. schrupneš, tak pa." "Dobře, tak papa."

Ani jsem se nezmínila, že teta letěla na služebku do Anglie. Pobočky firmy, u které pracuje, jsou po celém světe, ale největší sídlo je právě v Anglii. A "strejda" Liam? To je tetin dlouhodobý kamarád a kolega. A každý rok k nám alespoň 3krát do roka letí a my zase za ním. Je moc milý, já jsem si ho oblíbila a beru ho jako svého vlastního strýčka.

No nic asi se tedy ještě na chvilku pokusím usnout...

Čauký XD <3

Dnes je to možná taková kapitola o ničem, ale ještě se to rozjede, to se nebojte. Každopádně doufám, že se vám mé psaní líbí a budete chtít, abych v tomto příběhu pokračovala dál. A moc děkuji za jakékoliv ohlasy.

XD <3 MARKÉT <3 XD