The boy next door

#5.kapitola

Všechno je vyřešené a Honza nastěhovaný. Dnes má přijít do mého salónu, abych ho, na objednání, ostříhala.

Je 8:00 a já jsem už připravena v práci. Přišlo mi několik zákazníků, kteří byli objednaní.  Přišla paní Silk, která chtěla pouze ostříhat. Později přišla slečna Pupil, která měla krásné vlasy, ale chtěla obarvit. Snažila jsem se ji přemluvit, ale nenechala se. A chodili další, ale ON pořád nikde.

Hodiny ubíhaly a pořád nic. Tak jsem se rozhodla, že začnu poklízet, ale najednou se rozrazily dveře a v nich stal Honza s kyticí růží v ruce. "Moc se omlouvám, ale dnešek byc celý zamotaný a myslel jsem že mám přijít až zítra." "Nic se neděje, důležité je, že jste si, teda.. že sis vůbec vzpomněl." "Tady je něco pro Tebe." předal mi kytici. "To sis nemusel dělat starosti." "Ber to jako omluvu, ano?" "Dobře, ale to se občas stane, že se opozdíš." Dál jsem nechtěla nic řešit, a tak jsem si vše zpět připravila.

Chtěl to lehce zkrátit, tak jsem se do toho dala a za chvíli jsem byla hotová. "Co jsem ti dlužný?" "Nic, to je v pohodě." 'Nebo úplně nic ne.. něco si za to vyberu, ale jiným způsobem..' přemýšlela jsem si pro sebe a u toho se tvářila šibalsky. "Jsi tu autem?" "Ne, jel jsem autobusem, protože jsem byl zrovna ve městě." "A nechceš hodit domů?" "Jo, to bys byla hodná." "Dobře, tak jen počkej, já si to tu uklidím, nechceš něco k pití?" "Máš tu šťávu?" "Jojo pomerančovou, nevadí? Hned ti ji donesu." Kývl, že mu to nevadí a pronesl děkuji se svým neodolatelným úsměvem. 'SAKRA.. UŽ DOST!!' Odešla jsem do kuchyňky a přestala na to myslet..

Vzala jsem sklenku, nalila do ní pomerančový sirup a napustila vodu. "Tak tady to je." Podávám mu sklenku, ale uklouznu a celý obsah se vylije na něj. "Co děláš?" vyjekl v tu chvíli.  "Jéjda, moc se omlouvám." Letěla jsem pro hadr, ale v duchu jsem se smála, tak to se mi opravdu povedlo. Nevypadal úplně nadšeně, ale naštěstí ani nezačal křičet nebo tak něco. "V pohodě pračka to vypere."

V salónu jsem poklidila, zamknula a jela i s Honzou domů. Zaparkovala jsem a chystala se jít konečně domů, protože po dnešku toho mám až dost. Ale nepovedlo se mi to, protože mě chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě. "Proč už mi utíkáš?" řekl svůdně a já myslela, že se roztaju, ale odtáhla jsem se a řekla: "Chci domů, ale dokonce i kdybys byl slepý, zoufalý, hladový k smrti a na opuštěném ostrově, stejně bys byl to poslední, s čím bych zůstala .“ Otočila jsem na patě a vešla do domu. Podívala jsem se ještě z okna a pořád tam stál. Koukal překvapeně a v jeho očích se leskly jiskřičky pobavení a šibalství, asi na mě kuje nějaké pikle. Pak jen zakroutil hlavou, zasmál se a odešel k sobě domů.

Docela jsem se nudila, tak jsem napsala Maky a Chris, jestli nechtějí přijet a udělat přespávačku, mrknout na filmy, dát si vínečko a prostě se bavit. A vypadá to, že Honzu napadlo to samé, protože když jsem připravovala pití a nějaké občerstvení, tak jsem z okna viděla jak přijíždí Tomáš a Rady.

Holky přijely, a tak jsem se rozhodly objednat pizzu. A mezitím se Chris s Maky rozhodovaly, jaké filmy si pustíme. Jejich vybírání jako vždy trvalo půl hodiny a pak jsem přišla já a trvalo to další půl hodinu. Jako vždy no.. Nakonec jsme se rozhodly pro karaoke, takže byla párty, tancování a zpěv. Pak nás napadlo, že bychom si mohli připomenout dětství a trošku naštvat kluky vedle, přece jenom mám přístup ke všemu, co se v jeho domě děje, jako například, vypnutí vody atd.

Teď už jenom vymyslet plán..

Čauký XD <3

Doufám, že se vám má další kapitola líbila a děkuji vám za jakékoliv ohlasy. A mám na vás menší dotazy.. Chtěli byste i kapitoly z pohledu Honzy? Kdyžtak pište do komentářů.

XD <3 MARKÉT <3 XD