The boy next door

7. kapitola

Pohled Honzy:

Viděli jsme, jak holky někam odjíždějí, slušelo jim to, ale dlouho nebude. Jdeme totiž uskutečnit náš proti úder. Dohodli jsme se, že si doma na půdě vezmeme takové ty dětské pistole na vodu a až to holky nebudou čekat, nebo-li spíš až přijedou a vylezou z auta, tak budou díky nám vypadat jako zmoklé slepice.. A nelepší na tom je, že tam dáme barvivo nejspíš modré, takže budou jako tři Šmoulinky. I když jsme se s klukama shodli, že i tak jim to bude slušet.

Dojeli jsme rychle do obchodu pro to modré barvivo. Koupili jsme ještě tři růže a šli se připravit. Na co tři růže? Až přijedou, tak budeme hrát hodné klučíky, pochválíme je, řekneme jim pár komplimentů, dáme jim ty růže, chvilinku si budeme povídat a pak, až to budou nejméně čekat, se vrhneme na náš proti úder.

Zpět pohled Evči:

"Tak kam půjdeme dámy? " "Co třeba do našeho každodenně navštěvovaného Starbucksu?" odpověděla Chris. "Jasně." souhlasily jsme s Maky najednou. Objednaly jsme si to, co vždy a šli se posadit.

"Musím vám něco říct.." začala Maky. "Povídej." řekli jsme s Chris obě zaujatě a natěšeně. Zajímalo mě co nám řekne. "No tak už je mi 20.. A jsem rok v práci na plný úvazek, to víte. Ale je tu taková novinka.. Jsem těhotná." Začaly jsme všechny ječet a objímat se a bylo nám naprosto jedno, že na nás ostatní divně koukají. "Ví to Liam?" zajímalo mě. "No ještě ne, zjistila jsem to teprve včera. A chci mu to oznámit dnes při naší večeři. Ani nevíte, jak jsem nadšená. " "Moc ti gratulujeme Zlato. " řekla Chris. Dál jsme řešili věci okolo miminka až jsme se dostali k tomu, co zase provedeme klukům. Napadlo nás tolik věcí, ale nic nebylo dost dobré.

Nakonec jsme se rozhodli jít po obchodech. Různě jsme nakupovaly a já se potom rozhodla dojít do supermarketu pro nějaké jídlo. A pak mě to napadlo. Koupím růžové barvivo a bujón. Na co? To je prosté.. Zajdeme k Honzovi na návštěvu a nabarvíme mu šampóny a sprchové gely na růžovo a jak je sprcha, tak odšroubujeme tu hlavici a dáme mu do ní kuřecí bujón. To bude taky paráda. Nakoupily jsme a vyrazily zpět k nám.

Pohled Honzi:

"Kluci máte vše připravené? " zeptal jsem se, abych se ujistil. "Jop brácho, neboj." řekl Tomáš. Ok, tak teď jen čekat na příjezd. Mám takové tušení, že by tu za chvíli mohly být, ale u holek nikdy nevíš. 'No jo ty holky..' Čekali jsme ještě asi 15 minut, najednou slyšíme přijíždět auto. 'Jsou tady.' Vyjdeme z domu a každý máme v ruce jednu rudou růži. "Ahoj holky, dnes vám to sluší, jenom vám něco chybí." řekl jsem. "A co jako?" řekla Evča s úsměvem. "Toto." řekli jsme s klukama nastejno a předali jim růži. "Jé děkujeme." Řekla Evča překvapeně. Asi nečekala, že po tom co nás tak 'nádherně vzbudily', jim dáme zrovna růže, ale to nevěděla, co následuje. "A taky tohle." zakřičel jsme, vytáhli jsme pistole a už z nich byly Šmoulinky. Musel jsem se smát, když všechny začaly ječet a Evča pronesla větu: ''Tak tohle si odskáčete vy kre..ni!!!"

Zpět pohled Evči:

Kre..ni jedni!! Jak to teď asi půjde dolů?!? Ale musím říct, že to vcelku dobře sehráli. Akorát mě štve, že mi ukradli nápad. No to je jedno, i přesto ho uskutečníme.. Odešly jsme ke mně domů a pokoušely se to umýt. Překvapivě to docela šlo, ale i tak jsme vypadaly jako Šmoulinky. Musela jsem se zasmát. 'Tohle se jim opravdu povedlo, ale oproti nám, to není nic.' A protože už holky musely domu, tak odjely. Jsem ráda za Maky, ona bude dobrá maminka..

Kolem 17:30 jsem si vařila večeři a pak se ve 20:00 uložila do hlubokého spánku. Dnes už toho mám dost...

Čauký XD <3

Doufám, že se vám má dnešní kapitola líbila. Taky se chci omluvit, že kapitoly nevychází pravidelně, snažím se jak to jen jde, ale času je prostě málo. Děkuji vám za všechny hlasy, komentáře nebo jen přečtení.

XD <3 MARKÉT <3 XD