The boy next door

13.kapitola

Pohled Honzy :

Ráno jsem se vzbudil celkem brzy. Napsal jsem Evče, že se sejdeme v té kavárně kolem 8:00 hod. Mezitím si dám sprchu, kterou jsem večer vyčerpáním nestihl. Obléknu se a vyrazím, abych tam byl dřív.

Dojel jsem na parkoviště a vydal se dovnitř. Překvapilo mě, že už tu Evča seděla. Ale co mě také překvapilo, že nevypadala vůbec dobře. Vypadala zničeně. Jakoby vůbec nespala. Jdu za ní. „Ahoj Evčo, objednám ti?” „Ahoj. Už mám, ale děkuji.” „Dobře, tak já si dojdu objednat a hned jsem zpět.” „Jojo.” usmála se, ale její úsměv byl.. falešný? Asi ano. Zajímalo by mě co se děje.

Pohled Evči:

Ráno jsem se vzbudila v 1 hodinu a od té doby nemohla usnout. Seděla jsem na balkónku mého pokoje a poslouchala písničky. Přemýšlela jsem jestli to, co se stalo, nebyl jen sen. Ale očividně ne. Protože bych se normálně vyspala. Jsem z toho ještě celá vyklepaná.

Víte.. No vlastně nevíte.. Včera jsem byla u vraždy. Když jsem odjela od Starbucks dojela jsem si ještě do knihovny a pak se rozhodla, že tedy odjedu do hotelu.. Jenže když jsem vyšla z knihovny, uviděla jsem chlapa, co mířil na jednu ženu pistolí a křičel na ni, že ji zabije, jestliže se nevrátí. Žena na něj křičela, ať toho nechá a já se začala bát, že opravdu střelí a zavolala policii. Jenže než ta policie přijela muž zastřelil ženu a já.. Nevím.. Sice jsem tu ženu neznala, ale bylo mi jí líto a být u vraždy není celkově dobré pro nikoho. Zavolali jsme záchranou službu. Bohužel už bylo pozdě. Ještě teď jsem z toho rozklepabá jako nikdy.

Muže zatkli a překvapivě ani nevzdoroval, asi si uvědomil, že zabil ženu, kterou miloval. Ale stejně je to divné, proč by někdo zabíjel někoho, na kom mu záleží? Snad když chtěl, aby se vrátila, tak ji nebude zabíjet. Je to divné, muselo tam jít ještě o něco jiného. Později mi napsal Honza, že se kolem 8 hod. sejdeme v kavárně a já se rozhodla, že bude fajn být tam dříve. Stejně už jsem nemohla spát. Pomalu jsem se došourala do koupelny a dala si dlouhou horkou sprchu a snažila ze sebe smýt ten strach a to vše, co jsem cítila po vraždě, ale nešlo to. Ty pocity se na mě lepily. Vylezla jsem proto ze sprchy osušila se a šla si vybrat oblečení.

Všechno se to seběhlo tak rychle a já už sedím v kavárně, popíjím svoje coffee a čekám na Honzu.

Pohled Honzy:

Když jsem měl objednáno zaplatil jsem a šel si sednout k Evče. „Děje se něco?” zeptal jsem se opatrně. „No víš..včera jsem byla u vraždy. Šla jsem do knihovny a když jsem odtamtud vycházela, jeden muž střílel po jedné ženě, křičeli na sebe. Všechno se to seběhlo tak rychle a já jsem z toho vyděšená, vůbec jsem nespala a..prostě, sice jsem tu ženu neznala, ale je mi jí líto a já nevím..” „Panebože. To mě mrzí, že jsi byla svědkem takové situace. Měla by sis jít ještě odpočinout.” „Ne to ne, stejně bych už neusla.” „Dobře. Vím, že po takovéhle situaci, je to blbá otázka. Ale nechtěla by ses odreagovat a jít se mnou na párty?” „No já ti nevím.” „Pojď, bude zábava.” usmál jsem se na ni, abych ji povzbudil.

Pohled Evči:

„Dobře no, kdy a kde?” „Zítra. Vyzvednu tě v 7.” „Dobře, tady je adresa mého hotelu.” dala jsem mu adresu na papírku. Abych byla upřímná, vůbec se mi nikam chtělo, kort ještě s ním. Ale v jednom měl Honza pravdu, na odreagování to bude super. Chvíli jsme si ještě povídali, ale pak jsem se omluvila, že už půjdu, zvedla se a šla. Asi si opravdu potřebuji odpočinout.

Dojela jsem do hotelu, dala si sprchu a pak šla ležet, až jsem po hodině přemýšlení usnula.

Čauký XX <3

Ahojte, tak je tady další kapitola. Omlouvám se, že jsem dlouho nebyla aktivní a pokusím se znovu přidávat kapitoly. Doufám, že se Vám tato kapitola líbila, a také nadále budete číst můj příběh. Vím, že teď nejsou kapitoly moc záživné, ale i tak doufám, že Vás baví. Děkuji Vám za všechny ohlasy. Mám Vás moc ráda.

XX <3 MARKÉT <3 XD