Dvouhodinovka lektvarů nebyla ničím zajímavá. Akorát si Emily dopsala na papírek:
profesorka lektvarů - Cecile Hardingová
Zrzavá učitelka byla ukázkovou Francouzkou, takže se musela provdat za Angličana nebo Američana, jinak si Emily nedovedla vysvětlit její anglické příjmení. Prsten ovšem neměla a studenti ji oslovovali jako slečnu. Emily se podařil skvělý lektvar, to ji trochu potěšilo, do té doby se cítila neschopně. Snape byl sice hrozný a zlý člověk, ale naučil ji toho hodně. To mu musela uznat k dobru. Na konci dvouhodinovky procházela profesorka Hardingová a hodnotila lektvary. Zastavila se u Emily a zadívala se do jejího kotlíku.
,,Velice dobré, slečno Bridgesová," pochválila ji stroze, pohodila rudými vlasy a odešla k dalšímu studentovi. Emily si dovolila malý úsměv.Jídelna byla prostorná, místo střechy se nad ní rozprostíralo sklo, takže bylo všude dostatečné světlo. Učitelé neměli jeden společný stůl, seděli po skupinkách a debatovali. Stejně tak se studenti sdružovali po pěti až osmi lidech. Emily si našla opuštěný stůl u okna. Nevadilo jí, že je sama. Věřila, že si zvykne a pak bude socializace snazší. Dala si zeleninovou polévku, rybu a k dezertu si vybrala jogurt s ořechy a medem. Byla zvyklá na větší hody, ale jídlo ji zasytilo, což postačilo.
Zbytek odpoledne strávila ve svém pokoji a procházela si učebnice, aby byla na zítřejší den připravená. K večeru si vzala oblíbenou knihu, sedla si na okenní parapet a začetla se. Venku se procházeli studenti. Někteří si povídali, jiní zkoušeli nová kouzla. Emily je čas od času pozorovala. Jedna skupinka malých dívek ji zaujala. Děvčata pobíhala kolem fontány a smála se. Emily si představila, že patří mezi ně. Kdyby nastoupila jako dítě do prvního ročníku, vše by bylo jednodušší. I když všechny ty dívky byly krásné, to byla věc druhá. Emily posmutněla. Zaklapla knížku, došla si učesat vlasy a zamračila se na sebe do zrcadla. Jizva, kterou měla přes celou levou tvář se zamračením zkřivila a levé obočí (přeťaté jizvou v půli) se posunulo o kousek od oka. Emily se nenáviděla. Jak mohla s takovým ksichtem zapadnout mezi nejnádhernější bytosti na zeměkouli?
,,Jsi hnusná," řekla sama sobě. ,,Nikdo tě nebude mít rád."Při večeři seděla znovu sama. Vrtala se v salátu a přemýšlela. Jedna holčička vypískla, když uviděla její tvář. Emily zahanbeně sklonila hlavu. Nechtěla děsit děti, ale očividně by se mohla živit jako strašák. Nakonec měla její matka pravdu, Krásnohůlky jí pomůžou najít pracovní uplatnění. Obzvlášť tyto překrásné slečinky, které nikdy neviděly někoho s jakýmkoliv defektem, by mohly být snadným terčem. Emily si ale nebyla jistá, jestli by ji za to chtěl někdo platit. Dojedla rychle, aby nepřivodila dalším dětem trauma, vstala od stolu a zamířila do svého pokoje.
Na stole našla dopis, sova už byla dávno pryč. Otevřela ho a začetla se.
Milá Em,
od tvé maminky jsem se dozvěděla, že jsi přestoupila do Krásnohůlek.
Doufám, že se máš moc a moc fajn! Držím ti palce.
Snad zůstaneme v kontaktu. Nevím, jak moc máš volného času. Já se vrátím do Bradavic. Je to teď složitější... nejen s poštou. Kéž by se tento dopis k tobě dostal.
Můj tatínek tě moc pozdravuje a mám ti vyřídit, že kdybys někdy potřebovala zaslat Jinotaj, stačí napsat. Tatínek si tě velmi oblíbil. Možná taky proto, že nikdo jiný u nás ze školy na návštěvě nebyl.
Opatruj se!
S pozdravem a objetím
LenkaEmily ten dopis rozesmutněl i potěšil. Přiložila dopis na hruď a snažila se z něj převzít trochu síly. Věděla, že by se měla prospat, ale popadla ji touha odepsat Lence ihned. Připravila si pergamen, kalamář a brk.
Drahá Lenko,
jsem tak ráda, že jsi napsala.
Myslela jsem, že se do Bradavic nevrátíš. Jsi tak statečná! Všichni jste velice stateční! Moc všechny pozdravuj.
Zatím jsem si nenašla žádné přátele. Mám pocit, že ani žádné nenaleznu. No co? Je to jen na rok. Být rok osamělá není tak hrozné, že jo?
Všichni jsou tady nádherní až hanba! Nemysli si, já jim nezávidím. No dobře, závidím jim. Štvou mě. Vytáčí mě ta jejich dokonalost.
Vím, ty by ses nad to povznesla. Jsi totiž trpělivá a hodná. Já o sobě za jediný den zjistila, že všechny a všechno nenávidím.
Chybíš mi. Chybíte mi. Chtěla bych zpátky!
Mám tě ráda, Lenko. Měj se líp než já!
EmilyZavolala svou sovu, přivázala jí k noze dopis a vyslala ji do Anglie. Převlékla se do košilky, vlezla si do postele a plakala. Usnula vyčerpáním.
ČTEŠ
Škaredá (HP)
FanfictionEmily Bridgesová byla studentkou Bradavic. To se však po smrti Brumbála změnilo. Nyní hledá své místo... v Krásnohůlkách i v životě. Jak být přijata ostatními, když sama sebe přijmout nedokáže?