Emily si u oběda sedla sama. Jak jinak, pomyslela si. Ze salátu vybírala jen kousky sýra a okurku. Zahlédla slečnu Ockersovou, jak si přisedla k profesorovi magického umění a tajně mu předala jeden z muffinů. Potutelně se usmál a nejspíš jí poděkoval. Emily se zamyslela, kam se většina muffinů poděla. Měly možnost si je odnést, ale většina dívek je nechala ležet bez povšimnutí. Emily si vzala dva a snědla je cestou do pokoje. Violeta si vzala jeden. Před šatnami čekal Julien. Podala mu muffin a Julien ji vděčně políbil na tvář. Violeta se zasmála jako malé děvče a poznamenala, že je pitomec. Pak se vydali pryč. Emily je chtěla následovat, ale tipovala, že chtěli mít soukromí. Určitě byli pár. Dokonce i na obědě seděli spolu a něco si špitali. Emily na Violetu trochu žárlila, nejen kvůli jejímu dokonalému vzhledu. Na vteřinu si představila, jak sedí vedle Juliena ona a hihňá se jeho hloupým vtipům. Julien ucítil její pohled a podíval se na ni. Emily okamžitě sklonila hlavu a věnovala se salátu. Julien něco pošeptal Violetě a ta na Emily taky pohlédla. Emily předstírala, že je nevidí. Po chvíli je to přestalo bavit a znovu se věnovali jen sami sebou. Mezitím se objevila Ponceletová s talířem a rozhlížela se. Všechny stoly byly zabrané, Ponceletová se zamračila. Když procházela kolem, Emily sebrala všechnu svou odvahu.
,,Paní profesorko, nechcete si přisednout? Mám tu místo," nabídla tiše Emily. Ponceletová shlédla k Emily a podezíravě si ji změřila pohledem. Pátrala v Emiliiných očích. Emily si byla jistá, že jí vidí až do žaludku, ale nevěděla, co v ní hledá.
,,Ne, děkuji," odpověděla stroze a odešla z jídelny i s talířem. Emily krátce pohlédla ke královi a královně, oba na ni koukali. Emily všichni neskutečně vytáčeli! Blbá Ponceletová! Pitomej Julien a pitomá Violeta! Trapný Krásnohůlky! Zavřela oči a zatnula pěsti. Svíčka na jejím stolu, která čekala na večeři, vzplála sama od sebe. Emily ji rychle sfoukla, aby si toho nikdo nevšiml. Prudce vstala od stolu a odešla k sobě do pokoje. Musela ze sebe dostat vztek, jinak by se mohlo stát něco špatného. Začala poskakovat na místě, aby se zbavila přebytečné energie. Po několika minutách skákání byla dostatečně vyčerpaná. Sedla si na postel a přemýšlela, jestli si udělá domácí úkoly nebo se prospí. Měla před sebou volné celé odpoledne a plány žádné. Nakonec se rozhodla, že si přečte dvě kapitoly knihy.
O dvě hodiny a sedm kapitol později založila rozečtenou stránku a odložila knihu na noční stolek. Lehla si na postel a zvedla nohy. Hleděla na své palce a strop. Chtěla by narušit gravitaci a celá se přetočit vzhůru nohama. Možná by potom všemu porozuměla líp. Potřebovala jiný pohled na svět. Položila nohy, přetočila se na bok a uvažovala, jestli by nejlepší odejít ze školy. Stačilo pár dní a už tu nenáviděla. Neměla ani špetku naděje, že by se to mohlo zlepšit. Ošklivá uprostřed nádherných lidí. Už to, že ji přijali, byl vtip. Nikdo by netipoval, že zrovna ona bude přijata sem. Kdyby to někomu říkala, že bude studentkou Krásnohůlek, vysmál by se jí. Ona sama by se tomu smála a nevěřila by tomu. Teď se však nesmála, bylo to spíš k pláči. Měla vztek a cítila se bezradně. Chtěla brečet a už nikdy nevyjít z pokoje.
K večeři se Emily vůbec nechtělo jít. Donutil ji pouze hlad. Ta dietní jídla ji nedokázala zasytit. Litovala, že si nevzala všechny muffiny. Mohla ukrást i ty, které upekly její spolužačky. Příště to udělá, rozhodla se. Zamířila ke svému prázdnému stolu. Dala si dvojitou porci polévky.
,,Nic si z toho nedělej. Ponceletová je kráva," zaslechla nad sebou hlas. Vzhlédla a zadívala se na Juliena. Nic na to neřekla. Sklonila hlavu, čímž dala najevo, že o tom nechce mluvit. ,,Hlavu vzhůru, princezno."
,,Nejsem princezna," procedila skrz zuby Emily. Julien se zasmál.
,,O tom nerozhoduješ," pravil. ,,Měj se." Odešel. Emily na vteřinu zalitovala toho, že si s ním nezačala povídat. Možná by se na aspoň krátkou chvilku necítila tak osaměle. Teď už to bylo stejně jedno. Přesto jí to přišlo líto. Štvalo ji, že se Julien chová arogantně, přitom ona se zachovala stejně... a navíc bez kousku elegance a vtipu. Nudně a osaměle arogantní, tak na něj musela působit. To byla velká škoda. Chtěl ji povzbudit a ona ho odpálkovala, aniž by k tomu měla důvod. Tvá hrdost bude tvou zhoubou, varovala sama sebe. Věděla moc dobře, proč se tak zachovala. Bála se, že by se spřátelili a následně by o něj přišla. Pohlédla ke stolu, kde se Julien usadil. Violeta mu něco vyprávěla a on se tomu smál. Jako kdyby dávno zapomněl, že se s nějakou Emily bavil.
ČTEŠ
Škaredá (HP)
FanficEmily Bridgesová byla studentkou Bradavic. To se však po smrti Brumbála změnilo. Nyní hledá své místo... v Krásnohůlkách i v životě. Jak být přijata ostatními, když sama sebe přijmout nedokáže?
