~10. kapitola - Bloudění~

83 9 6
                                    

Po chvíli Emily došlo, že by měla vstát z chladné a vlhké trávy. Vyhrabala se na nohy. Mokré vlasy si umístila za uši, aby jí nepadaly do tváře, už takhle totiž nic moc neviděla. Rozhlédla se, aby se trochu zorientovala, což byla hloupost, protože nevěděla, kde je. Zbytečně se točila z jedné strany na druhou. Povzdechla si. Na tohle byla příliš unavená. Nedokázala uvažovat. Nakonec se rozhodla, že se vydá za nosem a určitě někam dojde. Kráčela pomalu a opatrně, byla bosá a na zem neviděla, bála se, že by mohla na něco šlápnout a zranit se. Déšť neustával a Emily se cítila bezradně.
,,Určitě se mi to jenom zdá," ujišťovala se. ,,Nic z tohodle se neděje. Jak bych se sem dostala? Prostě nelogický. Ne-lo-gic-ký." Došla k lesu. Přes stromy nepronikla ani malá záře měsíce, ale aspoň tam tolik nepršelo. Vstoupila do lesa a šla po jehličí. Došla tak daleko, že už netušila, jak by se vrátila zpátky. Byla uvězněna mezi stromy. Teprve nyní se skutečně rozebrala. Byla v lese. V noci. Bez hůlky. Jestli byl tento les stejný, jako ten u Bradavic, tak se mohla těšit na bolestivou smrt.
,,Já umřu," zašeptala, ale neznělo to nijak lítostivě. Vlastně vždy měla pocit, že zemře mladá kvůli nějaké nerozvážnosti. Napadlo ji, že její tělo nikdy nenajdou a její matka bude čekat na zázrak. Odmítne uspořádat smuteční hostinu a všechny bude ujišťovat, že její dcera nemohla zemřít jen tak v prvním týdnu na nové škole. Určitě si bude myslet, že Emily jednoduše utekla a našla si práci na francouzském venkově, změnila si jméno a založila rodinu s nějakým mudlou. Přitom Emiliino tělo bude hnít v mechu.
,,Jsem pitomá," poznamenala. Největší hloupost je jít do lesa, teď už bylo ale pozdě nad tím uvažovat. Sedla si pod veliký strom a objala se rukama, aby se trochu zahřála. Když ji nenajde žádný přízrak, mohla by tu přečkat noc a ráno znovu hledat cestu. Mohla by se dokonce trochu prospat, aby nebyla tak vyřízená. Jenže se bála zavřít oči. Stromy v dešti šuměly. Hleděla do tmy a pátrala po něčem, co by ji mohlo zachránit nebo zabít. Čekala, že se prostě něco musí stát. Nic. Zmrzlá a ztracená čekala a nic se nedělo.

Chvíli hledala sílu a odvahu znovu vstát. ,,Neměla bych už udělat jedinej krok," řekla sama sobě a učinila krok, pak další a už znovu bloudila lesem. Čím víc nad svou situací přemýšlela, tím víc byla naštvaná. Komu jinému by se tohle mohlo stát? Nikomu! Všichni byli krásní, úžasní a měli spoustu přátel, kteří by je zachránili. Ale to ne, daleko od bezpečí se musela probudit zrovna ona!  Ať už se snažíš jakkoli, problémy si tě vždycky najdou, pomyslela si.
,,Pitomý všechno!" špitla a udeřila pěstí do kůry stromu. ,,Au!" sykla, začala mávat rukou, aby se zbavila bolesti, a to ji naštvalo ještě víc. Kůra začala doutnat.
,,Sakra, sakra, sakra!" Emily začala vyšilovat. Jestli se neuklidní, mohla by zapálit celý les! Dýchej, pomalu dýchej! Nádech, výdech, instruovala sama sebe. Strom se nakonec nerozhořel, ještěže byl tak navlhlý.
,,Už žádný blbosti!" přikázala si. Nechtěla uhořet kvůli svému hněvu a strachu. V tu chvíli se konečně něco stalo! Emily na to čekala s napětím, ať už to bude dobré, či špatné. Pár kroků od ní se něco rozzářilo světle modrým světlem. Zhluboka se nadechla a došla k té věci. Byl to pergamen popsaný začarovaným inkoustem, písmena třepotavě svítila. Emily nevěděla, jestli má vzít pergamen do rukou, možná byl otrávený nebo zakletý. Nakonec ho chňapla do prokřehlých prstů a začetla se.

Drahá Emily,
Tvá cesta se blíží ke konci.
Smíš si vybrat:
1. Bezpečný návrat - jdi po cestě, která se objeví po Tvé pravé ruce
2. Nové dobrodružství bez záruky toho, že vyvázneš živá - následuj lišku

Pergamen po přečtení zmizel. Emily byla zmatená. Po pravé ruce nebyla žádná cesta. Znovu tam pohlédla - mezi stromy se klikatila malá cestička a vypadala vskutku líbezně. Rozhlédla se kolem do kola a hledala lišku. Zahlédla ji stát u stromu. I když ji Emily čekala, stejně se hrozně lekla. Liška na ni hleděla bez mrknutí.
,,Ty jsi nějaká kouzelná liška?" zeptala se Emily. Liška neodpověděla, protože to byla liška. Emily byla rozhodnutá jít po cestě a dostat se co nejrychleji do paláce. Toužila jen po své teplé posteli. Nehodlala následovat lišku, která možná byla psychopat a chystala se ji zabít.
,,Chceš mě zabít?" zeptala se lišky. Ta zase neodpověděla. ,,Hm... Paráda," špitla Emily. ,,Jestli si myslíš, že za tebou půjdu, tak se mýlíš. Nejsem blázen. Vrátím se do Krásnohůlek..." Zarazila se. Krásnohůlky. Návrat do osamělého světa krásných lidí se jí najednou nezamlouval. Neměla vlastně co ztratit, kromě svého života. Když půjde za liškou, možná zemře, ale aspoň zažije něco jiného než pocit, že nikam nepatří. ,,Dobře," řekla trochu otráveně Emily, ,,tak mě veď." Liška se otočila a pomalým krokem se vydala hlouběji do lesa. Emily šla za ní a občas něco poznamenala, jako kdyby čekala, že se liška rozhodne začít jí odpovídat.

Došly ke skále, liška se o ni ometla chvostem a objevily se veliké dveře. Pomalu se otevřely a liška vběhla dovnitř. Nyní se očekávalo, že vejde i Emily. Nebylo vidět, co je uvnitř. Ušla už takový kus cesty, že jí to bylo jedno. Zhluboka se nadechla nosem a vešla.

Škaredá (HP)Kde žijí příběhy. Začni objevovat