Škaredá (HP)

~11. kapitola - Skrýš ~

Emily vstoupila. Hned se za ní zavřely dveře a ona se ocitla v naprosté tmě. ,,Typický," zašeptala. ,,Takže vážně umřu." Sice nic neviděla, ale překvapilo ji příjemné teplo. ,,Ať už je tu kdokoliv, tak chci jenom říct, že zabíjet mě poté, co jsem bosá chodila v dešti, je dost zbytečné. Sama od sebe totiž umřu na zápal plic," pronesla otráveně. ,,A jestli plánuje zavraždit psychopatická liška, tak umřu hanbou." Zaslechla něco jako pobavené poštěkávání. ,,No jasně... takže sériový vrah - liška," přikývla své domněnce Emily. ,,Vlastně jsem to čekala. Není důvod se zbytečně rozčilovat, protože jsem se rozhodla sama a nikomu jinému, ani lišce vražedkyni, to nemůžu vyčítat."
,,Hele, jak se rozmluvila," zaslechla šepot. V tom se rozsvítila světla a Emily na vteřinu oslepla, jak její oči navykly tmě.
,,Překvapení!" zvolala skupina lidí. Emily párkrát zamrkala, aby zaostřila zrak. V čele hloučku stál Julien, po jeho pravici Violeta, která držela v náručí lišku, po levici Juliena stál Victor Fabian, toho si pamatovala z hodiny magického umění. Na kraji postával ještě jeden chlapec s brýlemi, poměrně mladý. Emily si byla jistá, že ho ještě neviděla, protože by si pamatovala někoho s tak ženskými rysy. Vypadal víc jako žena než Emily. Svým způsobem to bylo okouzlující. Zatímco si je Emily měřila zmateným pohledem, Julien si připravil pergamen. Důležitě si odkašlal.
,,Vítej v naší Skrýši, Jméno Příjmení," začal předčítat.
,,Tam máš říct: Emily Bridgesová," skočila mu do řeči Violeta.
,,Jo takhle... Vítej v naší Skrýši, Emily Bridgesová. Prošla jsi naším testem, dostala ses až sem a nyní budeš přijata mezi nás. V našem společenství, které je víc jako rodina než pouze přátelství, nalezneš ochranu a bezpečí... a spoustu vína."
,,To tam není napsané," ozvala se znovu Violeta. Julien na ni dlouze pohlédl, aby dal najevo, že je mu jedno, co je a co není napsané, a vrátil se k pergamenu.
,,Tak jako ty slíbíš věrnost nám, tak i my se zapřísaháme tě respektovat," dokončil svou řeč.
,,Taky ses to už mohl naučit nazpaměť," špitla vyčítavě Violeta.
,,Kdyby tu zkoušku dokončilo víc lidí, tak bych se to klidně naučil. Ale takhle je to zbytečné, protože, moje drahá, to říkám jednou za sto let," opáčil Julien klidně a znovu oslovil Emily. ,,Pojď, usadíme tě." Přešel k Emily, objal ji kolem ramen a vedl ji chodbou do místnosti, která sloužila nejspíš jako obývací pokoj. V krbu plál oheň, na stole ležely sklenky s vínem a jeden veliký hrníček s horkou čokoládou. Julien Emily usadil co nejblíž k ohni do malého křesílka, Victor jí podal deku a Emily se přikryla.
,,Dej si čokoládu, zahřeje tě," pravil Julien a posadil se na pohovku. Violeta položila lišku na zem, ta se otřepala, protože byla taky zmoklá. Chvíli se nepokojně vrtěla a kňourala. Po pár vteřinách se přímo před zraky všech proměnila v zrzavou dívku. Nahou zrzavou dívku. Očividně jí nahota nevadila, nijak se nezakrývala a něco si naštvaně mumlala. Victor jí podal druhou deku.
,,Dík," řekla ještě trochu nepříjemně a zabalila se. ,,Proč to musí být vždycky za deště? Proč musím moknout?" otočila se s dotazem na Juliena.
,,Aby to mělo styl," odvětil. Emily mezitím vzala do zmrzlých prstů hrníček a usrkávala horký nápoj. ,,Kdyby to bylo za nádherné noci, nebylo by to tak děsivé," dodal ještě. Dívka protočila oči v sloup. Emily ji ve třídě neviděla, takže odhadovala, že je z nižšího ročníku. Na rozdíl od profesorky lektvarů její vlasy nebyly do oranžova, spíš měly nádech temně rudé. 
,,Ahoj, já jsem Aisling," řekla a došla k Emily. Emily položila hrníček a potřásla si s ní rukou. ,,Pátý ročník."
,,Emily," odvětila Emily.
,,Aisling říkáme Tlapka," pravil hravě Julien. Aisling se ušklíbla a zavrtěla hlavou. ,,Tohle je Didier, jsme ze stejného ročníku." Chlapec s brýlemi přistoupil a podal Emily ruku.
,,Těší mě," pronesl něžným hláskem a trochu plaše uhnul pohledem.
,,Emily," zopakovala Emily a cítila se hloupě.
,,Victora znáš," vložila se do seznamování Violeta. Emily přikývla. Všichni si posedali. Na pohovce seděl Julien s Violetou a Victorem. Aisling se uvelebila v podobném křesílku jako Emily a Didier levitoval ve vzduchu. Emily se snažila na něj moc nekoukat, ale velice ji to překvapilo, že se jen tak pohodlně vznáší v poloze, jako by seděl.
,,Takže..." osmělila se po chvíli Emily. ,,Tohle... tohle místo jste našli jak?"
,,My ho nenašli, objevil ho můj starší bratr, když tu studoval. Skrýš se využívala už v devatenáctém století, ale pak se na ni v průběhu let zapomnělo. Brácha měl štěstí, že zmínku o Skrýši našel v kronikách. Vždy to tu obývali výjimeční studenti, aby se mohli věnovat svým výzkumům a nikdo je nerušil."
,,Takže vy jste... něčím... výjimeční?" zeptala se Emily a modlila se, aby se neurazili. Všichni, kromě Didiera, se zasmáli. Vyměnili si pár veselých pohledů.
,,Dalo by se říct," odvětil rozjařeně Julien, ale dál odpověď nerozváděl. ,,Až dopiješ čokoládu, dáš si s námi víno."

Další hodinu a půl se bavili o začátku školního roku. Julien nadával na rozvrh, který byl podle jeho názoru nevyvážený. ,,Věštění! K čemu mi bude věštění!" provolával rozohněně v krátkých intervalech, kdy se ostatní snažili zapříst nové téma rozhovoru.
,,Pořídila sis už květinu?" zeptala se Violeta a dolila Emily sklenku.
,,Prosím?" otázala se zmateně Emily.
,,Květinu. Každý student má pečovat o nějakou květinu," vysvětlila Violeta. ,,Bohové, to ti neřekli? Pověděli ti vůbec něco o téhle škole? Vedení školy by se mělo zamyslet nad tím, jestli je nezbytně nutné, takhle zamlčovat skutečnosti. Tolik nových studentů nedostane žádné informace..." postěžovala si tentokrát Violeta.
,,Vedení školy je k ničemu," přikývl Julien. ,,Ale víte co je nejhorší? Věštění! Nechápu, proč bych měl chodit na hodiny věštění k tý čarodějnici!"
,,Všichni jsme čarodějové," pravil Didier. Julien se k němu otočil a zamračil se.
,,Děkuji, Didiere, tohle jsem potřeboval slyšet."
,,Jen jsem tím chtěl říct, že bys měl užívat vhodnější výrazy, které by nebyly zavádějící," vysvětloval Didier. ,,Čarodějnice se na kouzelnické škole dá sotva brát jako urážka."
,,Didi má pravdu," přidal se Victor, ,,měl bys jí říkat kráva blbá."
,,Tak jsem to nemyslel," hlesl Didier, jemuž se nadávky očividně z duše příčily.
,,Nechce toho, chlapci. Věnujte se novému členu naší královské rodiny," vložila se do dohadování Violeta. ,,Tady aspoň vidíš, v čem jsou výjimeční. Jsou výjimečně pitomí," řekla a pousmála se na Emily.