Your princess

5. Kapitola

Celý trénink se mnou Kath neprohodila jediné slovo, které by se týkalo té scénky v učebně matematiky, což mě překvapilo, ale na druhou stranu jsem byla ráda. Jenže Theresa už tak potichu nebyla. Jak jinak.
,,Hele, k čemu je tobě dobré doučování matiky?" prohodila, když jsme měly pauzu a já se šla do šatny napít. Docela mě znervózňovalo, že jsme tam byly sami dvě. A ona mě sledovala dost hnusným pohledem.
,,Nerozumím tomu učivu. Je to složité i na mě," zamumlala jsem a ona si odfrkla. Chvilku mlčky pozorovala své nehty, a pak se posadila na okraj lavičky. Nechápavě jsem se na ní podívala.
,,Renesmee, myslíš, že bys mi s ním mohla taky něco domluvit? Fakt se mi líbí, ale on nevypadá, že by o holky nějak jevil zájem," koukne po mně prosebným pohledem a já se zarazím. To v žádném případě! Vždyť já budu ráda, když s nim zvládnu mluvit o matematice, natož ještě o holkách. Zas takový blázen nejsem.
,,Možná to zkusím, ale nic neslibuju," pokusím se o přátelský úsměv. Ale jak už jsem říkala, jen pokus.
,,Tak teda díkyy," kývne na mě a odejde, protože ji volají holky. Zavrtím hlavou. Tohle je ujeté.
***
Bylo už dost pozdě a já se převalovala na posteli, protože jsem nemohla usnout. Pořád jsem musela přemýšlet a uvažovat nad vším, co se poslední dobou děje. A taky nad minulostí. Damon byl vážně pohledný kluk. Přesně takový, jakého bych si před dvěma lety všimla a byla pevně rozhodnutá, že ten kluk bude můj. A možná to byl důvod, proč mě tolik děsil. Prohodila jsem s ním za pět minut více slov než s většinou dívek z mého týmu. Donutil mě se usmívat a strávit s ním sobotní odpoledne. Jenže tohle já si vážně nemůžu dovolit. Úplně přesně vím, že Elisabeth by mě přizabila, kdyby zjistila, že se s někým stýkám. Často má problémy i s tím, že se bavím s Kath a tvrdí, že se se mnou přátelích jen z lítosti. Což nemůžu popřít, protože sama nevím, proč se se mnou pořád baví. Obě jsme úplně jiné. A bez ní bych nebyla na škole vůbec nic. Ona je asi jediný důvod, proč mě lidi na střední pořád ještě berou.
S těmito myšlenkami se mi konečně povedlo skoro usnout, ale vyrušilo mě tiché klepání. Trhla jsem sebou, protože mi to připomnělo moje začátky tady, kdy mi Elisabeth uprostřed noci vtrhla do pokoje a další den jsem do školy chodila s modřinami. Jenže když se dveře otevřely, uviděla jsem malého Thomase se svým oblíbeným medvídkem v náruči. Posadila jsem se a věnovala mu úsměv.
,,Proč nespíš?" zeptala jsem se ho překvapeně a pokynula mu, ať se posadí ke mně. Zavřel za sebou dveře a docupital až ke mně. Vzala jsem ho do náruče a posadila si ho na klín.
,,Já nemůžou spinkat, když se maminka a tatínek hádají," protřel si oči. Aha, tak to je potom jasné. Elisabeth a Josh se hádali vážně často, ale většinou když malý nebyl doma, nebo měli jistotu, že je nikdo neslyší. Ovšem co je vedlo k téhle hádce asi nepochopím. Zaposlouchala jsem se a vážně. Zase a znova řešili mě. Vždyť jsem říkala, že mě Elisabeth nemůže vystát. Přestala jsem raději poslouchat.
,,Tak si lehni tady," pohladila jsem ho po vlasech a nechala ho se natáhnout na mé posteli, která byla malá i pro jednoho, takže mi bylo jasné, že dneska asi spát nebudu. Totiž Elisabeth mi jako pokoj nechala jejich starý kumbál ... a do kdysi volného pokoje naskládala všechny blbosti odsud. Nechala mi tady napůl rozbitý stoleček, malinký gaučík na spaní, lampičku a nevelkou skříň. Nikdy do mě nechtěla investovat peníze. Nakupovat jsem chodila dvakrát do roka. Na začátku školního roku a po vánocích. Pokud jsem něco nutně potřebovala, peníze jsem si musela sehnat sama. Proto jsem byla tolik vděčná za rodiče Kath. Nechápu, proč jsem nemohla po smrti našich zůstat raději u nich. Vždycky když jsem tam byla, chovali se ke mně jako k vlastní dceři. Byli strašně milí. Něco na co já už nebyla zvyklá. Celý týden jsem se těšila právě na sobotu, protože jsem odsud mohla vypadnout a být někde, kde nejsem na obtíž. Celkem zvláštní, co? Taky mi to tak vždycky přišlo, ale zvykla jsem si.
Nechala jsem Thomase spát a sama jsem si sedla na zem, opřená o gauč. Podívala jsme se na mobil a povzdechla jsem si. Byly dvě ráno a měla jsem asi deset nepřečtených zpráv od Kath. Byl pátek, takže nejspíš byla na nějaké párty nebo v klubu. I tak jsem ale otevřela její chat.

Renesmee, zapomněla jsem se zeptat na ten zítřek!!!!

V kolik jsi domluvená s tím novým fotbalistou? Jak se vlastně jmenuje?
Ps: Fajn výběr, ale Theresu jebneeee

A vlastně ... ty si se s ním vážně bavila? Já zírám, kámoškoo

Ty mi neodepisueš? Ty jsi strašnà.

Zítra tě vyzvednu v devět, pokud se vyhrabu z postele. A pak pojedeme k nám. Máma už se na tebe těší! A na tři tě odvezu k Damonovi. Nebo raději na dvě. Ve čtyři tě vyzvednu. A v šest jedeme na párty!!!!

Ano, na párty! A neopovažuj se říct ne!

Prosím!!!!

Jsi nejlepší!!

A já jsem pěkně opilá. Hehe!

Nad těmi esemeskami jsem se musela smát. Ta holka je vážně blázen. Až pak mi došlo, co psala v posledních několika zprávách. Párty?!!!!! Chtěla mě vzít na párty. Ona se úplně pomátla. Tak tohle s ní budu muset vážně probrat. Sakra!

Katherine, všechno to probereme u tebe. Hlavně tu párty. A .. s Damonem nic nemám. Prostě nechápu matiku?!

Hele, kámoško, pamatuješ na Collinse? Začalo to tím, že mě učil jednu z jeho fotbalových taktik, a nakonec mě učil něco úplně jiného :D

Aaaaaa!!!! Ty jsi nechutná. Dobrou noc!!!

Dobrouuu a hezký sny xD

No tobě taky ... xD u