Your princess

7. Kapitola

Seděla jsem na posteli u Kath v pokoji a probírala se ve svých myšlenkách. A že jich bylo vážně dost. Dnešní odpoledne s Damonem mě trochu vzalo. Jeho řeči o rodině a taky se snažil být vážně milý. Něco takového jsem dlouho nezažila. Jediná starost o mou osobu šla od mé jediné a nejlepší kamarádky. Nemůžete se tedy divit, že jsem tomu všemu nerozuměla.
,,Renesmee, za chvíli jdeme," přiřítí se do pokoje Katherine s hromadou oblečení v rukou, roztřepeným drdolem na hlavě a odlíčená. I přesto je strašně pěkná. Vždycky byla. Vůbec se nedivím, že je tolik oblíbená. Ale teď mám trochu jinou starost, než řešit její vzhled.
,,Kam?" zamrkala jsem a nechápavě se na ní koukla. Byla jsem teď trochu zpomalená. A absolutně nevím, o co tady jde.
,,Na tu párty! Říkala jsem ti to v autě," zakřičí na mě podrážděně, až sebou trhnu. Omluvně se na mě podívá.
,,Já nikam nejdu. Nevnímala jsem tě a ty víš, že s tímhle bych nikdy nesouhlasila. Bude tam moc lidí," rozmáchnu rukama a ona protočí očima. Nikdy se jí nepovedlo dostat mě na žádný večírek a slíbila, že už to nikdy nezkusí. Jenže ona si prostě nedá pokoj.
,,No a? Prosím tě! Jen na chvíli. Bude to úžasný. James slaví osmnácté narozeniny a bude to vážně kalba. Vždyť víš, že se mi teď líbí," prosebně se na mě koukne, ale tohle na mě vážně nezabere. Ona chce každý týden jiného kluka. To je u ní normální.
,,A na jak dlouho se ti líbí," zavrčím podrážděně. Překvapeně se na mě podívá a já se zarazím. Vážně jsem to řekla nahlas? Nemyslela jsem to tak. Byla jsem jen podrážděná. Vlastně pořád jsem. ,,Ehm, já s tebou půjdu," vyrazím ze sebe po chvíli trapného ticha. Už vypadá, že mi chce něco odseknout, ale přejde ji to a usměje se na mě.
,,Fajn, takže tyhle šaty jsou nejmenší, co mám. Neměly by ti být tolik velké," hodí na mě její šaty. Vážně pěkné šaty a já jsem proto ráda, že modřiny na ramenou už mi vybledly.

Ano, cítilla jsem se v těch šatech hodně nesvá, ale prý to bude párty na vyšší úrovni, což pochybuju. Všichni sice mohou přijít oblečení jako hvězdy, ale charakter jim nikdo nevezme.
,,No, já zírám! Tobě to tak moc sluší," vypískla nadšeně Kath a já se chabě usmála. Sice mě její komplimenty vážně těší, ale nejsem si tím úplně jistá. Přesně tímhle se vzbuzuje pozornost ostatních. Výstředním oblečením a spoustou dalších věcí, které já nedělám. Ale stačil mi jeden pohled na mou nejlepší kamarádku a uvědomila jsem si, že moje oblečení není oproti tomu jejímu nic. Vypadala vážně úchvatně. Kdyby to nebyla moje kamarádka asi bych jí i dost záviděla. Luxusní ženská postava. Prsa a zadek pro mě byly tabu a boky ani nemluvím. Byla jsem až přehnaně plochá. Zato ona měla všechno po čem všichni kluci tolik šílí, ale s tím jsem já problém neměla. Aspoň jsem nevzbuzovala pozornost a byla jsem neviditelná. A ty vlasy! Dlouhé a kudrnaté. Měly i super barvu. Zato ty moje byly divné a divné. A šaty, které měla na sobě jí nehorázně slušely.

***
Párty už byla opravdu v plném proudu. A to doslova. Hlasitá a moderní hudba šla slyšet na začátku ulice a já bych se vůbec nedivila, kdyby někdo ze sousedů zavolal policii. Jenže tady na to nejspíš byli už zvyklí. Kromě Jamese tady totiž bydlelo ještě pár jemu podobných lidí a večírky nejspíš pořádali pořád.
Kath mě popadla za zápěstí a vesele mě táhla k domu, kde se živě oslavovalo i na ulici. Najednou mi ty šaty přišly strašně malé a krátké. Cítila jsem se vážně hodně zvláštně. A na můj vkus tady bylo příliš mnoho lidí a to mi nahánělo hrůzu. Ale moji milé kamarádce nejspíš ne.
,,Jee, Kath, ahoj," přichomýtl se k nám James s milým úsměvem ve tváři. Úsměvem, který jasně říká, že se s ní chce vyspat. Což se mu nejspíš splní, jak znám Katherine.
,,Ahoj, Jamesi," pozdravila ho s mírným nezájmem, který byl dost hraný. Ona z něj byla úplně hotová. Poslední dva dny. Připadala jsem si tam navíc.
,,Jdete trochu pozdě, holky. Párty už je v plném proudu a víc než většina je už pěkně nalitá," ušklíbl se a zasmál se vlastnímu "vtipu". Kath se taky zasmála, i když nevím, co na tom bylo jako vtipného.
,,Hele, vydržíš tady chvíli sama? Chceme jít s Jamesem tancovat," koukla na mě prosebně Katherine. Vždyť mi slíbila, že bude celou dobu se mnou! Já ji jednou vážně zabiju.
,,Jasně, jen jdi," pokrčila jsem rameny a ona mě tyhle objala, pak už oba odkráčeli ruku v ruce a s nehorázným smíchem. Já zůstala stát na verandě, protože tady byl větší klid. Vlastně úplný. Všichni byli vevnitř, nebo vzadu u bazénu a tady bylo prázdno. Což možná nebyl až tak dobrý nápad.
,,Cullenová a párty? Já zírám," uslyšela jsem přiopilý hlas vedle mě. Neotočila jsem se. Jen dál tupě zírala před sebe. Nechtěla jsem se přece s nikým bavit a už vůbec ne s někým, kdo byl na šrot. ,,Hele, bav se se mnou trochu," opřel se o zábradlí vedle mě a svůdně se usmál. Logan Martinez?! Tak to už vůbec ne! Je to největší debil na světě. Je známý tím, že holky zdroguje, aby se s ním vyspaly. A když ne tohle, pak je prostě dost rapidně obtěžuje.
,,Jdi pryč," odbyla jsem ho a on mi věnoval překvapený pohled. Zřejmě se mu mé chování nezamlouvala, ale já nemůžu za to, že si mě spletl s jinýma holkama od něj z ročníku.
,,Krásko, proč nevyužít takový pěkný večer k ještě pěknějším věcem," pohladil mě po rameni a šaty mi z ramene sklouzly ještě o něco níž. Vyděšeně jsem od něj uskočila a zírala na něj se zděšením. Fyzický kontakt je pro mě ... složitý. A navíc když se mě někdo dotkne bez varování. Nikdy nepředvídám svou reakci. Udělal pár kroků a ocitl se znovu u mě. Tentokrát měl ale o dost tvrdší výraz. Přesně důvod, proč na žádné párty nechodím.
,,Logane, vážně bys měl jít," polknu a odstoupím ještě o krok dozadu. Ale on nevypadá, že by měl v plánu mě poslechnout. Ale dneska mi štěstí kupodivu přeje.
,,Nějaký problém?" uslyším povědomý hlas a v jednu chvíli je mi úplně jedno, kdo to je.
,,Ne a odprejskni! Teď máme něco na práci," odsekne Logan a já prudce zavrtím hlavou. Ne! Ne! Ne!
,,Ty by sis měl dát odchod," odfrkne si ten někdo a já se na něj poprvé podívám. Je to ... Damon. Ach, tak mám možná štěstí i smůlu v jednom.
,,Všechno zkažíš! Zasraný Hollywoode," zavrčí Logan, a když prochází kolem Damona, vrazí do něj. Povzdechnu si. Teď jsem zase pro změnu sama s ním. Super.
,,Díky," zamumlám tiše. Vážně jsem mu vděčná. Nevím, co bych jinak dělala.
,,Dlužím ti to. Za to odpoledne. Omlouvám se," prohrábne si vlasy a já mu věnuju nechápavý pohled.
,,Cože?" podivím se.
,,Neměl jsem být tolik zvědavý. Promiň," pokrčí rameny a já se usměju. Je to dobrej kluk ... až moc.
,,V pohodě. Neudělal si nic zle," taky pokrčím rameny a on mi věnuje úsměv. A že je to vážně pěkný úsměv. Což už jsem jistě říkala.