Your princess

9. Kapitola

,,Sakra! Ty jsi s ním vážně tančila! Sama na verandě. Taková romantika," vydechne Kath, když zaparkuje auto u jejího domu. Tyhle podobné bláboly vede už od té doby, co jsme vyšly od Jamesova domu a mně už to začíná lézt na nervy. Proč mi raději nepovypráví o svém večeru? Vždycky se zajímala sama o sebe, protože na mně nic zajímavého nebylo. A teď najednou takový prudký obrat.
,,O nic nešlo," zopakovala jsem stejnou větu zase a znova, protože jsem to myslela vážně. Byl to jen jeden tanec.
Došly jsme k domu a moje kamarádka začala klíčema šramotit v zámku. Konečně se jí dveře povedly otevřít a my tiše vstoupily do haly. Ano, opravdu potichu. Její rodiče už nejspíš spali a přestože byli tak milí a hodní, neradi bychom je vzbudili. Snažily jsme se nebýt moc hlasité až dokud jsme nevešly do jejího pokoje, pak už to bylo celkem jedno.
Obě jsme se svalily na obrovskou a především pohodlnou postel. Mlčky jsem sledovala strop nad sebou a Kath si pobrukovala nějakou píseň, která teď zrovna patřila mezi TOP songy na óčku. Já jen čekala, kdy to přijde. Ze mě už nic nedostane, takže brzy se začne svěřovat ona. A to do detailů.
,,Noo, takže-" pronesla moje nejlepší kamarádka po minutě naprostého ticha a zaculila se jako malá holčička, která dostala svůj vysněný dárek. A je to tady. Mám Katherine vážně nadevše ráda a bez ní bych to nebyla já, ale její přístup mě někdy dokáže rozčílit. Umí se chovat jako pěkná mrcha. A to celkem často. Nejen v případě kluků, kteří na ní můžou oči nechat. Ale pořád je to moje kamarádka.
,,Poslouchám," zamumlala jsem a posadila se na posteli, abych na ní dobře viděla. Ona se zhluboka nadechla a věnovala mi jeden ze svých pohledů.
,,Všechno bylo moc fajn. S Jamesem jsme tančili, nejdříve tak zdráhavě, ale pak se to dost rozjelo a začalo to být dost ... vášnivý," odmlčela se. Nejspíš už vím, jak to asi dopadlo. ,,Líbali jsme se a on mě zavedl k sobě do pokoje, kde se na mě doslova vrhl a asi si umíš představit, co se stalo pak," zasmála se, ale přitom se tvářila vážně blaženě.
,,A ty jsi pak odešla bez rozloučení," dokončím to, protože takhle to bylo pokaždé. Vyspala se s někým, a pak utekla dříve, než dotyčný stihl pobrat, co se stalo. Seznamte se s Katherine Piercovou, vážení! Ale k mému údivu moje rozhodnutí okamžitě vyvrátila.
,,Právě že ne. Bylo to hezký. A zítra jdeme na večeři," usměje se a já jsem vážně překvapená. Nikdy by mě nenapadlo, že vážně přijde den, kdy ona půjde na rande. I když bych tomu moc nedávala, ale teď vypadá šťastně a to je nejdůležitější. Chtěla jsem jí odpovědět, ale zapípal mi mobil.
Nejdřív jsem se vyděsila, že mi píše Elisabeth. Mohla třeba zjistit, že jsem nebyla doma s Kath, ale na párty a to by byl vážně průšvih! Jenže na displeji se mi ukázalo nějaké neznáme číslo. Ignorovala jsem otázky typu, kdo mi píše a otevřela si mlčky zprávu. Text, který náhle spatřily mé oči, mě vyvedl z míry. A ne zrovna málo.

Ahoj, hele ani nevím, proč ti píšu. Jsem asi dost nalitej na to, abych sebral tu odvahu a pozval tě někam, i když mě asi odmítneš, ale zkusit jsem to zkusil.
Jsi fakt strašně tajemná a zajímavá a moc krásná holka ... ty vogo .. fakt jsem toho dost vypil. Každopádně to pozváni pořád platí. Damon

Tak tohle jsem vážně nečekala! Ohromeně a taky zaraženě jsem sledovala obrazovku svého mobilu a doufala, že se třeba něco změní. Jako kdyby se ty maličké písmenka mohly sami přetvořit. Jenže to nešlo a já teď byla v šoku. Samozřejmě mě jeho zájem těšil, na jednu stranu. Ale pořád to nebylo možné. Něco takového jsem si nemohla dovolit. Vždyť je zázrak, že se bavím s Kath a pořád žiju! Jenže ta na to celé má asi trochu jiný názor.
,,O můj bože!" vypískla nadšeně a začala skákat na posteli. Trochu soukromí by mi vážně neuškodilo, protože číst si cizí zprávy není slušné. Zadívala jsem se na ní s nechápvým výrazem.
,,Prosím tě neblbni," uklidnila jsem ji trochu a ona se konečně klidně posadila vedle mě. Sice s otráveným výrazem, ale přece.
,,Napiš mu, že půjdeš! Renesmee, nemůžeš takovou šanci zahodit. Damon se ti přece líbí a je to dobrej kluk. A fotbal mu jde vážně luxusně," vyhrkne Kath. Kdyby to bylo takhle lehké.
,,Vždyť ho skoro neznám, takže nemůžu říct, že se mi líbí. A taky to není zrovna dobrý nápad," zašeptala jsem tiše. Doufala jsem, že aspoň tohle pochopí.
,,Ty vole! Snad si nenecháš od Elisabeth ničit život," vykřikla rozhořčeně. Pozdě. ,,Co když je on ten pravý? Skvěle se k sobě hodíte. A kdybyste se lépe poznali-" blábolíš dále, ale já ji bohužel musím přerušit. Představa je to vážně hezká, ale nereálná.
,,Mlč už, ano?" vyjedu na ní a sama se tomu divím. Jenže mě štve, že to ani ona nedokáže pochopit. ,,Pokud sis nevšimla,  Elisabeth už mi život ničí dostatečně. A kdyby ještě náhodou zjistila, že se s někým stýkám, asi bych už v životě nevyšla z baráku. A proto je to lepší takhle. Nemůžu zjistit, jestli by to se mnou a Damonem mohlo někam vést, protože by to nemělo smysl. Ne teď. Mohla bys to prosím pochopit!!" Opravdu mám slzy na krajíčku. A to většinou bývám typ člověka, který před ostatními emoce raději skrývá, jenže já už to vážně nezvládám. Chtěla bych žít jako normální teenagerka, ale bohužel nemůžu. A nechci na to neustále myslet. Netoužím mít v hlavě každý den otázky typu "Co by, kdyby" Už jsem se jednou smířila s tím, že normální život na střední škole nezažiju. A i když mě ten kluk vážně zaujal a je přesně můj typ, aspoň podle toho, jak jsem ho zatím stihla poznat, prostě to nejde. Takže jsem se rozhodla jeho zprávu ignorovat. Nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo.
,,Omlouvám se, máš pravdu," povzdechne si Kath. ,,Já jen chtěla, ať si šťastná." Pohled na ni mě vážně ničí. Nikdy pro mě nechtěla nic zlého, ale s tímhle mi vážně pomoct nemůže. To je jen a jen můj boj. A tak se na ní jen povzbudivě usměju.
***
Ahoj <3
Máme tady další kapitolku, takže doufám, že se vám líbí. Moc se omlouvám za případné chyby.
Budu ráda za každý hlas, nebo komentář<3
A taky děkuji všem, co tenhle příběh čtou. Mám vás ráda