You & I / Fanfikce o RoadTrip Tv (Brooklyn Wyatt-Gibson)

*15* Neopouštěj mě

O dva týdny později
Je asi kolem desáté ráno a já se teprve hrabu z postele.
Pomalým krokem se došourám do kuchyně.

,,Dobré ráno." řekne zvesela teta.
,,Brý ráno." odpovím a zívnu si. Dojdu ke stolu a natáhnu se pro lívanec. Zakousnu se a spokojeně přežvykuju.
,,Tak za týden už jedeš domů. Těšíš se?" zeptá se teta.
V hlavě mi bleskne jen jedna myšlenka. A to ta, že za týden budu muset opustit Brooklyna.
,,Ne, vůbec se netěším.." řeknu smutně a kouknu se na druhý lívanec, který na mě lákavě kouká. Znechuceně odsunu talíř, zvednu se a běžím zpět do pokoje.

Už asi patnáct minut brečím do polštáře tak, že by se dal ždímat. V pokoji mi nahlas hraje písnička od The Neighbourhood (viz média).
Převalím se na druhý bok a pokračuju v pláči.

S rudýma očima se vydám do koupelny opláchnout si obličej.
Podívám se do zrcadla. Kouká na mě zdrcená holka.
Moc dobře jsem věděla, že to takhle skončí, tak proč teď tak moc brečím?!
Otřu si obličej do ručníku a jdu zpátky do pokoje.

Musím to Brookovi říct.
Natáhnu se pro telefon a vytočím jeho číslo.
,,Ano?" ozve se po chvilce.
,,Ahoj Brooku, nechceš se dneska sejít?" zeptám se a snažím se neznít ubrečeně.
,,Jasně! Kdy a kde?" odpoví nadšeně. Jen kdyby věděl, co příde.
,,Kolem třetí u mě před barákem. Půjdeme se projít."
,,OK tak ve tři!" řekne a pak zavěsí.

3hod. venku u Michel
,,Ahoj zlato!" obejme mě Brook. Chvíli tam tak jen stojíme v objetí.
,,Půjdeme se teda projít?" zeptá se po chcilce Brook.
,,Jo jasně." odpovím a neochotně se ho pustím.

,,Kam jdeme?" zeptá se Brooklyn a já se na něj jen usměju. Pobaveně zatřese hlavou, proplete si se mnou ruce a pokračujeme v chůzi.

Když jsme na místě, zjistím, že mě Brook pozoruje.
,,Vypadáš smutně." pronese a pohladí mě po vlasech.
,,Jsem smutná." odpovím.
,,A proč?" zeptá se nechápavě.
,,Protože prázdniny už končí."
,,No a?"
,,No a už za týden je léto pryč." kouknu se na svoje boty.
,,Nechápu to." prohrábne si rukou vlasy.
,,Za týden už letím domů." slzy se spustí nanovo.

,,Ne!" zatne pěsti.
„Musím.“
,,Prosím zůstaň tady se mnou."
,,Brooklyne to nejde." zastřesu hlavou.
,,Neopouštěj mě." chytme mě za ruku. Jemně mu jí stisknu.
,,Já nemůžu."
,,Miluji tě Michel! Nedělej mi to." řekne zoufale.
,,Už musím jít." řeknu potichu, otřu si slzy a otočím se k odchodu.

U Michel "doma"
Zas a znova brečím.
Miluju ho.
Nechci ho opustit.
Ale musím.
Proč je všechno tak komplikované?!

Vstanu z postele a jdu se převléct do pyžama.
Dojdu si ještě vyčistit zuby a pak znovu zalehnu do postele.

Já: Mrzí mě to :(
Brooklyn: Mě taky
Já: Jinak to nejde
Brooklyn: Dělej jak myslíš

Jeho poslední zprávu si ještě párkrát přečtu a pak se znovu spustí vodopád slz.
Po chvilce únavou usínám..