Ráno mě probudily paprsky slunce. Včera jsem zapoměla zavřít okno a tak jsem tam zářila jak drahokam.
„Vztávej ty můj diamante. Dnes jsme pozvaní ke Cullenům. Kde jsi vlastně včera byla?"
Nevěděla jsem jestli jí to mám říct. Mezi tím co zavírala okno jsem se k tomu ale nakonec odhodlala.
„Když jsem se byla projít, potkala jsem dva vlky, ale byly hodní " Musela jsem lhát. Jinak by to bylo ještě horší jenomže nemělo to cenu.
Mamka stejně vybuchla vzteky.
„Co?! Jaktože jsi s nima byla venku?! A sama?!"
„Omylem jsem vešla na jejich území, ale nic se nestalo. Dokonce mě seznámili se smečkou a nikomu nevadí co jsem doopravdy zač."
„Ale, ale.. Já nechci aby ses s nimi scházela!"
Tohle nesmyslné chování jsem nevydržela a začala jsem taky křičet.
„Proč?! Proč ne?! Co ti pořád tak VADÍ?!"
Najednou bylo ticho. Juleka se dívala do země a skoro až brečela. Na to co se mi chystala říct asi nebylo lehké vzpomínat.
Nakonec ticho zmizelo když začala vysvětlovat.
„Víš, tvůj otec nezemřel stářím."
Už po první větě jsem byla hodně zaskočená, ale nic jsem neříkala a čekala jsem jak bude pokračovat.
„...pohádali jsme se, jenomže kvůli tomu co jsme zač to byla spíš rvačka. Byl tak zuřivý, přeměnil se ve vlka a začal útočit. Hodně jsme si ublížili. Byly jsme tak naštvaní až jsme bojovali o život. Na neštěstí jsem 'vyhrála' souboj. Jenomže přišla jsem o manžela a ty jsi kvůli mě ztratila otce.." netrvalo dlouho a Juleka podlehla slzám a smutku.
Obejmula jsem ji se slovy.
„Mám tě ráda. Byla to špatná situace, ale všichni takový nejsou. Já jsem z části taky vlk a nemusíš se o mě bát. Dokážu se o sebe postarat."
Ještě chvíli jsme tam seděly a přemýšlely nad minulostí.
Nakonec jsme si to vysvětlily a vyrazily ke Cullenům jakoby se nic nestalo.
Byla jsem ráda že znám pravdu.
ČTEŠ
Smíšenec (Twilight saga)
FanfictionUpíři a vlkodlaci, dva největší nepřátelé už tisíce let. Ale co když se narodí někdo, kdo je vlkodlak i upír? Jaké schopnosti vlastně bude mít a co se stane, když se setká s dalšími upíry a vlky?
