FALLEN

6.

Když tři kluci dojeli domů, před domem stálo auto kterým dojel Hoseok s Jiminem a teď seděli u Nomjoona v pracovně.
,,Kde je!?" vykřikl Namjoon, vyběhl ze své pracovny když uslyšel přijeď auto, jeho hlas byl slyšet přes celý dům.
,,Kdo?" zeptal se Yoongi a nechápavě se díval na Namjoona.
,,Ten mladej." řekl následně a chtěl seběhnout schody. Zastavil se v půlce chodiště když uviděl vycházet Jungkooka z kuchyně.
Držel v ruce sklenku studené vody, usrkával z ní a hodil nechápavý pohed na Namjoona.
,,Proč ti na něm najednou tak záleží? Vždyť si nadával, že je tu s námi a dokonce si ho chtěl zabít." zeptal se Taehyung a ruku položil Jungkookovi na rameno.
,,No a? Teď když ho máme tady tak by to bylo v prdeli kdyby ho někdo zabil. Představ si Tae, že by jste měli akci a ho by zastřelili. Dokázal by si uklidit jeho tělo?" řekl Namjoon a ve tváři měl kamenný výraz.
Taehyung stál mlčky vedle Jungkooka, přitiskl si ho víc k sobě a vůbec neodpověděl na Namjoonovu otázku.
,,Víš co by se stalo po akci? Zico by ho tam nechal, našli by ho policajti a začali by to řešit. Pak by se policie do všeho pletla a víš jaké by to mělo následky?"
Taehyung už v sobě neudržel vztek který v něm natolik vřel a začal ječet po Namjoonovi.
,,Pokud si dobře vzpomínám, tak si nám řekl že ho máme vzít sebou tak nevím o co ti jde. Poručit nám umíš ale když uděláš nějakou hovadinu tak to obrátíš proti nám!"
,,Pokud ti na něm tak záleží tak by si měl přemýšlet co by se mohlo stát a jak by to mohlo dopadnout." řek v klidu, s kamenným výrazem ve tváři Namjoon.
,,Ty hajzle, já jen poslouchal tvé rozkazy!" Taehyung držel ruku v pěst a chtěl mu jednu vrazit.
,,Měli jste ho nechat v autě." řek opět s klidem.
Taehyung se už neudržel a jednu mu vrazil, Namjoon spadl na schody, chystal se ho zmlátit ale Yoongi vyběhl na schody, odtrhl Taehyunga a strkal ho dolů ze schodů.
Všichni členové mlčky přihlíželi a Jin prolomil chvíli ticha.
,,Nechápu proč se všichni mlátíte na schodech. Nebylo by lepší jít někam kde je rovná plocha?"
Taehyung se na Jina podíval vražedným pohledem, tím mu naznačil aby byl zticha, Namjoon se zvedl ze schodů a všichni se rozešli.

Taehyung ležel na posteli, ruce měl založené na prsou, hleděl do stropu a přemýšlel nad tím co říkal Namjoon, pořad měl v sobě vztek ale zároveň měl v sobě pocit viny. Co když měl Namjoon pravdu, když mu na něm tolik záleží proč ho nenechal doma? Stejně by Namjoon po něm ječel i kdyby ho nechal doma, vlastně by bylo jedno jestli jel s nimi nebo zůstal doma. Miloval Jungkooka nebo ho po tak krátké době považoval za nejlepšího kamaráda? Jak to vlastně je, jak to má chápat?
Někde hluboko uvnitř byl smutný, ale vždy když ho viděl dokázal předstírat že je šťastný, dokázal se usmívat. Chtěl být pro Jungkooka dobrý ale v srdci pociťoval že je špatný. Proč, proč tohle všechno? Bylo to tím že střílel, řešil drogy i když je nebral, nechtěl aby to Jungkook dělal taky. Viděl mnoho životů jak mu umírají před očima a nedokázal si představit že by takhle skončil i jeho kamarád. Asi to je láska, ale co když ne?
Najednou se otevřeli dveře, Taehyunga to vytrhlo z jeho zoufalého přemýšlení, do místnosti vešel Jungkook.
,,Tady jsi, všude jsem tě hledal." usmál se Jungkook a zavřel za sebou dveře.
,,Zamkni." poručil mu Taehyung a Jungkook bez protestu zamknul.
,,Proč tu seš sám, trápí tě něco? Pořád jsi naštvaný na Namjoona?" zajímal se Jungkook.
Taehyung se na něho letmo podíval pak ale svůj pohled obrátil zpátky k bílému, nudnému stropu.
Jungkook se rozhodl že se ho pokusí rozesmát, tak jak to udělal ráno Taehyung, sedl si na něho obkročmo a začal ho lechtat.
,,Usměj se." lechtal Taehyunga a smál se mu když se začal kroutit v jeho lechtivém sevření.
Taehyung si sám pro sebe řekl, že by to stačilo, chytl Jungkookovi obě ruce a znehybnil je, byla chvilka ticha, mlčky se dívali z očí do očí, Taehyung přesunul svůj zrak na jeho rty a hned si vybavil ten moment kdy je líbal. Tak sladké, tak jemné, okouzlující, ta vzpomínka ho vzrušila, povalil Jungkooka pod sebe, teď to byl zas Taehyung který byl alfou, ruce mu držel nehybně nad hlavou a díval se do jeho zářivých očí, které vypadali jako dvě lesklé, černé perly.
,,Prosím." zaprosil Jungkook.
,,O co mě prosíš?" nechápal Taehyung a pustil Jungkookovi ruce.
,,Aby si dodělal to co si začal." naklonil se mu k uchu, zašeptal mu ta slova do ucha a ruce mu položil na hruď.
Taehyungovi se tělo zachvělo vzrušením, cítil jak jeho mužství začíná tvrdnout a zvětšovat se. Začal Jungkooka dravě líbat, rukou mu zajel do vlasů, konečně mohl znovu ochutnat jeho rty, jeho vlhká ústa a mrštný jazýček.
Jungkook se mezi polibky snažil mu sundat tričko, cítil jak jeho velký, tvrdý úd naráží na jeho stehno, natočil se tak aby ho mohl cítit na svém rozkroku.
Taehyung se třel o jeho rozkrok a Jungkook mu tlumeně vzdychal do úst, už to nevydržel, roztrhl mu tričko a odhodil do neznáma, konečně cítil teplo jeho těla. Odtáhl se od něho aby si mohl prohlédnout jeho drobné, dokonalé tělo, svým pohledem jel od jeho úst, přes jeho pravidelně zvedající se hrudník, při nádechu a výdechu. Prohlédl si jeho ploché břicho na kterém se trochu rýsovaly buchtičky a svůj pohled zastavil u jeho zvětšující se bouli v kalhotách která narážela na jeho. Pořádně ho to vzrušilo, nechtěl čekat, nechtěl pokračovat v nějaké předehře, chtěl ho celého jen pro sebe, začal si rozepínat kalhoty a najednou se zastavil.
,,Opravdu to takhle chceš?" zeptal se Jungkooka.
,,Ano, prosím udělej to." zavzdychal Jungkook, jeho rozkrok byl velký a tvrdý jako kámen, pulz na jeho mužští vyvolávalo že to chtěl taky, chtěl cítit to teplo, tu slast, chtěl prožít ten sladký moment orgasmu.
Taehyung bez váhání sundal všechno oblečení co měl na sobě a Jungkookovi taky, teď byli dvě naprosto nahá těla ležící na sobě, spolu pociťovali vzrušení, ty krásné okamžiky.
,,Popros mě." zašeptal mu Taehyung do ucha, jemně se od něho odtáhl a šibalsky se na něho usmál.
,,Prosím." zavzdychal, prohnul se v zádech a přitlačil na jeho rozkrok tím svým.
Taehyung nevázal a prudce do něho vrazil, Jungkook nahlas zavzdychal a prohnul se zádech, chvíli počkal až si přivykne. Začal se v něm pomalu pohybovat, při pomalých přírazech ho líbat, slastně mu vzdychal do úst a své přírazy začal zrychlovat, jednou rukou ho výskal ve vlasech a druhou mu začal přejíždět po jeho tvrdém údu.
Po chvíli oba vyvrcholili, společně si užívali tu rozkoš, tiše leželi vedle sebe a prudce oddechovali, místností se zorhléhal jejich společný dech.
,,Miluji tě." prolomil to krásné ticho Taehyung. Jakmile to dořekl začali se mu hlavou honit ty špatné myšlenky. Teď pro něho dokázal vymyslet krásnou lež. Řekl mu pravdu o jeho citech nebo lhal? Co je to láska? Chce být pro něho dobrý ale neví jak. Jakto že neví co je to láska? Je to tak šílené, nepoznává sám sebe.
,,Já tebe taky." řekl Jungkook a během chvilky usnul na jeho nahém těle.
Myslel to vážně, to co teď řekl, nebo to byla jen obyčejná lež? Je jejich láska práva nebo falešná? Dřív jako nebezpečný kluk, teď usíná jako někdo jiný, s jinými pocity a s dokonalým tělem malého chlapce v náruči.

***