FALLEN

7.

Jungkook se opět probudil sám v posteli, ležel úplně nahý a deka ho příjemně zahřívala. Vzpomínal na ten krásný večer s Taehyungem, hned by si to s ním zopakoval, jen kdyby ho nic nebolelo, jak Taehyung do něho prudce vrazil svůj úd a mocně přirážel, tak to mělo následky. Sebemenší pohyb ho bolel, myslel že tu bolest opravdu nevydrží. Rohlédl se po pokoji, všude viděl rozházené oblečení a jedno roztrhnuté tričko, které z něho Taehyung dravě strhl, tomu momentu se musel zasmát.
Když se chtěl zvednout z postele a dojít si pro nějaké oblečení, v tu chvíli přišel do pokoje Taehyung, stihl si obléct jen spodní prádlo, pro zbytek se nedostal.
,,Jakto že nespíš?" zeptal se Taehyung, v ruce držel nějakou taštičku kterou se snažil schovat do skříně.
,,Nevím. Co je to?" odpověděl mu rychle a začal se zajímat co je v té záhadné taštičce.
,,Překvapení." řekl Taehyung a usmál se na Jungkooka.
,,Jaký?"
,,Nebuď zvědavej, brzo se to dozvíš, ale teď se do té tašky nedívej." vysvětloval Taehyung a začal sbírat Jungkookovo oblečení, rozházené po pokoji.
,,Ty si byl nakupovat?"
,,Ne, tu tašku jsem ukradl." řekl ironicky a pobaveně se smál Jungkookově otázce.
Někdo zaklepal, Taehyung otevřel dveře od pokoje a v nich stál Jin.
,,Zašel bys prosím do obchodu pro pár věcí?" řekl Jin a podal Taehyungovi lísteček se surovinami které měl koupit.
,,To si nemohl říct dřív, teď jsem tam byl." řekl trochu naštvaně Taehyung.
,,Promiň, já nevěděl že si šel do obchodu. Tak tam chodit nemusíš, ale nebudeš mít oběd."
,,Už jdu." řekl znechuceně Taehyung, vzal si peníze a vydal se do obchodu, znovu nakupovat.
Jungkook se oblékl, udělal si ranní hygienu a šel dolů do kuchyně za Jinem, když scházel schody, na chvíli zaslechl zvláštní, melodický zvuk ale ignoroval to. Sedl si ke stolu a tiše sledoval Jina jak připravuje snídani pro všechny členy.
,,Taehyung se tak nikdy nechoval, úplně se změnil když si přišel." prolomil ticho Jin.
Jungkook mlčky seděl a nechápal, ale pak promluvil. ,,Jak se změnil?"
,,Byl bezcitný, nebezpečný ale taky byl nejlepším z nás, Namjoon ho proto vždycky posílal na nebezpečné akce a vždycky byl úspěšný. Ale teď se opravdu moc změnil, jeho chování je úplně jiné a to všechno jen kvůli tobě." povzdechl si Jin a dál pokračoval ve své práci.
,,Tím chceš říct že by jsem měl odejít?" zeptal se zklesle Jungkook.
,,To neříkám, jsi fajn kluk a možná by si nám mohl pomáhat když se to všechno naučíš. Jen jsem ti chtěl říct jaký byl Taehyung dřív, aby si ho víc poznal."
Jungkook mlčky seděl u stolu a v hlavě měl zvláštní myšlenky. Proč se zrovna on změnil kvůli němu? Opět zaslechl ten melodický zvuk, byl to zvuk piána, zvuk byl velmi tichý, nevěděl odkud přichází, nedalo mu to, zvedl se ze židle a šel za zvukem. Šel nahoru po schodech, prošel celé patro, u každých dveří se zastavil a zaposlouchal se ale z žádného pokoje se zvuk piána neozíval, právě že naopak, zvuk byl slabší než dole v kuchyni. Sešel tedy dolů ze schodů, stoupl si do dveří kuchyně a zadíval se na Jina, na stůl dával obložené talíře chlebem.
,,Odkud jde ten zvuk?" promluvil do ticha Jungkook.
,,Jakej? Ty myslíš to piano?" Jin se vůbec nezastavil, ještě vytáhl z lednice zeleninu a začal ji krájet.
,,No."
,,Ze sklepa." Jin odložil nůž kterým krájel zeleninu, opřel se o kuchyňskou linku a zadíval se na Jungkooka.
,,Ty si hodně zvědavý, vsadil bych se že by si chtěl se podívat odkud ty zvuky jdou." dodal Jin.
Jungkook přikývl.
,,Tak pojď." pobýdl Jungkooka, vedl ho do obýváku ke schodům, pod schodama byli dveře, Jin je otevřel, Jungkook uviděl schody vedoucí do sklepa, do tmy.
,,Můžeš jít jestli chceš."
Jungkook chvíli váhal, ale pak šel dolů do té tmy, odkud se ozýval smutný a trochu děsivý zvuk piána. Když došel dolů, uviděl tmavou místnost, kterou osvětloval jeden malý paprsek z okna, v rohu místnosti stálo hnědé piáno a za ním seděl Yoongi a ťukal prsty do klapek. Zmáčl hluboký tón který vůbec nezapadal do melodie, Yoongi přestal hrát a otočil se na Jungkooka.
,,Co tu chceš?" zeptal se Yoongi dost nepříjemně.
,,Moc hezky hraješ." odbočil od otázky.
Yoongi nic neřekl, otočil se zpátky k piánu a prsty přejížděl po jeho klapkách. Jungkook šel k němu blíž, sedl si na zem protože nikde nebyla žádná židle, nic na sednoutí.
,,Dostal jsem ho k šestým narozeninám, vždycky jsem chtěl mačkat jeho klapky." prolomil ticho Yoongi a zahrál kousek krásné melodické hudby.
,,Tehdy bylo o hodně vyšší než já, naučil jsem se na něho hrát. Hudba mě vždy uklidňuje, při hraní zapomenu na všechno to špatné." pokračoval.
,,Kdo ti ho dal k narozeninám?" zeptal se Jungkook.
,,Máma." hlesl Yoongi. ,,Umřela, přesně u tohohle piána. To piáno je na ni vzpomínka." dodal a přejel rukou z boku piána kde byli škrábance, a jedna střelná rána.
Jungkook mlčky seděl a zvažoval slova, to nechtěl, nechtěl Yoongiho nějak ranit.
,,To piáno je svědek mého života, jeden čas jsem na něho zapomněl, když jsem se přidal k této partě, ale pak jsem si sem dal piáno a občas tu trávím čas." po dořeknutí té věty zahrál na piáno, jeho tóny byli tak uklidňující, bylo to tak příjemné poslouchat ty rytmické zvuky.
,,Vzpomínám si jak v tom rohu stálo hnědé piáno, byl jsem ještě malý, jeho klapky, byli jako bílí safír a já toužil se jich dotýkat. Teď to stejné piáno stojí v rohu tohoto domu a já se ho mohu opět dotýkat." dál vykládal a ťukal do klapek.
Jungkook chtěl něco říct, ale nevěděl co, cítil se trochu trapně když mluvil Yoongi a on mu jen naslouchal.
Yoongi přestal hrát, když uslyšel že jde někdo za nimi dolů.
,,Ach, tak tady jsi, všude jsem tě hledal. Vůbec bych nečekal že budeš tady." řekl Taehyung a pobýdl Jungkooka aby se zvedl a šel nahoru.
,,Máš tam snídani, mám ti ji donýst?" zeptal se Yoongiho.
,,Ne, já za chvíli půjdu." odpověděl a vůbec neodtrhl zrak od piána.
Kluci šli do kuchyně se nasnídal, u stolu seděl Jimin s Jinem, přisedli si k nim a pustili se do snídaně.
,,Yoongi umí hezky hrát." prolomil ticho u stolu Jungkook.
Kluci se na něho podívali, jejich pohledy byli nechápající a úplně bez výrazu. Jimin polkl sousto a s údivem řekl.
,,Ty si byl s ním dole?"
,,Ano." odpověděl mu Jungkook a usmál se sám pro sebe.
,,To si ze mě děláte prdel?" řekl nevěřícně Jimin.
,,Co, proč?" nechápal Jungkook a smích ho peřešel.
,,On nikoho dolů nepouští."
Jungkook se velice divil. Když nikoho dolů nepouští tak proč tam pustil zrovna jeho? Na tuhle otázku znal odpověď jedině Yoongi. Yoongi přišel ke stolu, se nasnídat, všichni utichli a mlčky seděli u stolu.
,,Chtěl by si jít dneska do města, třeba na oběd nebo do kina?" Taehyung se zeptal Jungkooka a na chvíli prolomil to trapné ticho.
Jungkook přikývl a dál mlčky seděli.
,,Mohl bych jít taky?" vyhrkl ze sebe Jimin, Taehyung se chvíli na něho díval vražedným pohledem, chětel být s Jungkookem sám ale pak Jiminovi povolil, že mohl jít s nimi.

***