FALLEN

14.

Zico pevně svíral v náruči Jungkooka a jednou rukou mu tiskl ostrý nůž na krk, tvářil se velmi spokojeně když teď mohl rozhodovat o jeho životě.
,,Proč to děláš?" promluvil tiše Taehyung.
,,Co dělám?" optával se Zico pobaveně.
,,Proč zrovna on, to sis nemohl vzít mě!?" křik Taehyung a udělal krok v před.
,,Ty by si mi byl k ničemu, potřebuju rukojmí. Zůstaň na místě, pokud si nepřeješ nakouknout do Jungkookova krásného hrdélka." vyhrožoval mu.
,,Jak si to tady našel!?"
,,Hádej." pobýdl ho Zico a šibalsky se na něho usmál.
,,Yoongi." zamyslel se Taehyung a pak zašeptal to jméno.
,,Zcela správně."
,,Ty si mu dal sledovací čip!?" Taehyung se snažil v sobě udržet vztek.
,,Opět správně." podtvrdil mu Zico. ,,Když byl mým rukojmím v té stodole, stihl jsem mu do telefonu dát sledovací vir, tak jsem vlastně zjistil kde všichni jste." Zico se ještě víc rozesmál. ,,Když ho moji lidi omráčili tak jsem jim dal povel aby ho svázali a mezi tím jsem mu mohl dát vir do telefonu. O ničem nevěděl a tak mi tohle všechno prošlo."
,,Ty zmetku." řekl Taehyung.
,,Tak jednoduché a vždycky mi to vyšlo." souhlasil sám se sebou Zico. ,,Mohl jsem ho zabít už dřív ale řekl jsem si že tvého přítele líp využiju."
Taehyung si vybavil ten den kdy dával Zicovi sledovací čip na auto, tenkrát mohl zabít Jungkooka který vyděšeně stál kousek od auta, ale neudělal to. Co když to udělá teď? Ne, nemohl dopustit aby se Jungkookovi něco stalo!
,,Neubližuj mu." zaprosil Taehyung. ,,Neubližuj Jungkookovi, prosím."
,,To se uvidí." řekl Zico a vtiskl nůž Jungkookovi víc na krk. ,,Tak ty se jmenuješ Jungkook?"
Jungkook jemně přikývl a Zico se opět začal hlasitě smát.
,,Jeon Jungkook? No to není možné, tak synáček skončí jako kdysi jeho tatínek."
,,O čem to mluví? Můj otec není mrtvý." Jungkook se díval tázavě na Taehyunga a vůbec nevěděl o čem Zico mluví.
,,Tvůj otec který je doma není tvůj pravý otec, tvůj otec zemřel rukou mého otce, před deseti lety. Umřel skoro stejně jako si v ten den mohl zemřít i ty, ale já jsem tě nechal naživu. Nejsem hodnej?" mluvil mu do ucha ta odporná slova a Jungkookovi to rvalo srdce.
,,Ne." bylo jediné slovo na které se Jungkook zmohl.
,,Pokud tvůj milovaný Taehyung domluví ostatním tvým kamarádům aby mě nechali být tak tě nechám žít." opět jim Zico vyhrožoval.
,,Ale ty víš že to neudělají." řekl Taehyung a měl pocit jako by se mu srdce rozletělo na několik kousíčků.
,,To je pravda." přiznal Zico. ,,Tak dobře znáš své přátele, ale třeba se nad tímhle mladým chlapcem smilují a změní názor. Byla by škoda ho tady vidět v kaluži krve, nemyslíš?" mluvil k Taehyungovi, Jungkookovi jemně jezdil ostřím nože po jeho hrdle a nesmírně se bavil.
,,Nemůžeš si vzít mě a jeho ušetřit?" zeptal se Taehyung a začínal být zoufalý.
,,Ne." odpověděl Zico. ,,On se mi během té chvilky moc zalíbil a myslím že by jsem si zasloužil tu nejlepší odměnu, za to všechno, jak jste se mi pletly do věcí do kterých vám nic nebylo. Třeba někdy příště si mužů vzít tebe jako rukojmího, ale teď mám tohoto mladého pána."
Po těch jeho odporných slovech uslyšeli přijed auto, Zico se podíval na Taehyunga vyzívavým pohledem a Tae hned věděl co má dělat.
Do domu jako první vtrhl Namjoon a za ním ostatní členové.
,,Ty zmetku!" křikl Namjoon na Zica a v ruce držel zbraň kterou na něho mířil.
,,Ne!" Taehyung se vrhl na Namjoona, shodil ho k zemi a odhodil jeho zbraň, pevně ho svíral tak aby se nemohl hnout.
,,Co to děláš, vypadni!" snažil se Namjoon z jeho sevření vyprostit.
,,Nedělej to, má návrh. Poslechni si ho prosím." prosil Taehyung a snažil se udělat vše aby Jungkooka zachránil.
Namjoon se uklidnil, Taehyung povolil stisk a oba se zvedli ze zeme.
,,Co po nás chceš?" Namjoon se zhluboka nadechl, pobýdl ho a díval se na Zica vražedným pohledem.
,,Chci aby jste se vším přestali a já ušetřím jeho život." vysvětloval Zico.
,,Ne! To je absurdní." nesouhlasil Namjoon.
,,Takže ho mužů zabít?" optal se Zico a usmál se na Namjoona.
,,Klidně, znám ho sotva týden, k čemu by mi byl?"
,,Joone, prosím, mě na něm záleží." Taehyung přemlouval Namjoona aby změnil názor.
V domě byla velmi napjatá atmosféra, Zico se bavil ale už mu docházela trpělivost, Jungkook v jeho sevření začal vzlykat, tělo se mu chvělo a sotva se udržel na nohách. Taehyung prosil o slitování nad životem bezmocného Jungkooka, Namjoon tiše zvažoval svoje rozhodnutí a ostatní členové jen tiše přihlíželi.
,,Já ho miluju!" křikl Taehyung do toho nekonečného ticha a sesunul se na zem.
Všichni se udiveně na Taehyunga dívali a nevěřili tomu co teď slyšeli.
,,Dobře, necháme tě být, ale neubližuj mu." rozhodl Namjoon.
,,Co dokáže udělat láska." zasmál se Zico.
,,Odejdi, máš to co si chtěl, necháme tě být." pobýdl ho Namjoon a ukázal směrem ke dveřím. ,,Dej už ten nůž pryč."
,,Dobře, tak já tedy odcházím a beru si odškodné, za všechno co jste mi předním udělali." řekl Zico ale vůbec se nepohl.
,,Tak běž!" zakřičel na něj Namjoon.
,,Ale vy mi pořád stojíte v cestě." řekl Zico, trochu káravě.
Kluci se rozestoupili aby měl Zico volný průchod ke dveřím.
,,Ale já vám nevěřím." řekl nejednou Zico.
,,Cože!?" Namjoon nechápal jeho změnu názoru, rozešel se k Zicovi, Taehyung se ho snažil zastavit.
,,Stůj, nebo ho podříznu!" varoval ho Zico a udělal s Jungkookem krok dozadu.
,,Ty zmetku, přestaň si hrát na drsného a vypadni!" Namjoon se i přes jeho varování nezastavil a stále šel blíž k Zicovi.
,,Jak chceš, řekl sis o to." pokrčil Zico rameny. Mrkl na Namjoona, ještě se usmál a bodl Jungkooka nožem do hrudi.
Namjoon se s šokem zastavil, všichni sledovali jak se Jungkook zhroutil na podlahu, nůž měl zabodnutý v hrudi a rána mu výrazně krvácela.
,,Nedal si mi na výběr." řekl v klidu Zico a sledoval Jungkookovo tělo ležící na podlaze.
,,Ty kreténe!" zakřičel Namjoon tak hlasitě jak jen dokázal a vrhl se na Zica, ostatní mu šli na pomoc, pevně ho chytli a táhli ho nahoru po schodech až do Namjoonové pracovny kde ho svázali na židli.

***