FALLEN

15.

Ležel na zemi, Taehyung se podíval na jeho hruď kde měl zabodnutý nůž, na triku se mu neustále zvětšovala krvavá skvrna. Co nejrychleji přiběhl k Jungkookovi, jako by byl vytržen z tranzu, sehl se k němu, jeho hlavu si položil na klín a začal hlasitě vzlykat a hladit ho po vlasech.
,,Proč!?" naříkal zoufale Taehyung.
,,T-tae, prosím." Jungkook se snažil chytit dech, ukázal na nůž ve své hrudi, tím naznačoval Taehyungovi aby ho vytáhl.
,,Ne, to nedokážu." řekl Taehyung a podíval se na své ruce které se mu klepaly a byly celé od Jungkookové krve.
,,Uhni." řekl Jimin, sehl se k Jungkookovi a vytáhl mu ostrý nůž z hrudi.
Jungkook bolestně vzdychal když Jimin vytahovat nůž, byla to neuvěřitelná bolest, ale rána pořad dost krvácela. Jungkook znovu sykl bolestí když Jimin na jeho krvacející ránu přitiskl nějaký hadr, aby aspoň trochu zastavil ten proud krve. Jimin pobýdl Taehyunga aby se krvácení snažil zastavit on, pak se zvedl a někam odešel.
,,Kooki." zašeptal se slzama v očích Taehyung, jeho jméno.
Jungkook mu jenom stiskl ruku ale jeho stisk byl celkem slabý.
,,Nedokázal jsem tě ochránit." namítal si zoufale Taehyung, zvedl zrak a uviděl Jina s Jiminem jak scházeli schody.
,,Zavolejte záchranku, prosím. Rychle!" mluvil na ně Taehyung a slzy mu tekly proudem.
,,To nejde." hlesl Jimin.
,,Cože? Proč!?"
,,Namjoonův rozkaz, kdyby jsme zavolali záchranku tak by přijela i policie a my by jsme mohli zkončit v base." vysvětloval mu Jimin.
,,Pochop Tae, prostě to nejde." přidal se do toho Jin.
,,A to jste tak klidní? On tu umírá, tak mu aspoň zkuste pomoct!" křičel po nich Taehyung.
,,To je marný." zašeptal Jin.
,,Já ho zabiju!" zakřičel Taehyung tak nahlas že se jeho hněv ozýval celým domem, obrátil svůj zrak zpátky na Jungkooka, začínal těžce oddechovat, měl nepravidelný dech a proud krve se rozléval do všech směrů. ,,Podívej se na mě, Kooki." zatřásl svým milovaný kamarádem, jehož víčka se chvěla a zavírala. ,,Kooki ne, to mi nedělej. Promiň, všechno to byla moje vina, kdyby jsem tě nepoznal teď by si tu před mýma očima neumírál."
,,K-kdyby jsem tě nepoznal." snažil se říct pár slov Jungkook. ,,Tak bych nepoznal ani to krásné co bylo mezi náma, naučil si mě milovat. Nevěděl jsem co láska znamená ale ty si mi ji ukázal, děkuju."
Tahle slova dohnala Taehyunga k ještě většímu pláči, naklonil se ke svému milovanému Jungkookovi a naposledy ho jemně políbil, nejprve zavázal ale pak přitiskl své rty na ty jeho. Jemný polibek, plný smutku a lásky která pro dva mladé chlapce končí, v tom jemném políbení bylo doslova všechno.
,,Tae, miluju tě." bylo poslední co řekl.
,,Já tebe taky miluju." vzlykal Taehyung.
Viděl jak jeho kamarád velmi těžce oddychuje, věděl že nebude trvat dlouho a navždy odejde z jeho života.
,,Kooki odpust mi to, odpust mi prosím, přísahám, nechtěl jsem aby to takhle skončilo. Odpustíš mi i když se to odpustit nedá?"
Jungkook jemně přikývl, podíval se zpříma do očí Taehyungovi, pak svá víčka přitiskl k sobě a naposledy vydechl.
Taehyungovi se zastavil dech, snad i jeho srdce se zastavilo, měl pocit jako by se jeho srdce zlomilo na dvě půlky a jednu polovinu ztratil.
,,Ne." zašeptal nejistě, jeho šepot v mžiku propukl v hlasitý nářek. ,,Né, Kooki, prosím ne! Tohle se nemělo stát, prober se a řekni že je to jen sen. No tak, nesmíš to jen tak vzdát!"
Přišel k němu Jimin, odtáhl ho od Jungkookova těla, oba seděli opření o zeď a Taehyung neustále naříkal. Slzy mu tekly proudem, ruce měl od krve a sledoval Jungkookovo tělo a marně doufal že uvidí ještě nějakou známku života.
,,Je konec Tae." zašeptal Jimin a položil svou ruku na jeho rameno.
,,Ne, nevěřím tomu." vymlouval se z reality Taehyung, doufal že se probudí a bude to jen sen.
,,Ale ano, musíš se s tím smířit."
Kluci se mlčky dívali na Jungkookovo mrtvé tělo, pak přišel Jin a zakryl Jungkooka dekou která hned nabírala rudou barvu jeho krve.
,,Nemůžeme ho tady nechat." promluvil do smutného ticha Jin.
,,Musíme vybrat nějaké místo kde ho pohřbíme a kde nechodí lidi." přidal se do toho Jimin.
,,Za městem na kopci." řekl Yoongi z vedlejší místnosti.
,,Kde?" optal se ho Jin.
,,Tam za městem, na té pláni u lípy, na tom kopci odkud je krásný výhled na město. Bylo by to krásné místo." vysvětloval Yoongi.
,,Jo, já vím." křikl Jimin.

Stáli na kopci, hned vedle lípy byl malý hrob, Taehyung vyrobil z větví kříž který zdobily červené stuhy. Na náhrobku bylo napsáno Jeon Jungkook a pod jménem byla Jungkookova fotka kterou kluci našli na jeho sociálních síti, na fotce vypadal velmi spokojeně, při pohledu na fotku se Taehyungovi hrnuly slzy do očí.
Slunce už zapadalo za obzor, na obloze se tvořily červánky, nad městem se pomalu rozplývala noční obloha. Jemný vánek cuchal klukům vlasy, Taehyung položil krásnou kytici, v červených barvách Jungkookovi na hrob.
Všichni kluci stáli pod stromem, krom Namjoona, který byl doma s Jungkookovým vrahem, Zicem. Mezi nimi panovalo ticho které prolomil Jin se svým proslovem, který stěží přeříkával.
,,Dnes nás opustil náš milovaný Jeon Jungkook. Znali jsme ho jen krátce, ale ta chvilka stačila na to aby jsme poznali že má dobré srdce. Žil klidný život do doby než nás poznal, od našeho poznání se mu život změnil a to se mu stalo osudným. Budeš nám chybět, mě i ostatním a nejvíce budeš chybět Taehyungovi. Spi sladce ve věčném spánku, nikdy na tebe nazapomeneme, navždy zůstaneš v naších srdcích. Sbohem."
Taehyung zapálil svíčku a položil ji Jungkookovi na hrob, aby našel cestu do ráje, aby našel svůj klid, pak se se slzami v očích zvedl a mlčky si prohlížel Jungkookovu fotku a vzpomínal na ty krásné chvilky s ním.
Po chvíli, kluci tiše odešli k autu a nechali tam Taehyunga samotného, aby se s ním on sám mohl naposledy rozloučit.
,,K-kooki, nikdy na tebe nezapomenu, strašně mě mrzí co se stalo, nechtěl jsem aby to takhle dopadlo. Měl jsem tě víc chránit, ale nedokázal jsem to, až teď když si navždy odešel z mého života, jsem zjistil jak moc tě miluju. Chybíš mi, Jeonie Jungkooku, chybíš mi. Ale já to jen tak nenechám, slibuji ti že se za tebe pomstím, slibuji že toho zmetka zabiju. Neboj se o mě, budu opatrný. Sbohem lásko." rozloučil se s ním tak tiše, i když mu to rvalo srdce, snažil se mu naposledy říct pár slov.
Šel ke klukům k autu, už na něho čekali a lítostně se na něj dívali.
,,Bolí to, já vím. Nás všechny to taky bolí." promluvil Hoseok a pohladil Taehyunga po zádech, otevřel mu dveře od spolujezdce a pobýdl ho aby si sedl do auta.

***