FALLEN

12.

Taehyung mu zajel rukou pod tričko, rukou jezdil po jeho teplé hrudi a jazykem se snažil dostat do jeho úst. Jejich jazyky byly propletené, při menším vzrušení oba jemně vzdychali, okna v autě se začala mlžit a v autě začínalo být teplo, vzrušující teplo.
,,Do prdele, Tae. Rychle zavolej Namjoonovi, jedou sem nějaká auta! Dělej!" přerušil jejich vzrušující atmosféru Hoseok, který nervózně, tlumeným hlasem mluvil do vysílačky.
Jejich vzrušující pocit se proměnil ve strach, Taehyung se prudce odtrhl od Jungkooka a začal rychle hledat telefon, když ho našel co nejrychleji hledal v telefonu Namjoonovo číslo.
,,No tak, zvedni to. Prosím." mluvil si sám pro sebe Taehyung a ruka v které držel telefon, se mu chvěla.
,,Co je?" ozval se z telefonu Namjoonův nepříjemný hlas.
,,Berte auto, zbraně, rychle!"
,,Cože? Kurva, uklidni se a mluv srozumitelně, vůbec nevím co říkáš." nechápal Namjoon.
,,Hoseok říkal že sem jedou auta."
,,Kolik jich je?"
,,Počkej." řekl Taehyung a bral do ruky vysílačku. ,,Hose, kolik sem jede aut?" promluvil do vysílačky.
,,Myslím že pět." oznámil mu Hoseok.
,,Pět." řekl Taehyung a odložil vysílačku.
,,Do prdele! Za hodinu tam budem." zakřicel Namjoon do telefonu a z telefonu se ozvala i nějaká rána, jako by praštil do stolu.
,,Dělejte." řekl naléhavě Taehyung, dal si telefon do kapsy a vystoupil z auta, Jungkook se vrhl za ním a oba šly za Hoseokem.

,,Kde jsou?" zeptal se Taehyung a Hoseok ukázal na pět aut přijíždějících na letiště.
Všichni tři sledovali auta jak jeli přímo na dráhu, vystoupilo z nich několik gangsterů a jejich leader Zico. Kluci se přikrčily aby si jich nikdo nevšiml, Hoseok se zvedl a šel rychlým krokem pryč a během chvilky se vrátil s černým kufříkem.
,,Co to děláš? Snad nechceš střílet?" Taehyung hodil po Hoseokovi vyděšený, nechápavý pohled.
,,Teď ne, ale až kluci přijedou tak pak se staneš odstřelovačem a budeš poslouchat Namjoonovi pokyny. Hlavně neudělej nějakou blbost!"
,,Ne, to neudělám. Co když něco pokazím?" Taehyungovi se třásl hlas a byl nervózní.
,,Kurva, uděláš to a když ne tak můžem všichni přijít o život i on!" namlouval mu Hoseok a po dokončení věty ukázal na Jungkooka.
Při myšlence na to že by Jungkook zemřel, měl pocit jako by ztratil srdce, nemůže dopustit aby Jungkook zemřel kvůli jeho nějaké chybě, to by si nikdy neodpustil.
,,A co budu dělat já?" promluvil Jungkook a sledoval Hoseoka jak připravuje zbraň.
,,Jak moc dobře umíš střílet?"
,,Docela dobře, na střelnici párkrát minul ale na začátečníka si myslím že je dobrý." skočil do toho Taehyung.
,,Dobře, takže tu budete spolu odstřelovat. Jdu ještě pro jednu, mám v autě rezervní." oznámil jim Hoseok a šel zpátky do auta.

Bylo pět minut po půlnoci, na dráze postával Zico a jeho gang a na střeše je tiše pozorovali kluci a čekali až přijede Namjoon a ostatní.
,,Za dvacet minut by tu měli být." promluvil tiše Taehyung.
,,Co tam dělají?" zeptal se Hoseok.
,,Čekají, Zico s někým volá a netrpělivě se divá na oblohu." řekl Taehyung a sledoval je se přes zaměřovač u zbraně.
,,Tam něco je." řekl Jungkook a ukázal na oblohu.
Vyčkali, přibližně deset minut, než se objektiv přiblíží a pak jim bylo jasné že to je to letadlo co Zico očekával, protože začalo pomalu ale jistě klesat.
,,Sakra, kde je Namjoon, nemáme rozkazy." znervóznil Hoseok a začal se ohlížet po příjezdové cestě k letišti, ale nikoho tam neviděl.
,,Proč po nich nezačneme střílet?" vyptával se Jungkook.
,,Protože jich je moc a nevíme co mají za zbraně, kdyby jsme něco udělali tak by to mohl být konec." vysvětloval mu Hoseok.

Kluci najednou uslyšeli kroky a šepot který vycházel z garáží, kde měli zaparkovaná auta. Kluci si vyměňovali vyděšené pohledy a přemýšleli co mají teď udělat.
,,Tae, kdyby si slyšel vystřeli tak příjdi za mnou." řekl tiše Hoseok, sotva ho šlo slyšet, vytáhl si zbraň a pomalu a tiše šel do garáží se podívat kdo tam slídí. Kluci čekali na střeše, nevěděli co se bude dít, Taehyung si vzal, pro jistotu, do ruky zbraň a sledoval vstup na střechu.
Najednou vyšlo pět kluků, bavili se mezi sebou, mezi nimi byl i Hoseok, Taehyungovi se ulevilo protože rozpoznal že to je Namjoon a ostatní. Přišli až k okraji střechy kde seděl Jungkook s Taehyungem a pozorovali situaci na přistávací ploše.
,,Okey, tak tedy, Jungkook a Taehyung budou tady jako odstřelovači. Máte důležitou práci, tak ji nepokažte, snad chápete." rozkazoval Namjoon.
Kluci přikývli a Namjoon dál dával rozkazy.
,,Zbytek, půjdeme dolů a musíme je všechny zabít ale Zica ne, ten musí být živý, potřebuji si s ním promluvit. Omráčit, svázat a hlavně nezapomenout tu zásilku. Tiše a opatrně, má sebou přibližně dvacet lidí, což je víc než jsem očekával."
,,Proč si s ním nedomluvíš schůzku?" zeptal se ironicky Jimin a na tváři měl pobavený úsměv.
,,Vždyť víš, neměj trapný keci, raději drž hubu a poslouchej." napomenul ho Namjoon. ,,Znáte své úkoly?"
Kluci přikyvovali a Namjoon dal povel aby šli za ním, Taehyung s Jungkookem seděli na střeše a připravovali se až dá Namjoon povel.
,,Kooki?" prolomil napjaté ticho Taehyung.
Jungkook odvrátil pohled od letiště na Taehyunga.
,,Víš, nevěřím v lásku na první pohled, ale u tebe to je jiné, do tebe jsem se zamiloval hned jak jsem tě uviděl. A ať se stane cokoli, chci jen aby si věděl že tě opravdu miluju a není to žádná lež."
Jungkook naslouchal každému slovu co Taehyung řekl, až mu to vhnalo slzy do očí. Naklonil se k Taehyungovi a políbil ho, nebyl to opravdový polibek zpíš jen jemné šimrání rtů o rty toho druhého, byl to jen jemný, nepatrný dotek ale bylo v něm všechno.
,,Já tě taky miluju i když jsem měl ze začátku strach." zašeptal Taehyungovi do tváře.
,,A teď se nebojíš?"
,,Bojím, protože by se tobě nebo mě mohlo něco stát. Kdy to skončí?" odtáhl se od Taehyunga a díval se mu zpříma do očí.
,,Já nevím." odpověděl mu Taehyung tak že ho šlo sotva slyšet a hlavou se mu opět promítali ty hrozné věci. Co když nedokáže Jungkooka ochránit? Co když se něco zvrtne a Jungkookovi se něco stane? Nikdy si to neodpustí.

***