𐌉 Ⱃ𝑒𐌉𝗂𝑒𝗏𝑒 ყ𝘰𝑢³ 〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒³〕

19.

Vím, že v tom videu je místo Toma Andrew, ale nic dostupnějšího se mi sehnat nepovedlo. I tak je podle mě video povedené a v budoucnu přidám i podobné se Stevem a Amber ;) příjemné čtení 

*O čtyři dny později - Midtown High*

„Dýchej. Buď v klidu a celý večer proběhne v pohodě. Hlavně nechoď do postele s prvním klukem, co tě pozve na drink," poučovala mě Natasha, když si mě převzala na kraji NY a odvezla mě před školu, kde se zrovna konal školní bál.

„Natasho, je mi patnáct a tak naivní zase nejsem!" zavrčela jsem a agentka se ušklíbla. Měla jsem na sobě šaty, co mi pomáhala vybírat. Vystoupila jsem si, zkontrolovala, zda jsem si šaty někde nepotrhala a dveře auta za sebou zavřela.

„Užij si večer. Kdyby něco, brnkni mě nebo Samovi. Znáš to," ještě jednou mi Nat zopakovala, co mi říkala celou cestu sem. Přikývla jsem v souhlas, objala jí skrz otevřené okýnko a vyrazila ke škole. Zrovna sem přijížděli ostatní. Ať už ve vlastních autech, nebo s rodiči či kamarády. Vyzdobený vstup květinami a osvětlení vypadalo báječně.

Předtím, než jsem prošla vstupem, zaslechla jsem někoho, jak na mě volal mým jménem. Bleskově jsem se otočila a zahlédla běžícího Petera od auta jeho tety, která se na mě zářivě usmála. Vždyť mě ani nezná.

„Petere?" zasmála jsem se, když ke mně zadýchaný doběhl a měl rozeplý společenský oblek. Když si toho všiml, zrudl a začal si narychlo oblek zapínat. „Počkej. Uklidni se. Udělám to." Usmála jsem se a pomohla mu s klidem oblek zapnout.

„Děkuji," pousmál se, ale červeň nezmizela. Cítila jsem, jak pomalu začínám rudnout taky. „Kde jsi byla? Snažil jsem se s tebou celé čtyři dny spojit."

„No, eh...to je na dlouho. Byla jsem někde, kde nebyl signál," vysvětlila jsem a ani moc nelhala. Byla totiž pravda, že v místě bydliště Bartonů není signál.

„Dobrý. Chápu," červeň mu konečně zmizela. „Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys nechtěla...na ten ples jít se mnou."

„Moc ráda," zašeptala jsem a políbila ho na tvář. Nadšení mi opětoval, akorát mě políbil na rty, místo na tvář. V tu chvíli jsem litovala přítomnosti Natashy a Peterovi tety. Obě na nás upíraly zaskočený pohled a po té se probodaly pohledy. Dokonalé.

Peter si toho nevšímal, nabídl mi rámě a společně jsme vešli do školy. Večer byl již plně rozjetý. Uprostřed sálu se již nacházela většina našich spolužáků a mezi nimi i Ned a MJ. Jak bylo známo, tak místo zamávání na nás Michelle ukázala prostředníček. Zakroutila jsem nad ní hlavou.

„No ahoj. Trvalo vám to," zašklebila se moje kamarádka, když jsme s Parkerem došli. Pustila jsem ho a obě jsme se objaly na přivítanou. „Kdes byla zahrabaná?"

„To by bylo na dlouho," usmála jsem se a odtáhly jsme se. „Chyběla jsem vám?"

„Jo, Ianovi hlavně. Neměl se za kým schovávat při biologii," odpověděla mi Michelle se smíchem. Zasmála jsem se tomu i já a hromadně jsme si i s Nedem vyrazili pro něco k pití. Samozřejmě nám bylo patnáct a šestnáct, takže jen džusy.

„Ten džus je hnusnej," procedil Ned znechuceně a nápoj přestal pít. Zrovna jsem viděla, jak k nám přichází Manuel a pár jeho kámošů. Zamračila jsem se, když se něčemu zasmáli na můj účet.

„Nazdar, fialko. Ta modrá ti nesluší," uchechtl si Manuel a Peter měl co dělat, aby po něm nevystartoval. Chytla jsem ho za ruku.

„Ten oblek tě měl udělat chytřejšího? Podle mě vypadáš ještě blbější, než jsi," rýpla jsem si a Manuel podrážděně zavrčel.