𐌉 Ⱃ𝑒𐌉𝗂𝑒𝗏𝑒 ყ𝘰𝑢³ 〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒³〕

18.

Jakmile Steve dostal Amber z provazů, padla mu okamžitě kolem krku bez ohledu, v jaké situaci zrovna oba jsou. Skoro brečela. Rogers jí láskyplně políbil do vlasů a pohladil po zádech.

Po chvíli se oba konečně odtáhli, Steve zamířil k nevnímajícímu Buckymu a též mu rozřezal provazy na rukou.

„Kámo, podívej se na mě,” Cap si k němu klekl a položil mu ruku na rameno. Bucky se po něm bez zájmu podíval. V tu chvíli k oběma přiběhla i Amber. Ihned padla na kolena vedle Winter Soldiera a vzala jeho hlavu do svých rukou.

„Bucky, poznáváš nás?” zeptala se netrpělivě a chraplavým hlasem.

„Amber…” podíval se na ní Barnes a Amber ho silně objala kolem ramen. Buckymu se stále v hlavě objevovali jen zamlžené obrysy. Jen něco poznával a Steve to zrovna nebyl.

Kapitán vstal od těch dvou a začal zkoumat místnost podrobněji. Bylo samozřejmé, že byla zamčená. Předtím, když byl již probraný, trochu jí zkoumal pohledem a teď se rozhodl zkusit, jestli se nespletl. Přešel ke starému koberci, který sroloval na stranu a jak očekával, našel pod ním padací dveře. Dost velké na to, aby mohli uniknout.

Problém byl, že byli zamčené a kdyby se pokusil ustřelit zámek, prozradil by se. Začal vyhledávat něco, co by jim mohlo pomoci. V pokoji byli ještě stará křesla, nějaké stoli a skříně. Jednu ze skříní proto posunul k zamčeným dveřím místnosti a po té ještě dvě těžká kožená křesla. Díky dalším starým kobercům v místnosti nebylo posouvání nábytku slyšet.

„Co to děláš?” zašeptala Amber, která jeho práci celou dobu pozorovala. Byla z toho mimo, protože nechápala, co chtěl dělat.

„Mám plán, nebo spíš nápad, jak nás odtud dostat pryč, ale šance, že to vyjde je padesáti procentní. Nehodlám se znovu nedobrovolbě postavit proti přátelům,” Steve vzal do rukou střelnou zbraň, co předtím vzal Amber, když ji odvazoval.

„Steve, počkej! Nestříle-!” snažila se vojáka zadržet, ale ten již zmáčkl spoušť a ustřelil starý zrezivělý zámek na padácích dveřích, které hned na to otevřel.

„Dovnitř. Hned! Nemáme moc času,” vyběhl pro Buckyho, který nechápal, co se děje. Amber to rozdýchala a pomohla Capovi Barnese zvednout. Byl opravdu těžký. Přeci jen…připočtěte si, jak je těžká ještě ta ruka.

Střelu zaslechl samozřejmě i Zemo s Toomesem, jak Rogers očekával. Oba běželi směrem k místnosti a Zemo již odemykal, ale ono to nešlo.

„Rogersi, ty šmejde!” zařval a lomcoval s dveřmi dál. Steve se pobaveně ušklíbl a pomáhal Buckymu při sestupu do podzemí. „Až tě dostanu, tak chcípneš!”

„Ten tě fakt nemá v lásce,” utrousila Amber rýpavou poznámku, nad kterou Avenger akorát mávl rukou a pomohl jí sestoupit dolů též. Po té sestoupil i on a dvířka za nimi zaklapl.

Za nějakou dobu se všichni tři nacházeli v dlouhém tunelu. Byla tam tma, nikde žádné světlo. Ať už oheň, nebo sluneční. Chytil Buckyho za rameno, Amber za ruku a vydal se s nimi vstříc osudu. Buckymu bylo jedno, kde zrovna byli. Byl na podobné situace zvyklí.

Rogers pozorující svojí přítelkyni zjistil, že se celá třásla. Do toho jí drkotali zuby zimou. Oba vojáci zimu tolik nevnímali, ale Amber měla slabší oblečení a promrzala.

Steven se zastavil a sundal si černou bundu neboli vrchní díl uniformy, co dostal od Zema a přehodil ho přes dívku. Ta se po něm podívala a lehce se pousmála.

„Děkuji, ale…bude ti zima,” vytkla a Steve jí pohladil po tváři.

„Já se nemohu nachladit. Pamatuješ?” spiklenecky na ní mrkl. Amber přikývla a do bundy se víc zachumlala. Bunda byla docela velká, takže jí sloužila jako menší přikrývka.

„Pojď. Musíme pryč,” vzal ji za ruku, propletl s ní prsty na rukou a vydali se za Buckym, který na ně čekal. Společně se všichni tři po nějaké době dostali k prvním paprskům světla. Skoro zasypaný tunel hromadou kamení měl v sobě pár škvír, kterými se dalo prolézt. Dostali se ze zajetí.