BTS - One-shots

Spring Day

NamMin

20. března. V tento den začíná jaro. Byla pořád zima, ale v posledních dnech se začalo objevovat i slunce, které mi celkem chybělo. Ostatní byli pořád ještě doma v teple, jen já jsem trávil veškerý svůj čas venku.

Bylo asi okolo druhé hodiny odpoledne a já seděl na kopci u osamocené lavičky. Počasí bylo velmi chladné, i když svítilo sluníčko. Vedle mě stál starý třešňový strom, který byl díky velkému větru mírně nahnutý nad lavičku.

Můj dlouhý černý kabát mě dostatečně zahříval a tváře mi zahřívala šedá šála. Seděl jsem tam s termoskou kávy a pozoroval ten krásný výhled na celé město.

Klid, to je to, co mi celou dobu chybělo. Díky mé velmi vytížené práci se mi toho klidu moc nedostává. Ale teď mám pár dnů volna. Jedním slovem dokonalost.

V poklidu jsem si pil svou kávu dokud mi nezazvonil mobil. Proklínal jsem sám sebe, že jsem si nevypnul zvuk a taky toho, kdo mi volal. Podívám se na obrazovku toho ďábelského nástroje, abych zjistil, koho mám zabít, ale když jsem na obrazovce uviděl "Park Jimin" zarazil jsem se.

Jimin byl můj přítel, ale poslední dobou jsme se hodně hádali a hodně mě to mrzelo. Všechno byla převážně moje vina, protože jsem upřednostňoval práci než jeho.

S hlubokým nádechem a výdechem jsem hovor přijal.
,,Copak Jiminie?" zeptal jsem se ho vlídně.
,,Kde jsi?" ozvalo se smutně.
,,Tam, kde obvykle.. nechceš přijít?"
,,Moc se mi nechce mrznout" škoda, že nechce jít aspoň kvůli mě.
,,Jen jsem chtěl vědět, jestli přijdeš večer na večeři.." zadrmolil tiše.
,,Jo na večeři se mnou počítej" zasmál jsem se a on to položil.

Poslední dobou je velmi chladný a mrzutý. S povzdechem jsem se opřel o lavičku a napil se kávy. Přemýšlel jsem, co udělat, aby to bylo jako dřív. Jsme spolu už skoro rok. Vážně ho miluju a je mi líto, co se děje.

Podíval jsem se znovu na mobil a zjistil, že je nejvyšší čas vydat se domů. Zvedl jsem se z lavičky a do ruky vzal už trochu chladnější prázdnou nádobu. Naposled jsem se zadíval na tu krásnou krajinu, která byla všude kolem a s nádechem studeného vzduchu jsem vyrazil za Jiminem.

Cesta domů trvá vždycky okolo půl hodiny. Prošel jsem kolem malého obchodu, avšak jsem se vrátil, abych koupil nějakou lahodnou čokoládu. Mám volno a chci se Jiminovi omluvit a i naplno věnovat.

Odemknul jsem dveře naše společného bytu a do nosu mě uhodila lahodná vůně stejků. ,,Jsem doma lásko!" křikl jsem v chodbě, kde jsem si sundával boty, kabát a šálu. Z kuchyně na mě vykouklo moje blonďaté štěstí. ,,Vítej doma" houkl bez emocí a zase zalezl do kuchyně.

Se smutným úsměvem jsem prošel chodbou a vešel do kuchyně za ním. Stál u dvou talířů, kde ležely krásně propečené kusy masa. Objal jsem Jimina ze zadu kolem pasu a vlípnul mu polibek na tvář.

,,Bacha, ať to nerozbiju" zabručel a vzal do ruky talíře. Vymanil se z mého sevření a odešel ke stolu.

Povzdechl jsem si a čokoládu nenápadně odložil na linku. Posadil se ke stolu a společně s Jiminem se pustil do večeře. Když jsme dojedli, Jimin sebral nádobí a odešel ke dřezu.

,,Namjoonie.." oslovil mě nechápavým hlasem a já se na něj otočil. V ruce držel tu čokoládu. ,,Na co čokoláda?"
,,Ta je pro tebe Jimine. Je to částečná omluva za to, jak se ti vůbec nevěnuju. Chtěl bych to napravit, aby to všechno bylo jako dřív" chytl jsem ho za ruku a usmál se na něj.

Stál tam chvíli přede mnou a mlčel. Potom si povzdechl a usmál se. ,,Co mám s tebou dělat." Pevně jsem ho objal a hluboce políbil. ,,Miluju tě Jiminie" šeptl jsem. Zabořil svůj obličej do mé hrudě a zaculil se. ,,Já tebe taky Namjoonie" promluvil mi do hrudi, že to bylo sotva slyšet. I když to bylo tiché, ta slova mě zahřála u srdce. Už to bylo dlouho, co jsme se naposled mazlili.

,,Jdeš zítra do školy?" prolomil jsem tu krásnou chvíli. Jimin ještě chodí na univerzitu, takže nikdy nevím, jak to u něj. Teda kdy jde do školy a kdy ne.

Min mě bouchnul do ramene. ,,Říkal jsem ti, že máme týden volna" zabručel. ,,To je super! Takže teď můžeme trávit čas spolu" zaradoval jsem se a znovu ho objal. On jen přikývnul.

Následně jsme se šli spolu koukat na film. Jimin vybral nějaký nudný romantický film, takže stejně to skončilo tak, že v polovině filmu už spal. Vzal jsem ho do náruče a odnesl do postele. Sám jsem šel ještě do sprchy. Když jsem se vrátil, mohl jsem na posteli vidět malé zachumlané klubko. Lehl jsem si vedle toho klubíčka a oba nás přikryl. Jimina jsem si přitáhl do objetí a takhle jsme společně usnuli.

21. března. Ráno jsem se vzbudil a Jimin spal stále vedle mě. I přes žaluzie jsem mohl vidět, že venku bude zase hezky. Slunce ještě úplně nevylezlo, ale na obloze nebyl asi jediný mráček. Podíval jsem se na budík a bylo něco okolo sedmé hodiny. Opatrně jsem vstal z postele, abych nevzbudil toho spícího andílka a šel jsem do kuchyně. 

Nejsem moc dobrý ve vaření, ale doufal jsem, že přípravu snídaně zvládnu. Chtěl jsem sobě i Jiminovi připravit tousty. Asi po půl hodině zápasení s tím pekelným pokrmem jsem to měl vše hotové. Připravil jsem to vše na stůl. A teď už mi chyběla jen jedna věc. Moje zlatíčko.

Šel jsem do ložnice a zase se mi naskytl pohled na něj, jak je přikrytý peřinou až po uši a spokojeně oddychuje. Je hřích něco tak krásného vzbudit. Přešel jsem k posteli a sedl si na kraj. Naklonil jsem se lehce k němu a věnoval mu malý motýlý polibek na tvář. Zaculil se a pokračoval ve spánku. ,,Jiminie.." zašeptal jsem mu svůdně do ouška, načež se zachvěl. Otevřel jedno očko a potom pomalu druhé. Na jeho tváři se objevil roztomilý úsměv. ,,Dobré ráno Namjoonie" řekl rozespalým hláskem. ,,Dobré ráno i tobě lásko.. snídaně je hotová" usmál jsem se na něj a on se trochu vyděsil. ,,Kuchyně pořád stojí?" ujistil se. Jen jsem se smíchem přikývnul.

,,Namjoonie.. mě se nechce vstávat" zabručel a zavrtal se zpátky s úsměvem do deky. ,,Nedáváš mi jinou možnost" usmál jsem se a i s peřinou ho přenesl do kuchyně. Sice protestoval, ale měl smůlu. Posadil jsem ho na židli a oba jsme se pustili do snídaně. Překvapivě to nebylo nejhorší. Po snídani jsem umyl nádobí a mezitím se Jimin šel osprchovat. Slyšel jsem, jak si Jimin fénuje vlasy a jelikož jsem dneska měl zase v plánu vyrazit na kopec, tak jsem si připravil termosku a udělal si kávu.

,,Zase máš v plánu jít na ten kopec?" ozval se nabručený hlas za mnou. ,,Však jsem tam byl jen včera.." otočil jsem se k němu a mohl ho tak spatřit jen v osušce ,,navíc, taky by si mohl jít se mnou" usmál jsem se a prohlídl si jeho odhalené tělo. ,,Není venku zima?" přešel k oknu a podíval se. ,,Není zlato. Venku začalo jaro. Navíc se můžeš teple obléct ne?" 

Jimin si povzdechl, ale souhlasil. Vážně se oblékl, jako kdyby šel na Antarktidu. Chytl jsem ho za ruku a společně jsme vyrazili. Drápali jsme se do toho kopce a už byla pomalu vidět i ta stará třešeň. ,,Už tam budeme?" zeptal se zadýchaně Jimin.  ,,Neboj, už tam budeme" usmál jsem se a stiskl jeho ruku ještě pevněji.

Konečně jsme vylezli na vrchol toho kopce a Jimin tam zůstal stát jak opařený. Pomalu se nevzmohl na slova a po chvilce z něho vypadlo ,,To je.. nádhera." ,,Já vím" zazubil jsem se a sedl si na lavičku. Slunce už bylo kousek nad městem, nějaký ptáci na třešni zpívali krásnou melodii, bylo příjemné počasí a byl tu se mno Jimin.. Co víc si přát?

Jimin si sedl vedle mě a opřel se o rameno. ,,Už chápeš, proč to mám tady tak rád?" zeptal jsem se a naklonil svou hlavu tak, aby mohla odpočívat na té jeho. Přikývnul a já mu věnoval polibek do vlasů. ,,Ale víš, co je ještě lepší?" Jimin se na mě podíval a s úsměvem se zeptal ,,Copak?" Podíval jsem se na něj i já a odpověděl ,,To, že jsi tu i ty" usmál jsem se a naklonil se k němu, abych mu mohl věnovat procítěný polibek. ,,Miluju tě Namjoone" šeptl do polibku a já se usmál.

Takhle jsme tam seděli celý den a užívali si tenhle den. Konečně to jaro, které jsme oba potřebovali, přišlo.

Ahojky cukříčci ❤
Tak další kapitola je na světě 😂
Takže doufám, že se vám bude líbit a budete se těšit na další ❤
Bye bye~