Pobíhal jsem po pokoji od skříně ke skříni a balil jsem si věci do velkého batohu.
,,Nemusíš to dělat zlatíčko. Táta se uklidní a všechno bude v pořádku.'' řekla máma aby se snažila změnit můj názor.
,,Jasně, všechno se zlepší! Táta se smíří s mojí orientací a všechno bude happy! Nebude! Mami, představ si to, nebude!'' vyštěkl jsem naštvaně na svoji vyděšenou matku.
,,Opravdu si to nechceš rozmyslet Jasone?'' zeptala se máma zoufale když jsem stál mezi dveřmi.
,,Ve čtrnácti letech bych se ti ru rozbrečel a skočil ti do náruče ale dneska ne.'' řekl jsem mámě přes rameno a s posledním polibkem na tvář odešel na autobusovou zastávku.
