Rukataki Saito

Nemocnice

Pomalu otevírám oči. Nad sebou vidím bílý strop a ostře zářící světla. Párkrát zamrkám než si na ten příval světla zvyknu. Hlasitě zazívám, cítím se tak odpočatá, jako kdybych spala několik dní. ,,Konečně jsi vzhůru." Zajásá vedle mě Obito. ,,Jak dlouho jsem spala?" ,,Tři dny, učitel dostal pěkně vynadáno za to jak tě zřídil." ,,Nebyla to jeho vina, jen jsem vyčerpala všechnu svou čakru. Jinak jsem v pořádku." ,,Ten boj byl úžasný, sice tě párkrát zasáhnul, ale jinak jsi byla skvělá. Pár lidí ze třídy tě i obdivuje. Prý už máš schopnosti jako hodně dobrý genin." ,,Aha. Jak dlouho tu jsi?" ,,Od začátku návštěvní doby po její konec od té doby co tu jsi." ,,To jsi nechodil do školy?" ,,Ne." ,,Blbče." ,,Co je? Mám o tebe starost." ,,Jsem v pohodě, jen jsem unavená. A promiň teď jdu zase spát. A jdi zítra do školy." Znovu zívnu. ,,Fajn, když mě tu nechceš." ,,Ne že bych tě tu nechtěla, ale představa, že tě někdo téměř celý den pozoruje je strašidelná." Nic k tomu nedodává a jde pryč. ,,Dobrou noc, hezky se vyspi." Říká před tím než za sebou zavírá dveře. ,,Jak jsi mě uspal?" ,,Vysál jsem z tebe většinu čakry. Proto jsi spala tři dny." ,,Aha, ani mi to nevadí. Aspoň mám důvod proč jsem zkolabovala. Vlastně bych ti za to měla i poděkovat, protože tak dobře jsem se už dlouho nevyspala." ,,Hm. Měla by ses vrátit pozorností do reality. Přišli Minato a Kushina." ,,Měj se." Zamávám mu a vracím se vědomím do reality.
Vedle mojí postele stojí Kushina a vedle ní Minato. Kushina se mě začíná vyptávat hned jak otevřu oči. ,,Jak ti je? Není ti špatně? Nemotá se ti hlava?" ,,Nic mi není, jen jsem vyčerpala velké množství čakry." ,,Jdu se zeptat doktorů kdy tě odsud pustí." Oznámí Minato a odchází z pokoje. Po chvíli se vrací a oznamuje nám, že můžu odejít hned. Kushina mi podává oblečení, které sebou přinesla. Nejspíš musela všechno to oblečení nově nakoupit. Až začnu nosit peníze z misí, tak jí to musím splatit.
Cestou z nemocnice se mě Kushina ptá co bych chtěla k večeři. ,,Nevím, nechám to na vás." ,,Co takhle ramen od Ichiraku? Aspoň bys dneska nemusela vařit Kushino." Navrhuje Minato. ,,Co je to ramen?" Nic takového jsem nikdy nejedla. Doma jsme měli jenom to jsme si vypěstovali. Náš jídelníček neobsahoval moc pokrmů z masa, protože zvířat na ostrově moc nebylo. ,,To uvidíš, určitě ti to bude chutnat." Řekne zvesela Kushina a už mě i Minata táhne za sebou někam do hlubin Konohy.

Po deseti minutách rychlé chůze konečně zastavujeme. Před námi je malý krámek s vývěsní cedulí Ichiraku Ramen.
Kushina se nadšeně hrne dovnitř. ,,Dobrý den." ,,Aaa, dobrý, Kushino, Minato a kdopak jsi ty?" Ptá se mě vesele mladý muž za pultem. ,,Rukataki Namikaze." ,,Aha, rád tě poznávám Rukataki. Copak si dneska dáš?" Podívám se do nabídky jídel co visí na stěně. ,,Velký miso ramen s extra porcí zeleniny." ,,Hned to tu bude, vy dva jako obvykle?" ,,Ano."  Po pár minutách už přede mnou stojí miska ramenu. Hned jak ochutnám se mi na jazyku roztančí moje chuťové buňky. Nic lepšího jsem do teď nejedla. ,,To je to nejlepší jídlo co jsem kdy jedla." Teuchi se usměje a poděkuje za chválu. Je vidět, že má svou práci rád. ,,Nashledanou, brzy zase přijďte." Volá za námi když odcházíme. ,,Vypadá to, že z tebe bude stejný milovník Ramenu jako Kushina." Zasměje se Minato. ,,Je na tom snad něco špatného?" Podívá se na něj výhružně Kushina. ,,Ne, ne jenom tak konstatuji." Rychle se vymlouvá Minato, musím se tomu zasmát.
Celou cestou domů si vesele povídáme, vyptávám se jich na to jak se seznámili, jak se dali dohromady a na spoustu jiných věcí. Když mi Kushina vypráví jejich příběh, tak mi to připadá jako děj románu.
,,Dobrou noc." Zavolám na ně a vycházím po schodech nahoru do svého pokoje. ,,Můžeme začít s tréninkem?" ,,Jistě, nech v posteli spát stínový klon, ať to nevypadá podezřele." Provedu co mi Kurama radí a vyskakuji ven oknem. Skákáním po střechách se dostávám až za hradby vesnice. Od teď mě navádí Kurama.
Po půl hodině běhu se dostávám k malé nenápadné díře v zemi. Velmi opatrně skáču dovnitř a ocitám se uvnitř malé chodby. Procházím spletí dalších a dalších chodeb až se nakonec ocitám v jedné, na jejímž konci vidím světlo. Vycházím ven z chodeb a výhled co se mi naskýtá je ohromujcí. Přede mnou se rozprostírá malé údolí na jehož okrajích protéká stromy obklopená říčka a většinu údolí pokrývá velká louka. ,,Je to tu nádherné." Poznamenávám obdivně. ,,Teď ti ukážu jak oddělit a vypustit část mojí čakry, díky tomu se budu moct ve zmenšené verzi zhmotnit a pomůžu ti s tréninkem. Stejně tak Matatabi." Přikývnu a pozorně poslouchám jeho výklad a rady.
Když zkončí tak dělám to co mi řekl. Ponořím se hluboko do své mysli, zapátrám a když narazím na Kuramovu čakru tak z ní malý kus odtrhuji. Vracím se zpátky do reality a čakru vypouštím před sebe na zem. Když jí vypustím všechnu přede mnou se objevuje zmenšená verze Kuramy. Výškou mi dosahuje po pás. Když je takhle malý tak je roztomilý. Radši mu to ale říkat nebudu, nechci aby se urazil. ,,Dobře. Teď udělej to samé i s Matatabi."