Rukataki Saito

Příprava na zkoušky

Budí mě nenadálý závan chladu. Otevírám oči a zjišťuji, že jsem usnula a že už se pomalu stmívá. Chci pohnout nohami, protože cítím jak je mám ztuhlé, ale něco mi v tom brání. To něco je Obito, který pořád spí s hlavou na mém klíně. Vypadá spokojeně, asi se mu něco hezkého zdá, dokonce se i usmívá. Jemně ho pohladím po vlasech a potichu říkám. ,,Obito, je čas vstávat.Už se stmívá." Trochu se zavrtí a pomalu otevírá oči, ještě pořád je má trochu zarudlé, ale už ne tolik jako před tím.
,,Kde to jsem?" Ptá se rozespale. ,,Usnul jsi a já tě nechtěla budit. O čem se ti zdálo, že ses tak usmíval?" Trochu zrudnul a při odpovědi se trochu zakoktal.
,,T...t-to nic nebylo. Už si ten sen ani moc nepamatuju." ,,Že by se ten sen nějakým způsobem týkal mě?" Zapřemýšlím v duchu a nevědomky se o svojí myšlenku podělím i s Matatabi a Kuramou. ,,Ani bych o tom nepochybovala, odpověď je jasná z jeho nynějšího chování vůči tobě." Konstatovala Matatabi.
,,Dobře, jsi v pořádku?" Vím moc dobře, že není, nikdy nemůže být úplně v pořádku, tak jako každý kdo ztratil rodiče. Vždy bude mí v sobě malý kousek prázdnoty, který nejde nijak zaplnit.
,,Jo, už je to lepší. Děkuju za to že jsi mě nechala spát a že jsi mě nebudila."
,,Za tohle mi nemusíš děkovat." Usmívám se na něj. ,,Teď už by jsme ale měli jít domů, pomalu se stmívá." Podotýkám a Obito přikyvuje na souhlas.
Cestou do vesnice jdeme docela pomalu, povídáme si o svém životě.
Tak jako by jsme se znali mnohem déle než jen pár dní.
,,Vzpomínáš si ještě na to, že tohle je jen přetvářka. Jenom ty lidi využíváš, nemáš si k nim tvořit pouta." ,,Já vím Kuramo." ,,Nevypadá to tak. Čím víc citů budeš chovat pro toho kluka tím těžší pro tebe bude zatajovat mu pravdu a lhát mu. Nakonec díky němu zapomeneš, začneš žít svůj nový život bez lží zde a na svojí sestru, které jsi přísahala, že jí zachráníš, úplně zapomeneš."
,,Nikdy na Ryuki nezapomenu, a nic víc než přátelství mezi mnou a Obitem nikdy nebude!"
,,V tom případě by to někdo měl říct jemu. Už teď můžu říct, že tě má rád víc než jen kamarádku.
Dej si pozor na to jak se k němu chováš. Viděl jsem lidi, kteří kvůli lásce začínali války, zabíjeli, vraždili, lhali, zrazovali, a to vše, ve jménu lásky." ,,Pokud se nějak vyjádří tak ho zkusím odmítnout jemně, snad kvůli tomu válku nezačne." Trochu se zasměju i přes to,že jde o vážnou věc, zamávám Kuramovi a začínám se znovu plně soustředit na cestu a Obita.
,,Heeej, jsi tu vůbec?" Obito mi mává rukou před obličejem. ,,Omlouvám se, trochu jsem se zamyslela." ,,Ty jsi mi ale myslitel, tohle se ti stává dost často.
Měla bys dávat pozor, ještě se někde zamyslíš a zakopneš při tom." ,,Neboj, to se nestane. Zas takový nemehlo nejsem." Smějeme se představě toho jak při jednom ze svých častých "zamýšlení" zakopávám a pomalu se víc a víc blížíme ke světlům linoucím se z vesnice.
,,A sakra, Kushina mě přetrhne za to, že jdu zase pozdě." ,,Tak to si radši pospěš ať z toho u ní nemáš takový problém. Měj se a hodně štěstí zítra při zkouškách." ,,Tobě taky, dobrou noc." Usmívám se na něj a pak rychle běžím domů, snad ještě stihnu večeři.

Vtrhávám dovnitř a první co vidím je nespokojený Kushinin výraz. ,,Moc se omlouvám, zapoměla jsem na čas." ,,Máš štěstí, že jsi stihla večeři.
Měla jsi tu sice být už před setměním, ale Minato mi řekl co se stalo, takže ti to prominu. Pojď si sednout ke stolu ať ti to nevychladne." Usměje se na mě a nandavá mi polévku. Sedám si ke stolu a děkuji Minatovi.
,,Mám ještě teď čas, jestli nejsi moc unavená tak můžeme jít chvíli trénovat." Navrhuje Minato a já s úsměvem přikyvuji.
,,Ne abyste se vrátili moc pozdě, do půlnoci ať jste oba doma, Rukataki má zítra zkoušky."
,,Neboj, do půlnoci budeme zpátky." Mrkne na ní Minato a zavírá dveře. Jdeme na cvičiště, které se nachází poblíž míst kde leží klan Uchiha. Je tam pár cvičných klád s hlubokýmy výřezy,dírami a spáleninami po kunaiích, shurikenech a různých technikách.
Minato vytáhl z kapsy malý lísteček.
,,Soustřeď do něj svou chakru, jestli bude větrného typu tak se rozpůlí, jestli ohnivého tak shoří, jestli vodního tak nasákne vodou, jestli zemního tak se rozdrolí a jestli bleskového tak se zkroutí."
,,Dobře." ,,Lehce a opatrně, nesmí si všimnout toho že mu ubývá chakra." ,,To vím, ale musím to taky udělat rychle." Zavírám oči a soustředím se na jeho chakru a rychle z jejího povrchu odsávám trošičku, jen tolik,aby si ničeho nevšimnul. Když jsem hotová tak se zhluboka nadechnu a do prstů ve kterých držím lísteček vypouštím proud jeho chakry dokud není všechna pryč. Snad jsem nepoužila moc málo chakry. Otevírám oči a zjišťuji, že papírek v mých prstech je skoro přesně rozpůlený, ale jeho kraje jsou mírně ohořelé.
,,Kuramo! Říkal jsi že jeho chakra má větrnou podstatu, neměla jsem nijak vyčnívat, ale dva elementy chakry mají jen ninjové na vyšší úrovni."
,,Uklidni se trochu. No a? Není to zas takový problém, přece jenom jsi už ukázala, že máš nadání jak pro větrný tak pro ohnivý živel."
Neodpovídám mu a sleduji Minatovu reakci. Usměje se a poplácá mě po rameni. ,,Vypadá to, že máš rovnou dva elementy, gratuluji. To se moc často nevidí. Nejvíc u tebe převládá větrná podstata, ale máš talent i pro tu ohnivou. Takže nejdřív by jsme se mohli podívat jak ti jde ovládání chakry celkově." ,,Dobře, co budeme dělat?" ,,Budeme lézt na strom." ,,Cože?" Zatvářím se překvapeně i když tuhle metodu už znám. Minato poodejde k nedalekému stromu, nezastavuje a jakoby se nic nedělo najednou kráčí vzhůru po kmeni. ,,To je skvělé!"zavolala jsem nadšeně, ,,jak se to dělá?"
,,Soustřeď chakru rovnoměrně do chodidel, ale nesmíš to přehnat s jejím množstvím, nebo naopak použít chakry málo." Vím že to musí vypadat neúspěšně takže naschvál napoprvé používám úplné minimum chakry. Zkouším vyběhnout kousek nahoru po stromu, moje boty se trochu lepí ke kůře, ale ne dostatečně takže skoro okamžitě padám. ,,Zkus to znovu, nikomu se to úplně napoprvé nepovede." Tentokrát používám až směšně velké množství chakry a při pokusu o vyběhnutí nahoru za mnou zůstávají hluboké otisky mých nohou. Znovu padám k zemi.
Vím přesně kolik chakry potřebuji k tomu, abych se udržela na stromu. Takže po několika dalších neúspěšných pokusech se k tomu množství přibližuji. Díky tomu dokážu po stromu vyběhnout o kus výš než obvykle, než znovu padám dolů. Ze země se tentokrát nezvedám, zhluboka oddechuji a předstírám, že už nemůžu. ,,No vidíš, zlepšila jsi se. Čím déle to budeš trénovat, tím líp ti to půjde. Jiraiya měl pravdu, tvoje zásoba chakry není moc velká, takže by ses měla soustředit spíš na techniky, které nejsou moc náročné. Větrná ostří jsi sice schopná udělat, ale berou ti hodně chakry a ty pak nemůžeš použít další techniky."
,,Dobře. Takže technika ohnivé koule je v pořádku?" ,,Pokud ji v boji použiješ jen jednou tak ti pořád zbývá dost chakry na něco jiného.
Zatím by ses měla víc soustředit na zdokonalování své fyzické kondice.
Zkus mi teď předvést klonovací techniku, bude zítra u zkoušek."
Vstávám ze země, trochu se oprašuji a vytvářím klon. Výjmečně se nesnažím o to to pokazit, abych pak nemusela vysvětlovat důvod, jak jsem se za jednu noc tak zázračně zlepšila. ,,Skvělé, teď už by jsme měli jít domů, než na nás Kushina bude zase naštvaná." Pospícháme domů a díky bohu to stíháme včas. Rychle se koupu a ulehám do postele. ,,Zvládla jsi to dobře, gratuluji." Usmívá se na mě Matatabi. ,,Děkuji." Usmívám se a nechávám se unášet do říše spánku.