Rukataki Saito

Jiraiya

,,Jiraiya? Kdo je to?" ,,Ty nevíš kdo je Jiraiya? Jeden ze tří legendárních Sanninů?" Ptá se ohromeně Obito. ,,Tři legendární sanninové, Orochimaru, Tsunade a Jiraiya. Proslavili se ve druhé velké válce ninjů. Jsou označováni za nejsilnější ninji dnešní doby hned po hokagem.

Jiraiya ovládá poustevnické techniky a umí přivolat žáby. Jedna z jeho nejsilnějších technik je rasengan.

Orochimaru neustále dělá pokusy a je známý tím, že sbírá všechny možné techniky. Přivolává hady.

Tsunade je nejlepší známá léčitelka, vnučka prvního hokage Hashiramy Senju. Vládne monstrózní silou a je velmi výbušná. Je známá svým sklonem k pití a gamblerství. Její přezdívka je legendární smolař.
Přivolává Lady Katsuyu,skrz ní dokáže léčit velké množství ninjů najednou."

,,Aha. Naše vesnice byla hodně odříznutá." ,,To je škoda, sanniny je poprvé nazval Hanzo Salamadr, po tom co se mu v souboji vyrovnali a prý ho i porazili, ale to není jisté. Doufám, že nás naučí nějakou novou techniku." Obitovy oči zářili když to říkal, pro něj to byli hrdinové a on je bezmezně obdivoval. ,,Ještě ani nejsme geninové, tak jak by nás mohl učit nějaké techniky? Někdo jako ty je rozhodně nemá šanci zvládnout ani až bude na hodnosti genina nebo chuunina." Ozval se za námi tvrdý hlas. Otočili jsme se a zjistili jsme, že za námi stojí Kakashi. ,,Možná to teď nevypadá, ale já budu trénovat a zvládnu to! Stanu se skvělým ninjou a Hokagem!" ,,Ty a hokage? To je snad vtip, zaprvé jsi neschopný a za druhé jsi Uchiha, ale asi ne na dlouho. Slyšel jsem, že tě kvůli tvojí neschopnosti chtějí vyhodit z klanu."
,,Nech.Ho.Napokoji." ,,Proč bych měl? Vždyť je to pravda." ,,To možná, ale on se zlepší. Pomůžu mu trénovat." ,,Ty? Možná máš nějaký schopnosti a dokázala si bojovat s učitelem docela dlouho, ale jsi stejně neschopná jako ostatní. A Obito je tak hloupý, že ho stejně nic nenaučíš."
Když vidím výraz na Obitově tváři bodne mě u srdce. A to rozhoduje o mé odpovědi. Vrážím Kakashimu pořádnou ránu pěstí do žeber až odletí o kus dál. ,,Nikdy přede mnou neurážej Obita. Stane se z něj hokage a to ten nejlepší. Ty si můžeš říkat co chceš, ale já mu věřím." V Obitových očích se objevily slzy. ,,Děkuji." Zašeptal když jsem ho objímala.

Oba jsme byli celou situací tak zaujatí, že jsme ani nepostřehli, že už opodál začal trénink a mistr Jiraiya přišel k nám a pozoruje nás. Já si toho všímám jako první a pouštím Obita. ,,To byla velmi hezká řeč, jak se jmenujete." ,,Já jsem Rukataki a on je Obito." ,,O tobě jsem už něco zaslechl Rukataki, tvoje technika ohnivé koule je dost dobrá a prý umíš udělat i větrná ostří kolem svých rukou, je to pravda?" ,,Snažila jsem se tu ohnivou kouli udělat co nejslabší a jim se zdála dobrá...co by asi řekli na můj normální výkon." ,,Hahaha." Zasměje se tomu Kurama. ,,Ano, to je pravda." ,,Ukážeš mi to? Ta schopnost je velice ojedinělá." Ztlačila jsem čakru kolem svých rukou a dávala jsem si dobrý pozor, aby se k mojí čakře nepřimíchala Matatabina nebo Kuramova. Vytvořila jsem tím dvě perfektní větrná ostří. ,,Hmm, pozoruhodné. Kdo tě to naučil?" ,,Matka." ,,Ve skutečnosti ani nelžu, tohle byla její specialita." Kurama k tomu nic nedodává.
,,Aha, tak to musela být velmi dobrá v ovládání čakry." ,,Ano, to byla." ,,Zkus na mě zaútočit." ,,Sakra. Už zase." ,,Tentokrát si dej pozor a skrývej svoje schopnosti co nejlépe." ,,Vím, jenže pokud je tak dobrý jak se říká tak pozná, že nepoužívám plnou sílu. Můžeš zase absorbovat mojí čakru, abych mohla používat jen ty nejslabší jutsu a větrné čepele?" ,,Hmm." ,,Děkuju." Hned cítím jak mě zaplavuje únava z úbytku čakry. ,,Dobře." Odpovídám Jiraiyovi, snad si tu chvilkovou nepozornost vysvětlil jako to, že se rozhoduju jestli přijmout nebo ne.
Jiraiya mávne rukou a hned na mě zaútočí. Tak tak stíhám dát větrná ostří do cesty jeho kunai, který míří na mojí hruď. Ani se neztačím vzpamatovat z nenadálého útoku a už je tu další. Tentokrát uhýbám a nesnažím se ránu zablokovat.
Ještě chvíli spolu takhle bojujeme, ale pak mistr používá nějakou zvláštní techniku. Čakra se mu formuje v ruce do tvaru rotujcí koule. ,,To je rasengan, nenech se tím zasáhnout, je to dost silná technika." Varuje mě Kurama. Dávám na jeho radu a úspěšně se mistrovi vyhýbám když se mě snaží zasáhnout. ,,Pozor, už zase se necháváš unést bojem!" ,,Děkuji za upozornění, stejně už mi zbývá jen trocha čakry. Teď udělám ohnivou kouli z toho zbytku čakry co mám, ale hned jak ji dokončím tak mi prosím trochu síly zase vrať, ať neomdlím." ,,Dobře, jdi na to, jsem připravený."
Dělám pečetě na techniku ohnivé koule a pak ji vypouštím. Cítím jak mě opouští zbytek mé čakry, ale hned po tom se mi zase trocha vrací od Kuramy. Oheň Jiraiyu nijak vážně nezranil, jenom mu trochu podpálil nohavici, ale ta rychle uhasla.
,,Vzdávám se ." Zakřičím na něj a dřepnu si na zem vyčerpáním. ,,Jsi v pořádku?" Přibíhá ke mně Obito, úplně jsem na něj zapoměla. ,,Jo, jsem v pohodě, jen trochu unavená." ,,Byla jsi úžasná. Dokázala jsi bojovat s mistrem Jiraiyou." Do hovoru se připojuje i Jiraiya. ,,Nebylo to špatné. Ale máš se ještě co učit. Nemáš moc čakry, takže se dobře uč taijutsu, aby jsi za ostatními nezaostávala." ,,Děkuji za radu." ,,Úplně zbytečnou radu." Dopovídám v duchu a Kurama i Matatabi se tomu smějou.
,,A teď jděte trénovat tak jako ostatní. A snažte se, vaší práci budu hodnotit." Mrká na nás a poodchází stranou. S Obitem si stoupáme proti sobě a připravujeme se do základní bojové pozice. Obito útočí jako první, není moc rychlý a tak jeho ránu snadno odrážím a sama útočím. Těsně před tím než se moje pěst dotýká jeho tváře jí zastavuji. ,,Polevuješ v obraně. Snaž se aspoň trochu." Odskakuji od něj a útočím znovu, tentokrát mířím na břicho. Moje rána je mnohem pomalejší než před tím, takže ji zvládá vykrýt. Úder mi vrací a já předstírám nepozornost a schválně se od něj nechávám praštit do břicha. Ani to moc nebolí a kdyby to záleželo jen na mně tak bych na to téměř ani nezareagovala, ale teď musím předstírat slabost a tak hlasitě zaúpím a zlomím se v pase ,,Jsi v pořádku?" Ptá se vyděšeně Obito. Vrážím mu jednu do ramene. ,,Nikdy neměj soucit s nepřítelem." ,,Ale ty nejsi můj nepřítel." ,,Kdybych byla tak už jsi kvůli své nepozornosti dávno mrtvý." Zvedám se zpátky a nasazuji základní postoj. ,,Znovu. Musíš se zlepšit."