Rukataki Saito

Akademie-Část 1.

,,Rukataki vstávej." Ozval se nademnou Kushinin hlas. Nereagovala jsem a jenom jsem se zavrtala hlouběji do peřin.
Kushina si povzdechla, chvíli bylo ticho až jsem si myslela, že už odešla a pak přišel šok. Vyskočila jsem z postele tak rychle, že jsem zakopla o peřinu a natáhla se na zemi vedle postela jak široká tak dlouhá. ,,Říkala jsem ti ať vstaneš. Měla jsi mě poslechnout. Snídaně je na stole, jdi se najíst. Já zatím pověsím tu mokrou peřinu." Mrkla na mě vesele s potměšilým úsměvem. Otráveně jsem zabručela a šla jsem sníst snídani, protože mi kručelo v břiše. ,,Dobré ráno, jak jsi se vyspala?" Zeptal se mě v kuchyni Minato. Nechápu jak může být ráno tak veselý. ,,Tady máš obložený toust a na stole ti Kushina nechala oběd do školy."
Na obloženém toustu jsem si dost pochutnala. Pomalu jsem se už vypravovala do školy, ale v tom se ze zhora ozval řev. ,,Rukataki, máš zpoždění! Koukej si pospíšit, jestli přijdeš hned první den na akademii pozdě tak si mě nepřej!" Sakra, rychle kontroluji čas a zanadávám. Proč jsem se na ty hodiny nepodívala dřív. ,,Ha ha ha. Do té role zaostalejšího žáka jsi se dobře vžila. Už tak i přemýšlíš." Pochválí mě Kurama se smíchem. ,,Za prvé děkuju. Za druhé přijde ti to vtipné?"Napodobuji ho a vrčím na něj. Mezi tím co si spolu povídáme utíkám k akademii, včera mi jí ukazoval Obito, takže vím kde je. ,,Hej, ty mě napodobuješ?" Zavrčí. ,,Ne, to bych si nikdy nedovolila ó všemocný Kyubi." Předstírám jakobych se mu klaněla. Odfrkne si a otočí se ke mně zády. ,,Mimochodem Minato ti říkal, že tvoje třída je v prvním patře na konci levé části chodby. Mám ten pocit, že jsi ho neposlouchala." ,,Upss, děkuju Kuramo. Měj se."
Ukončuji náš rozhovor právě když stojím před branou akademie. Na dvoře nikdo není takže už jsou asi všichni ve třídě. Když mám ruku na dveřích ozve se za mnou udýchaný výkřik. ,,P-Počkej p-prosím ." Kdo jiný než Obito. ,,Taky jdeš pozdě?" Ptá se poté co mě doběhne a trochu se vydýchá. ,,Už to tak vypadá. Hnedka první den co jsem tady. Kushina mě zabije jestli se to dozví." ,,Já jí to rozhodně neřeknu!" Přísahá Obito. ,,Tak už pojď, ať nemáme zas tak velké spoždění."Otevírám dveře Akademie a spolu s Obitem zamířím k naší třídě. Obito zaklepe a po vyzvání vstupuje dovnitř, já se prozatím držím za ním. ,,Už zase jdeš pozdě Obito! Radši mi ani neříkej co tě zdrželo tentokrát a rovnou si jdi sednout." Ozve se přísný ženský hlas, nejspíš patří učitelce. ,,Omlouvám se za spoždění, ale doprovázel jsem novou studentku, aby nezabloudila." Otočil se, popadl mě za ramena a vystrčil mě před sebe.
,,Aha, dobře jdi si sednout na místo Obito. A ty pojď sem a představ se nám." Zamávala na mě s úsměvem. Kupodivu vypadá velmi mladě, nejspíš jí je něco okolo dvaceti let. Hnědé vlasy má svázané v dlouhém copu do poloviny zad. Na sobě má dlouhé květované šaty. Její vzhled je příjemný, ale kdybych jí potkala mimo akademii, tak bych neřekla, že je ninja.

Nadechnu se a s předstíranou nervozitou si stoupnu na místo kam ukázala. ,,Jmenuji se Rukataki Namikaze." ,,Něco co máš ráda?" ,,Malování a zpěv." Třídou se ozval smích. ,,A to chce být ninja." ,,Vlasy má jako moje babička." ,,Je ošklivá." ,,Její vlasy jsou hnusné." Au...tak to bolelo. Sklopím hlavu a dívám se do země. Slyším, jak si o mě všichni šeptají urážky. Aspoň že Obitův hlas mezi nimi neslyším. ,,Ticho! Rukataki jdi si sednout vedle Kakashiho a Obita."
Rozhlížím se po třídě, vedle Obita sedí nějaký kluk s šedými špičatými vlasy a maskou přes dolní část obličeje. Nezaujatě kouká ven z okna a dění ve třídě naprosto ignoruje. Obito na mě zuřivě mává. Lehce se tomu pousměju a už si chci sednout vedle něj do lavice když v tom vstává a ukazuje, abych si sedla mezi něj a toho kluka s maskou. Jakoby nechtěl sedět vedle něho. Podívám se na něj s otázkou v očích. ,,Řeknu ti to pak." Tiše zašeptá a strká do mě ať už si sednu, protože učitelka nás trochu naštvaně pozoruje. Rychle si tedy sedám a zaposlouchám se do jejího výkladu. Mluví o zemi větru. Zeměpis jsme se učili i u nás, díky mapám a knihám, které přinášeli cestovatelé a dobrodruzi z našeho klanu. Takže mi to přijde opravdu jednoduché. Položím si hlavu na lavici a předstírám nezájem a spánek, ale ve skutečnosti učitelku poslouchám a doufám, že se dozvím něco nového. V tom se najednou ozve Kurama. ,,Dej si pozor, v téhle třídě je ten jinchuuriki, cítím chakru jiného bijuu."Sakra, mám já to ale smůlu. Zakleju v duchu a nenápadně se otočím, abych si spolužáky prohlédla. ,,Netušíš kdo by to asi tak mohl být?" ,,Takhle napoprvé to nepoznám, ale dej mi pár dní a řeknu ti to. Jediné co teď poznám je to, že je to jinchuuriki dvou-ocasé." ,,Myslíš Matatabi? Jaktože není ve skryté oblačné?" ,,To nevím, nejspíš zabili jejího jinchuurikiho z oblačné a zapečetili jí do někoho z listové." ,,Aha." ,,Myslíš, že o mě řekne svému jinchuurikimu?" ,,Můžu se s ní o tom pobavit." Zatvářím se nechápavě. ,,Bijuu mají svojí vlastní úroveň komunikace, jsme neustále propojení." ,,Aha, a ví o této komunikaci jinchuuriki?" ,,Ne, to co si mezi sebou řekneme zůstává pouze mezi námi pokud se to nerozhodneme říct někomu jinému." ,,Dobře, tak se jí prosím zeptej jestli o mně řekne svému jinchuurikimu." ,,Nejsem tvoje cvičené zvířátko, takže nepočítej s tím že budu plnit tvoje rozkazy!" ,,To vím, nechtěla jsem tě nijak urazit. Nemám v plánu od tebe požadovat něco co by bylo pod tvou úroveň. Ani nedoufám v to, že bys mi splnil každé malicherné přání. Ale tohle je i v tvém zájmu, takže tě prosím, jestli by ses jí zeptal." ,,Ty jsi fakt zvláštní, víš to?" Zabručí trochu pobaveně s úsměvem. ,,Vím."Mrkám na něj. Kurama zavírá oči a vypadá to, že se soustředí. ,,Neřekne o tobě ani o mně svému jinchuuriki, jejich vztah není moc dobrý. Ale ráda by tě poznala." ,,Jak to chceš udělat?" ,,Připojím tě do naší úrovně komunikace. Jinchuuriki se tam můžou dostat pouze pokud to dovolí jejich bijuu a dobrovolně je tam přenese." ,,Dobře." Kurama znovu zavírá oči a najednou se ocitáme na jiném místě. Vedle Kuramy je druhý bijuu. Matatabi má podobu kočky, její tělo je tvořeno modrými a černými plameny. Další zvláštností jsou její oči, pravé je žluté a druhé zelené. ,,Ráda tě poznávám Matatabi." Zdvořile pozdravím a předvedu menší úklonu. ,,Kuramo, ty máš ale štěstí. Kéž bych měla tak slušně vychovaného jinchuuriki." I její hlas je takový...kočičí. ,,Věř tomu nebo ne, ale jakmile jí poznáš zblízka zjistíš, že občas by se od ní učil i ďábel." Matatabi se zasměje. ,,Jaké je tvé jméno?" Ptá se mě zvědavě. ,,Rukataki Saito." ,,O klanu Saito už jsem slyšela, prý je velmi blízký k přímé linii Sennina šesti cest. Proč jsi vlastně přišla sem do Konohy?" ,,Klan Saito byl vyvražděn ninji ze skryté mlžné. Přežily jsme jen já a moje sestra Ryuki. Ryuki unesli a já jí chci zachránit. Důvod proč jsem tady v Konoze je prostý, potřebuji zesílit, potřebuji pořádný výcvik." ,,Aha, a chceš pomstít svůj klan?" ,,Ano, jistě. Každý by se přeci chtěl pomstít, ale já se nenechám zaslepit touhou po pomstě. To by mě dovedlo do hrobu. Jediné co chci je zachránit svou sestru. Odplatu přímo vyhledávat nebudu." ,,Jsi zvláštní. Většina lidí by se bezhlavě hnala za pomstou a ani by se nesnažila přemýšlet nad tím, jak unáhlené je jejich chování. Ale pokud tě chápu správně tak chceš říct, že pokud se ti naskytne příležitost zabít někoho z těch ninjů co napadli tvojí vesnici, tak nezaváháš a zabiješ ho?" ,,Ano." ,,Kuramo ani nevíš jak ti závidím. Můj jinchuuriki je strašně hloupý. Taky se mě pořád snaží potlačovat a násilím si bere mojí sílu." ,,To je mi líto." ,,Pojď blíž Taki." Udělám to o co mě požádala. Matatabi zvedá jednu packu a i přes svojí velikost mi jí jemně položí na hlavu. Cítím jak se do mě vlévá trocha její chakry. ,,Takhle se mnou budeš moct komunikovat tak jako s Kuramou." Usměje se na mě, ale její úsměv je...no...prostě kočičí. ,,Děkuji." ,,Měla bys začít dávat pozor. Obito od tebe něco chce." Upozorňuje mě Kurama. ,,Omlouvám se, ale už musím jít." ,,Přeji hodně štěstí a snad si znovu budeme moct popovídat." Znovu se začínám soustředit na realitu. Obito do mě šťouchá. ,,Heeej, Rukataki! Vzbuď se." Řve mi do ucha. Když se rozhlédnu po třídě zjišťuji, že až na mě a Obita je úplně prázdná. To jsem si s Matatabi a s Kuramou povídala tak dlouho? ,,Co je?" ,,Usnula jsi." Chechtá se mi Obito. ,,A co je na tom vtipného?" Zívnu. ,,Nic, jenom jsi hnedka první den po nástupu na akademii přišla pozdě a usnula jsi v hodině." ,,Už je konec vyučování?" ,,Teďka je přestávka na oběd a pak je cvičení s Kunai a Shurikeny." ,,Dobře."