Rukataki Saito

Kurama bijuu mód-část 1.

Obito se opravdu snažil a útočil na mě jak nejlépe dovedl, ale doopravdy mě nikdy nezasáhnul. Párkrát jsem se od něj nechala trefit, ale ve skutečnosti jsem to skoro ani necítila.
Když trénink skončil všichni se nadšeně rozběhli domů. Všichni kromě mě a Obita. ,,Mohla bys mě trénovat? Prosíííím." Nasadil psí oči a zaprosil. ,,Jasně, ráda ti pomůžu, ale musíš mě při tréninku poslouchat." Obito se rozzářil a poděkoval. ,,Není zač. Ale teď mě omluv, Kushina se po mě bude schánět jestli přijdu pozdě." ,,Ahoj, uvidíme se zítra." Odbíhám za roh kde se však zastavuji a místo domů zamířím na trénink s bijuu.
Po cestě si kontroluji jestli mě nikdo nesleduje, neočekávám že by mi věřili jen tak. ,,Sledují tě dva anbu." ,,Ano, vím. Na chvíli se jim ztratím z očí a pak vytvořím kage bunshin, abych je zmátla. Klon si půjde sednout k malému jezírku, co jsem našla cestou do Konohy a bude tam odpočívat." ,,Dobrý plán." Usmál se na mě Kurama.
Řídím se přesně podle plánu a poté co se jim na chvíli ztrácím z dohledu vytvářím stínový klon, který odvádí jejich pozornost a vede je k jezeru, aby ho mohli pozorovat při odpočinku. Zatímco já budu trénovat s Matatabi.
Poté co se propletu spletí chodeb tentokrát už po paměti bez Kuramovy pomoci, znovu vidím to překrásné místo.
Myslím, že harmonie tohohle místa mě nikdy nepřestane udivovat. Je tu takový mír oproti zbytku světa, který je nasáklý krví ninjů i neviných lidí. Světa, který trpí nesmyslnou válkou o moc a území. Kdyby lidé nebyli tak chamtiví tak by nemuselo tolik neviných lidí přijít o život.
,,Máš pravdu,ale ne všichni lidé jsou zlí.Někteří bojují,protože touží po míru. Ale nedochází jim, že boj způsobí zabíjení, zabíjení nenávist a nenávist další boj. Je to koloběh, který jde přerušit pouze pokud by lidé přestali toužit po pomstě za své padlé. Ale to je jak sama víš téměř nemožné." ,,Ano to vím, snažím se přesvědčit samu sebe, že chci pouze zachránit sestru, ale vím o tom zrnku touhy, které mě nabádá k pomstě svého klanu." ,,Je dobré, že si to dokážeš přiznat, mnoho lidí by to nikdy neřeklo kvůli své hrdosti.
Ale měli by jsme přestat s mluvením a začít s trénováním. Jinak se dnes nic nenaučíš." ,,Jistě, budu se dnes učit něco nového?" ,,Nejdřív si zopakujeme co ses naučila minule a pak se vrhneme na úplnou přeměnu v bijuu takzvaný bijuu mode. To znamená, že nad tebou bijuu převezme kontrolu a přemění se do své úplné podoby. Ty mezitím sleduješ celý svět jeho očima. Je to jakoby se vaše role obrátili a ty jsi byla v jeho hlavě. Je to o spolupráci, protože pokud nedokážete spolupracovat tak nikdy nedokážete naplno bojovat." ,,Aha, takže tohle můžu trénovat jen s Kuramou?" ,,Ano, protože ze mě máš v sobě jen část čakry a ne mou úplnou podstatu. Vypusť teď trochu mojí čakry, abych mohla tvůj trénink sledovat. Ale ještě než se do toho pustíš tak zkus znovu předvést co jsme se učili minule." ,,Dobře."
Udělala jsem co řekla. Vypustila jsem trochu její čakry a pak jsem se usilovně soustředila na to co jsme dělali minule. Odsunula jsem pomyslné misky s mojí, Kuramovou a poustevnickou čakrou a do popředí jsem postrčila tu Matatabinu. Koncetrovala jsem jí do svých rukou a po chvíli okolo nich zaplály modro černé plameny. Zkusila jsem odloučit malou část čakry od mých dlaní a stlačit ji do určitého tvaru. Byl to takový malý pokus, který mi doslova vybouchl v rukou a odhodil mě o kus dál. ,,Jsi v pořádku? Co jsi to zkoušela?" ,,Jo, jsem v pořádku, nic mi není. Zkoušela jsem, jestli by šlo odloučit část čakry z mé dlaně, stlačit ji a přetvarovat, například na malý hrot, který bych mohla po někom hodit jako kunai. Kdyby jich bylo víc tak by to mohla být dobrá zbraň." ,,To je pravda, zní to jako dobrý nápad, budu nad tím uvažovat. Ale příště nezkoušej nic bez mého vědomí!" ,,Ano." Pokorně skláním hlavu v náznaku zahanbení. Zvedla jsem se ze země a ještě jednou jsem zkusila vytvořit oheň kolem mých předloktí. ,,Výborně teď přejdeme k tréninku se mnou. Přijď blíž ke mně."
Teprve teď si uvědomuji, že jsem se nikdy nepodívala kolem sebe. Nikdy jsem nevnímala místo kde jsem stála když jsem mluvila s Kuramou nebo s Matatabi. Vypadalo to jako velká místnost, ale její stěny byly v nedohlednu, musela být přímo obrovská. Protože jediná její část co jsem jasně viděla byla podlaha. ,,Ehm, je hezké, že si to tu prohlížíš. Ale zkus mě taky trochu poslouchat." Zavrčel lehce podrážděně Kurama.
,,Moc se omluvám. Můžeme začít."
Přistoupila jsem blíž k němu, takže jsem teď musela vzhlížet nahoru, abych vůbec viděla jeho hlavu. ,,Dobře, přeměna v bijuu je pro některé jinchuuriki dost náročná, poslouchej pečlivě co říkám a dobře si to zapamatuj." Nečekal na můj souhlas nebo jakýkoliv komentář a pokračoval ve výkladu. ,,Jak už Matatabi řekla, je to o spolupráci a důvěře mezi jinchuurikim a bijuu. Bijuu mode by se dal jinak nazvat splynutím v jedno. Jinchuuriki a bijuu se stanou jedním, jednou duší. V této podobě může bijuu lehce přebrat kontrolu, proto je potřeba mít mezi sebou důvěru.
Abys mohla přejít do bijuu mode musíš se úplně ponořit do mé čakry a nechat mě tě ovládnout. Tím tvá tělesná schránka dosáhne přeměny a ty budeš vypadat jako já a budeš mít k dispozici většinu mé síly. Ale v této podobě bych tě mohl snadno ovládnout úplně a nikdy tě nenechat, aby ses vrátila do svého těla." ,,Dobře. Můžeme to zkusit?" ,,Pokud mi důvěřuješ tak ano." ,,Věřím ti Kuramo. Jsi můj přítel a já jsem schopná ti vložit do rukou svůj život." Mám ten pocit, že kdyby to bylo možné tak by se teď začervenal. Místo toho se jen lehce pousměje. ,,Tak jdeme na to."