Pohled Kelly
Pondělí
Vzbudil mě můj debilní budík. Ach jo zase škola. Vstala jsem vykonala hygienu oblékla si černé tričko i legíny a šla jsem. Cestu jsem vzala zkratkou přes Neilbolt street. Šla jsem okolo domu č.29 a řekla jsem si že dnes se tam opravdu podívám. Ten dům byl opravdu zvláštní. Byl sešlý a opuštěný. Okna byla zatlučená a dveře viseli na jednom pantu. Pomalým tempem jsem došla do školy a sedla si do poslední lavice. Nikdo se mnou neseděl a nikdo se se mnou nebavil. Nějak jsem to přežila a mířila domů když jsem si všimla červeného balonku uvázaného u branky domu č.29. Tak počkat ráno tam žádný nebyl. Jak je to možné vždyť je ten dům opuštěný. No nic šla jsem dál ale hlavou mi vířilo plno otazek na které jsem chtěla znát odpověď.Když jsem přišla domů mamka i sestra Mary už byly doma. Odložila jsem batoh a řekla jsem mami jdu ven. Sešla jsem po schodech a mamka odpověděla dobře ale do šesti ať jsi zpátky. Neboj budu odpověděla jsem a vyšla ven. Šla jsem směrem na Neilbolt do toho domu. Otevřela jsem dveře a ty strašně zavrzaly. Všude byl prach a špína ale mě se to líbilo. Vystoupala jsem po schodech nahoru když v tom jsem uslyšela divné zvuky. Vešla jsem do místnosti odkud ty zvuky vycházely a to co jsem viděla mě srazilo na kolena. Na zemi uprostřed bývalé kuchyně seděl klaun a dojídal tělo mé nebohé sestry. Začala jem vzlykat a on si mně všiml. Postavil se a vyšel směrem ke mně. Tělo Mary odhodil stranou. Měřil dobré dva metry, měl zrzavé vlasy jako já a na sobě měl stříbrný kaunský oblek který měl celý od krve. Nejvíce mě však zaujaly červené čáry které se táhly od jeho úst až k obočí. Skrčila jsem se do kouta a začala brečet tak už mně zabij já už stejně nechci žít, prosím zabij mně. Zavřela jsem oči a čekala na smrt.
