Všechny mé vzpomínky jsou pryč. Teprve teď jsem si toho všimla. Proč mě to nenapadlo. Všichni to přede mnou tajili. Proč mi to neřekli? To jako nemám právo vědět že jsem zapomněla. Prostě Amnesie.
VAROVÁNÍ:
Tento příběh píšu společně s Hakimslow tak...
Ráno mě vzbudil zvuk budíku. Nic příjemného. Když jsem se dostala z postele šla jsem se najíst. Z lednice jsem vytáhla jogurt a pustila se do jídla. Pak jsem zamířila do koupelny kde jsem ze sebe udělala člověka. A teď vybíraní oblečení. Hmmmm. Čas nelítostně ubýhal a já se nemohla rozhodnout. Nakonec jsem zvolila červené džíny a bílé triko. Pak jsem to doladila džinovou bundou a náramky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vyšlo mi to akorát. Hned jsem zamířila ke dveřím kde jsem si nazula boty, popadla batoh a chtěla jsem vyrazit. Najednou se ale ozval zvuk zvonku. Hned jsem otevřela dveře. Stál tam Lucas. Byl hrozně vysmátej. ,,Co je? '' zeptala jsem se. Přišlo mi to podezřelí. ,,Nic. Jdeme?'' zeptal se. ,,Ještě vezmem Fran.'' řekla jsem, zamkla za sebou a vyrazila směrem Franiny dveře. Lucas se opřel o stěnu vedle Franiných dveří. Zazvonila jsem a po několika vteřinách mi dveře otevřel Elliot ,,Brý ranko.'' zamávala jsem mu. V tu chvíli se mi před očima objevil obraz malého Elliota na chodbě. ,,Brý ranko.'' řekl a snažil se usmát ale bylo jasné že přez slzy ani pořádně nevidí kdo to je. Najednou jsem se jako by vrátila do reality. Byla tam zase normálně velký a normálně starý Eliot, který se usmíval jak sluníčko. Zavrtěla jsem hlavou abych se probrala. Po chvíli jsem si všimla Fran vycházející zpoza něj. ,,Půjdem?'' zeptala jsem se. Pak jsme společně vyrazili k autobusu. Až po nějaké chvíli mi došlo že to předtím byla vzpomínka. ,,Elliote? Kde jsi včera spal? '' probudil mě z přemýšlení Lucasův hlas. Už mi bylo jasný proč se předtím usmýval jak debil. ,,No včera po tréninku jsem jel domů a po cestě jsem potkal Fran, tak jsem si řekl, že bych jí mohl ukázat můj domov a podívali jsme se na film a potom jsme šli spát.'' řekl a usmál se. ,,Drahý Elliote asi ti to nedošlo ale ty a já jsme spolubydlící aby ses dostal kamkoliv do našeho domu tak musíš projít obývákem, ve kterém jsem se celý den koukal na televizi. Tak nelži.'' řekl Lucas a zase se začal usmívat. Tentokrát už jsem se smála i já. ,,Fran co jsi dělala včera večer ty. Nesvítilo se u tebe.'' příložila jsem si polýnko do ohně aniž bych věděla jestli to je pravda. Vydělá jsem jak se Fran prosebně koukla na Elliota a čekala až něco řekne. Nakonec se tak stalo. ,,Byli jsme spolu. Vzal jsem ji na projížďku a pak jsme v autě usnuli.'' řekl a pak skoumal zem. ,,No jo nechtěli jsme vám to říkat, že jsme spolu a trávíme spolu noci. Určitě by jste se nám vysmáli že je to strašně moc brzo a tak.'' řekla Fran a trochu zrudla. ,,No jo. No jo. Hlavně nám tady nedělejte rajčata.'' usmála jsem se. To už jsme byli u autobusu a nastupovali jsme. Fran si sedla k Elliotovy a já jsem si Teda sedla k Lucasovy. ,,Co děláš odpoledne?" přerušil ticho Lucas. ,,Nic." řeknu s poker facem. ,,Nechceš k nám zajít na film?" zeptá se. ,,Jako za starých časů.'' usměje se od ucha k uchu. Nevím proč ale tenhle úsměv je nakažlivej. ,,Jasně." usměju se taky. To už autobus staví před školou. Jakmile vystoupím zkazí mi náladu mávající Krys. Odevzdaně jdu jejím směrem ale někdo mě chytl za ruku. Byl to Lucas. Táhl mě rovnou do školy. Nechala jsem ho. Bylo mi to fuk. Dotáhl mě až k mojí skříňce. ,,Proč si za ní šla? Bylo vidět že se ti nechce. Co se s tebou děje!?" zvíší trochu hlas. ,,Nic. Je to moje kamarádka je normální že se s ní jdu bavit.'' řeknu a z obličeje se mi vytratí veškeré emoce. Sama nevím proč to dělám. Není to jedno. Stejně už je tenhle život na nic. Stejně si nepomatu svůj život tak je to jedno. Z přemýšlení mě vytrhne velká rána do skříňky vedle moji hlavy. Byl to Lucas kdo do ní praštil. Pak odešel. Chvíli jsem se za ním koukala. Pak jsem se přezula a šla do třídy. Sedla jsem si na své místo samozřejmě vedle Krys.
Prvních pět hodin z krku. Juchů. Už jen jedna. Lucas se mnou od rána nemluvil. Super. ,,Jdu na k automatu pro pití půjdeš taky." uculila se na mě Krys. Neměla jsem náladu odporovat tak jsem kývla. Cesta byla krátká i když byl automat venku. Otevřela jsem dveře a nabdechla se čerstvého vzduchu. Najednou jsem schytala ránu do hlavy, která mě dostala na zem. ,,Tak hloupá. Ty se asi nepoučíš.'' najednou tam byly další holky. Nikdy předtím jsem je neviděla. ,,Vým že si slyšela můj rozhovor s Lucasem. A víš ty co. Vlastně si s ním rozumím. Taky tě nesnáší.'' zasmála se Krys. Před očima se mi objevili úplně jiné holky. Stejně jako tehdy s plačícím Elliotem akorát jsem jim neviděla do obličeje. ,,Loosře'',,Je mi z tebe blbě",,Chcípni" kopaly do mě. Pak jsem zase viděla Keys a neznámé holky. Krys si ke mně klekla a dala mi facku. Asi by v tom pokračovala ale zazvonilo. Zvedla se a šla do třídy stejně jako ostatní holky. Já tam zůstala ležet schoulyla jsem se do klubíčka a začala brečet. Jakto že se to tak zvrtlo. Od tý doby co se tu ukázaly Elliot a Lucas jde všechno z kopce. Můj život je v háji. Možná Krys řekla pravdu. Možná mě nesnáší. Možná že to je příčina toho všeho.
Zazvonilo ,,To už tu ležím hodinu?" šeptnu si pro sebe. Zvednu se. Z kapsy vytáhnu už rozbité zrcátko a podívám se na místo kam mě udeřila Krys. Mám tam modřínu. Zvednu se a jdu si do třídy pro věci. Vezmu si je a jdu pryč že školy. Vytáhnu si sluchátka a narvu si je do uší a pustím si písničky na maximální hlasitost. Máma říkala že mě už šikanovaly. Kvůli šikaně si nic nepomatuju. Možná si kvůli šikaně zase vzpomenu. Co mě to napadá?!?! To se chci nechat šikanovat kvůli debilním vzpomínám??!! Ale jsou důležitý. Z přemýšlení mě vytrhne něčí ruka na mém rameni. Otočila jsem se. Byl tam Lucas. Podívala jsem se na něj a zase se otočila zpátky. V tu chvíli přijel autobus. Nastoupila jsem. Lucas šel za mnou tak jsem druhýma dvěma vystoupila. Chtěl mě následovat ale dveře se mu zavřeli před nosem. Otočila jsem se a šla jsem po svých. Pěšky to mám domů asi půl hodiny. Chtěla jsem si přepnout písničku, když mi přišla Sms
Fran: Promiň Leo nejdu na oběd je mi blbě.
Já: Ok
Zapla jsemsi písničku a vyrazila.
Spustily se mi slzy. Nechtěla jsem aby to takhle dopadlo. Lidé co jsem měla ráda mi buď lhali a nebo mě podvedly. Nechtěla jsem tohle. Měla jsem tehdy umřít. Zase se to opakuje. Před očima se mi objevil obraz tentokrát Fran. Sedím na houpačce a ona je vedle mě. Obě se usmívame. Je to hezká vzpomínka. Jsem ráda že je zase tady.
Písnička se přepla a vzpomínka taky. Je to Elliot s Lucasem. Já asi ležím na zemi. Stojí přede mnou. Asi mě chrání. Vidím přez ně nějaké holky. Najednou mě strašně rozbolí hlava. Vzpomínka se vypne. Spadnu na kolena a chytím se za hlavu strašně mě bolí. Spouští se mi slzy. Tečou proudem. Bolí to. Hlava mi třeští. Nemůžu se ani zvednout natož jít dál. Někdo mě obejme a utěšuje mě. Přez slzy nevidím kdo to je. Najednou mě uchopí. A zvedne. Necítím zem. Jen obrovskou bolest hlavya slzy. Vzpomínek je víc. Jen obličeje jsou rozmazané. Je mi hrozně. Ucítím pod sebou gauč. Asi. Už se začínám uklidňovat. Hlava přestala bolet. Už se mi trochu zaostřily oči. ,,Leo?" slyším vystrašený Lucasův hlas. ,,Co se ti proboha stalo? Udělala ti něco Krys?" zeptal se. ,,Ne.'' odpověděla jsem jednoduše. Potřebuju si srovnat vzpomíneky. Nejsou všechny. Je jich jen pár. ,,Kde to jsem?" zeptám se potichu. ,,Doma. Vzal jsem tě k tobě domů." usměje se trochu Lucas. ,,Děkuju.'' schoulím se do klubíčka. ,,Není zač. Co se stalo?" zeptal se už zase bez úsměvu. Bál se o mě. Nevypadalo to jako by to hrál ale bůh ví. Co mu mám říct? Vzpomenu si že jsem šla lesem. ,,Zakopla jsem.'' plácla jsem. ,,Jestli o tom nechceš mluvit tak to řekni ale nelži mi.'' usměje se. Přikývnu. ,,Chceš si pustit film?" zeptá se. Na tváři se mi vykouzlí úsměv a přikývnu. Pustíme si hvězdné války.
Když film ukončil Lucas šel domů. A já jsem šla do svého pokoje. Koukla jsem se do kalendáře. ,,Hmm zítra je ten festival.'' přemýšlím nahlas. Sednu si do postele a zapnu notebook. Pustím si druhý díl......a třetí.......a čtvrtý. Teprve pak jdu spát.
