Dark hearts (úpravy)

3.- Nový svět

Ráno mě vzbudil zvuk budíku. Tenhle zvuk nenávidím. Je zase pondělí. Vstala jsem z postele šla si do koupelny udělat hygienu. Učesala jsem si vysoký culík a na sebe jsem si vzala černé džíny, černo bíle pruhované triko a džízku. K tomu jsem si vzala svoje hodinky. Pak jsem se šla nasnídat. Nikdo už nebyl doma.
Po snídani už mi zbylo jen pár minut času tak jsem přijela Facebook.
Pak už jsem musela jít tak jsem si nazula svoje šedivé vansky. Popadla jsem svůj tmavě modrý batoh a klíče, telefon jsem strčila do kapsy a pak už jsem šla ven. Zamkla jsem za sebou dveře a vyrazila zazvonit na Fran. Nikdo zase neodpovídal takže jsem byla nucena se znova vloupat do jejího domu. ,, Dělej!" Zařvala jsem na ní. Nečekala jsem až tak dlouho. Po chvíli už jsme stáli před domem a Fran zamykala. Najednou se ozvalo zaručení mobilu a Fran si začala číst SMS co jí teď přišla. Pak začala něco psát. ,,Co se děje?" Zeptala jsem se jí. ,, Elliot mi napsal, abychom na něj počkaly, protože chce jet s námi. Nebude ti to vadit?" Řekla.
,,Ne. V poho." Odpověděla jsem pravdivě. Pak jí přišla další SMS. Ale nekomentovala to tak jsem to nechala být. Za minutu nám měl jet autobus když se k nám začaly přibližovat dvě postavy. Byl to Elliot a Lucas. Vražedně jsem se na Fran podívala ,,Nezapomněla si něco zmínit? Jo a za půl minuty nám jede autobus. Tak se připrav běžet." Řekla jsem jí. ,,Jak jste na tom s běháním?" Zeptala jsem se kluků když už byly u nás. ,,No celkem dobře. Proč?" Odpověděl Elliot. To už se Fran rozhodla běžet napřed. ,,No jede nám autobus." Řekla jsem a rozeběhla se za Fran. Předběhla jsem Fran a mířila si to přímo k zastávce. Lucas mě dohnal ,, Seš hrozně pomalá." Ozval se s nepříjemnou poznámkou. To už jsme vběhli do autobusu. Dveře se těsně za mnou zavřely. Fran a Elliot bohužel zůstali venku. ,,Oni jsou pomalejší." Odpověděla jsem na jeho předchozí komentář a namířila jsem si to na místo na úplném konci autobusu. On si sedl vedle mě. ,, Hele proč mě tak nenávidíš?" Zeptal se. ,,Si hroznej playboy." odpověděla jsem mu. ,,Hmm. To je sice pravda ale nevidím v tom důvod mě nenávidět." snažil se vymluvit. ,,Prostě nemám ráda playboye." snažila jsem se ukončit debatu což se mi povedlo. Konečně už jsme dorazili do školy. Krys už na mě čekala ,,Ahoj." pozdravila jsem ji. ,,Ahoj. Jdeš?" zeptala se mě. Pak jsme společně vyrazily do třídy kde jsem si sedla do své lavice a Krys si přinesla židly a pasadila se naproti mě. Chvíli po nás dorazil i Lucas. ,,Ahoj!" pozdravila ho Krys. Během minulého týdne se docela skamarádili. ,,Ahoj" Oplatil jí pozdrav Lucas a přisedl si k nám. ,,Byli jste včera na tý pařbě u rybníka?" Zeptala se Krys. ,,Ne, nechtělo se mi tam." Odpověděla jsem. ,,Já taky ne." Přidal se Lucas. ,, Škoda doufala jsem že byste mi někdo mohl říct co se tam dělo." Zasmála se Krys. Nechtěla jsem tam s nima sedět a povídat si. Pořád jsem musela myslet na ten včerejšek. Prej že Lucas a Elliot jsou moji kamarádi z dětství. Vysvětlovalo by to ten Elliotův obličej když jsme se seznámili. Chtěla jsem být sama tak jsem se zvedla a šla na chodbu. Došla jsem za roh kde už moc lidí nechodilo a opřela jsem se o zeď. ,,Sakra. Nechala jsem si tam mobil." Přemýšlela jsem nahlas. Po chvíli se ozval hlas ,,Smutný jak utíkáš od ostatních." Otočila jsem hlavou abych viděla kdo to mluví. Byl to Lucas. ,,Co chceš?" Zeptala jsem se. ,,Byla tam bez tebe nuda." Odpověděl. ,,Hm." Přikývla jsem a podívala se sklesle na zem. Pořád jsem nad tím přemýšlela ,, Můžu se tě na něco zeptat?" Začala jsem hned litovat že jsem něco řekla. ,, Jasně" Usmál se na mě Lucas. V tu chvíli mě napadlo že není až tak zlý ale ta myšlenka se mi okamžitě vypařila z hlavy. Naštěstí zazvonilo a já měla co dělat abych se dostala do třídy.
Já i Lucas jsme dorazili včas. Po chvíli vešel do třídy nějaký cizí chlap. ,, Takže ahoj. Já jsem Dimitri Nikson a jsem váš nový třídní učitel. Neptejte se mě co se stalo vašemu minulému učiteli. Nevím to. Vlastně ani nevím jak se jmenoval. Teď ale k výuce." Ukončil svou řeč nový učitel. Další hodiny byly hrozně dlouhé a nudné. Konečně byla poslední hodina. Měli jsme supl takže jsme dostali volnou hodinu což se moc často nestávalo. Ale že si zrovna vybrali hodinu kdy jsem byla nucena sedět s Lucasem to byl zázrak. Nejlepší bylo že nám učitelka zakázala opouštět svá místa. ,, Nechtěla ses předtím na něco zeptat?" Začal Lucas. Chtěla. Chtěla jsem se ho zeptat jaká jsem byla předtím ale ztratila jsem odvahu. ,,Ne na nic jsem se zeptat nechtěla." Lhala jsem jak když tiskne. Chtěla jsem se ho zeptat ale nevěděla jsem jak. Nevěděla jsem ani jestli ví že jsem měla amnézii. ,, Dobře." Usmál se na mě. Bože proč musí mít tak krásný úsměv. Co mě to zase napadlo? ,,Jak se jinej máš?" Snažil se debatovat Lucas. ,,Celkem dobře." Lhala jsem. Byla jsem na dně ,,A ty?" Snažila jsem se usmát. ,,Ujde to." Odpověděl. Pak nastalo trapné ticho. To mě donutilo přemýšlet. Nevěděla jsem co dělat. Měla jsem spoustu otázek. Neměla jsem ani tušení kdo by mi na ně odpověděl. Vlastně jsem tušení měla. Mohla bych si odpovědět sama ale to bych si musela vzpomenout. A to přinášelo další otázky ve stylu - Jak si můžu vzpomenout? Ve filmech lidé museli zažít něco podobného nebo museli jít na místa kam chodili předtím. Napadlo mě že bych to taky mohla zkusit.
Zazvonilo. Než jsem si to uvědomila tak už byli všichni na obědě. Byla jsem ve třídě sama. Nechtělo se mi vstávat. Nechtělo se mi dělat nic. Nakonec jsem se donutila abych vstala. Zabalila jsem si věci a vyrazila jsem na chodbu. Neměla jsem hlad tak jsem zamířila rovnou na zastávku. Autobus přijel zachvíli. Cesta domů mi přišla delší než jindy. Připadala jsem si hrozně sama. 
Hned jak jsem přišla domů tak jsem si lehla do postele a zachumlala jsem se do peřiny. Nechtělo se mi nic dělat.
Deka byla příjemná a já usnula.