Dark hearts (úpravy)

9.vuhuuuu

Ráno jsem se probudila na gauči v autě. Vzala jsem si mobil a koukla se kolik je. 6. Jako fakt. Lehla jsem si a snažila se znova usnout ale to se mi bohužel nedařilo. Vztala jsem tedy z postele, převlekla se

a vzala si sluchátka, mobil a knížku. Začala jsem si číst Harryho Pottera a pouštět si hudbu.

Uběhlo asi půl hodiny když jsem si všimla že je Fran už vzhůru. Dívala se zmateně po místnosti a něco hledala. Vyndala jsem si sluchátka a rozhodla se jí pozdravit. ,,Dobré ráno ospalče.'' zasmála jsem se. Trochu se lekla. ,,Co blbneš. Třeští mi hlava. Něco jsem pila.'' řekla a chytla se za hlavu .,,Přinesuti prášek opilče.'' usmála jsem se na ni a šla najít lékárnu. Nakonec jsem ji našla v jedné z mnoha skříni. Naštěstí tam byl Ibalgin. Nalila jsem jí ještě sklenici vody. Šla jsem k ní. Koukala do telefonu a tvářila se zařazeně. ,,Na, růžové štěstíčko.'' podla jsem jí růžový prášek a vodu. Pak jsem si vzala telefon. ,,Dojdu vzbudit kluky.'' řekla jsem ještě. ,,Dobře chvíli počkej převleču se.'' odpověděla a já šla ven. Kluky se mi podařilo vzbudit na první dobrou. No prostě jsem na ně zařvala ,,DOBRÉ RÁNO!!!!" a bylo. Všichni čtyři jsme se pak nasnídali a zase se rozdělili. Hrdličky chtěli být sami a tak jsem skončila sama s Lucasem. ,,Kam půjdem?" zeptala jsem se ho. ,,No teď je na podiu nějakej vadnej raper, takže tam asi ne." pronesl. ,,Tak jukne co tady všechno je." rozhodla jsem a rozešla se směrem do davu. Lucas mě po chvíli dohnal a chytl mě za ruku. Nechápavě jsem se na něj podívala. ,,No aby ses mi neztratila." zamumlal. Mirně jsem se začervenala a přikývla. Netrvalo to dlouho a už jsme byly v davu, kde se nedalo skoro ani pohnout. Procházeli jsme stánky a povídali si. Byla to docela sranda. Dokud................

Procházeli jsme kolem party holek. Jedna do mě omylem strčila a já spadla na zem. ,,Pardo..." podívala se na mě a zarazila se. Začala mě bolet hlava a vzpomínky se začali vracet. Byla to jedna z těch co mě kopaly. Ony....mě šikanovali........je to důvod proč jsem skočila? ,,To je v pořádku." zvedla jsem se a dělala jsem že se nic nestalo. V tu chvíli jsem se rozhodla. Musím se tam vrátit. Musím se vrátit na místo, kde jsem se narodila. Musím zjistit kdo jsem. Ne teď hned ale musím. Usmála jsem se na ni a vyrazila směrem pryč. Věděla jsem že musím zjistit ještě jednu věc. Musím hned mluvit s Fran, Lucasem a Eliotem. Věděla jsem že to nepočká. Věděla jsem že musím vědět pravdu. Celou.

,,Co se děje?" zeptal se Lucas, když mě dohnal. ,,Musím s vámi se všemi mluvit." odpověděla jsem ale nezastavovala. Prohledávala jsem davy a snažila se najít ty známé tváře. ,,Počkej. Zastav se." snažil se mě zastavit ale já pokračovala dál. Ani kdybych chtěla nezastavila bych se. ,,Leono." chytl mě za ruku a přitáhl si mě k sobě. ,,Co chceš?!" vyjela jsem na něj. ,,Uklidni se. Myslíš že jsem je nepoznal? Nejspíš seš jen zmatená a..." ,,Bože buď zticha.  Potřebuju už konečně vědět pravdu! Chci jen aby jste mi to všechno vyklopili! Chci mít konečně pokoj od toho neustálího pocitu že ani nevím kdo jsem!" po tváři mi stekla slza. Lucas nic nenamítal. Jen mě objal. Nevím proč ale v tu chvíli jsem si připadala v bezpečí. ,,Jen počkej." zašeptal. ,,Co?" nepochopila jsem. ,,Až se vrátíme tak se všechno dozvíš." slyšela jsem jak se usmál. Jen jsem přikývla a odtáhla se od něj. ,,Půjdem?" zeptal se. Přikývla jsem a tak jsme společně vyrazili pod pódium. 

Zbytek dne už jsme o tom nemluvili. Jen jsme si užívali festival. Ten den byl ještě lepší než ten předtím. K našemu stanovišti jsme se vrátili až v........vlastně sama nevím v kolik. Měla jsem trochu připito a byla jsem unavená......ale mám pocit že svítalo. Jediné co si pamatuju je že jsem se rozhodla že cestou domů řídí Fran.