Pisklavé hlásky ptáčků se rozlétaly po každém místě ve městě, kde většina už vstávala a připravovala se do práce a školy.
V malém bytečku, přesněji v ložnici, jež obýval drobný brunetek, byla stále tma, zataženo a osoba spící na široké posteli se netvářila, že by vnímala, že je čas vstávat.
Pro Louisovo velké štěstí měl dnes volno.
Rozhodl se, že dnes cukrárničku neotevře a nebude se zbytečně stresovat ještě kvůli tomu, že bude dost lidí na to, aby ihned dokázal zavřít.
Proto si udělá den pro sebe, nebo spíše část dopoledne.
Rozlepil oči až někdy po desáté hodině ranní, kdy slunce vylezlo už nad střechy většiny domů.
Ihned po ustlání rozleželé postele otevřel skříň a na postel si vyskládal své slavnostní oblečení, které měl napoledy na svůj maturitní večírek, kde stejně sám seděl v rohu a usrkával si oranžové limonády.
Dnes to hodlal změnit.
Když už si koupil takovou drahou košili, sako a nažehlené kalhoty, což ho stálo jeho celý měsíční výdělek, využije situace a pokusí se zaujmout.
Sice tam bude nejhůř oblečený, ale pro něj to bude krásné.
Pečlivě si vyčistil zuby a dokonce si oholil svou hladkou tvář, kde mu sice nic nerostlo, ale pro efekt to vykonal také.
Když už měl i naplněný žaludek, po čemž si rychle bežel vyčistit znovu zuby, i přes to, že mu ony cereálie nezanechaly v puse žádnou škodu, stál připravený před zrcadlem a snažil se zkrotit své rozčepýřené vlásky.
Ač ho to dostatečně odrazovalo, nasadil do nich nepatrnou květinovou korunku šedofialové barvy, která docela ladila s jeho šedivou kravatou, jež našel na dně šuplíku se spodním prádlem.
,,No tak Lou. To se ani nedokážež odpoutat od květinové korunky pro holky?" zeptal se sám sebe a znovu ji lehce poupravil.
Cítil se jako malé dítě, které nedokáže usnout bez svého plyšového mazlíčka, který ho doprovází ve všech snech.
Nejen že to tak u něj skutečně bylo, je tím mysleno, že usínal s plyšovou žirafou Boo, ale ještě nedokázal ze svých vlasů vyndat zženčelou květinovou korunku.
Měl k tomu však svůj důvod.
Jeho maminka mu dala onu žirafu jménem Boo, což byla její přezdívka pro něj, a taky sama nosila korunky, které mu všechny nechala.
A Louis byl na ní skutečně vázaný.
Konec bolestných vzpomínek, jde se oslavovat.
,,Lou! Jsme tu!" ozvalo se najednou z chodby, následované lehkým bušením do dveří a Louis rychle otočil tím směrem hlavu.
Niall spolu se Zaynem byli tu a hodlali ho odvést na oslavu prince, který v tento čas už nervózně koukal na hodiny a doufal, že Louis příjde.
,,Už jdu," zamumlal a chytl klíče s mobilem, který ležel na komodě u zrcadla, kde ho položil před svou úpravou.
Nebylo se čeho bát, přeci tam s ním bude Niall a Zayn, ne?
Ale to prostě na Louise nefungovalo.
Jeho sebevědomí bylo na bodu mrazu, kam kleslo z toho malinkého milimetříku, kde se ještě doposud nacházelo.
,,Zvládneš to Lou," poplácal ho Niall po rameni a vykročil za Zaynem, který je sledoval z nedalekých schodů.
