Přesně týden po oslavě prince Harry Louis znovu seděl zavřený v cukrárně, tentokrát pro změnu i s Niallem, a znovu dokončoval další cukrovinky.
Zbývalo totiž necelých dvacet minut před příchodem onoho namyšleného prince a on musel ještě dokončit malé, ale velmi podstatné detaily.
,,Nevim, jestli mu to chci předávat sám. Minule v tom zámku na mě trošku nevhodně koukal," přiznal se Louis po chvíli ticha.
Niall zvedl pohled a povytáhl obočí.
,,Jak na tebe koukal? Měl jsi mi to říct. Nebo Harrymu," blonďák se začal mračit. Moc dobře věděl, jak drobný Louis je a nechtěl si ani představovat, co by mu všechno mohl provést.
,,Nechtěl jsem-" Louis ani větu nestihl dokončit, dveře se za zvuku roztomilého zvonečku otevřely dokořán a odhalily šklebícího-se blonďáka, který se hned po vstoupení do místnosti sjel brunetka pohledem a začal se šklebit ještě víc.
,,D-dobrý den," šeptl Louis a rozklepaně se postavil na své malé nožky. Niall se zamračil a stoupl si hned vedle Louis, aby ho snad ochránil před nějakým nebezpečím ze strany prince.
,,Ale Lou, vykat mi nemusíš. My si můžeme být mnohem blíž. Co bys na to řekl?" poté, co vyřkl svou až moc odvážnou větu, Louisovi vyschlo v puse a on pouze zkoprněle stál vedle naštvaného Nialla, který už v ruce tiskl svůj mobil.
Možná by bylo lepší zavolat Zaynovi.
,,N-no já.." Louis nevěděl, co říct. Pod pohledem šklebícího-se blonďáka se cítil jako malý hmyz, kterého by mohl hned zašlápnout.
,,Pane, tady jsou Vaše zákusky, teď můžete odejít. Vše jste už předem zaplatil, takže nashledanou," do konverzace se už vložil i Niall. Už jenom tím tónem jakým k jeho drobnému kamarádovi mluvil, štval blonďáka čím dál tím víc.
,,Ale, ale Blondie. Ty jsi taky ze zámku ne? Laskavě mi neskákej do rozhovoru s Louisem tady. On by totiž na rande šel se mnou moc rád, že?" když ovšem princ dopověděl tuto větu, dveře se otevřely znovu, ale teď ukázaly někoho, koho by teď Louis nejraději objal.
Pohledný kudrnáč s nervózním úsměvem vstoupil do cukrárny, jeho úsměv však za moment zmizel, když uslyšel, na co se vlastně muž před ním zeptal.
,,Matyasi, co tu děláš?" zamračil se a shlédl blonďáka, jak nazvaného Matyase, pohledem. Vážně právě slyšel tuhle větu vyjít z jeho pusy myšlenou na Louise?
,,Heleďme se, Harry Styles. Copak ty tu? No já narozdíl od tebe mám reálný důvod tu být. Vyzvednout svou objednávku a navíc, zeptat se půvabného Louise tady na otázku, u které si mě přerušil. Ptám se tedy znovu, Louis, půjdeš se mnou na rande?" aniž by věnoval Harrymu jediný pohled, celou dobu hleděl na Louise a kousal se do svého plného rtu.
To Louisovi na klidu vůbec nepřidávalo.
,,Nepůjde. Vezmi si, co potřebuješ a jdi pryč. Hned," kudrnáčovi z tváře stále nezmizel jeho nespokojený výraz, podobný výraz měl i Niall, naopak Louis byl bílý jako stěna a radši by se vypařil.
,,A kdo se ptal tebe? On umí-" než stačil vůbec Matyas dokončit svou větu, Harry otevřel dveře dokořán a vystrčil ho spolu i s krásnou krabicí ven do jemného vánku, odkud před chvílí přišel.
Když tak udělal, znovu si stoupl doprostřed místnosti, před teď šklebícího-se blonďáka a červenajícího brunetka a lehce si rozklepanou rukou poupravil své divoké kudrliny.
Po lehkém odkašlání se zase lehce pousmál a svůj pohled přemístil na Nialla, který se snažil nesmát. Vidět strašidelného a temného Harryho skoro červenat, jak se bojí zeptat na svou otázku, to byl vážně pohled k popukání.
