Bylo už krásné ráno, sluníčko bylo sice stále schováno za domy, ale už i pár paprsků vykouklo na ulice.
Louis se po docela dlouhé době dobře vyspal.
Přišel včera vcelku brzy, protože neměl moc důvodů zůstat.
Zayn s Niallem byli spolu a Harry...
Harry se po své otázce vystrašeně spakoval a doslova utekl za ostatními hosty.
A proto šel Louis co nejdřív domů.
Docela se divil, ale v očích ho pálily slzy a bolestně se mu třásla čelist.
Možná kdyby se přenesl přes ten šok, byl by schopný Harrymu říct ano. Protože co víc si přát než rande s princem Harrym.
Dobře, asi by ano úplně neřekl.
Možná to Harrymu zase tolik nevyčítal, kdyby neutekl on, s největší pravděpodobností by utekl Louis.
Což by bylo asi ještě víc trapné.
Ale stejně mu to bylo líto..
Myslel to Harry jenom z lítosti nebo se mu Louis opravdu líbil? Kdo ví.
Na to ovšem Louis neměl čas. Harryho už pravděpodobně nikdy neuvidí a nemůže nic moc nadělat.
Co ale uvidí dost brzy budou účty a nájem, čekající na zaplacení. Ikdyž teď bude na pár měsíců v naprostém pořádku díky platbě od království.
Vstávat se mu nechtělo a proto jenom s radostí zjistil, že dnes pracovat nemusí. Byla jeho dlouho vytoužená neděle.
Svou práci sice miloval, ale kdo by si radši nezalezl do postele ve vytahaném oblečení a nekoukal celý den na filmy?
A tak se Louis snažil hlavu zaměstnat alespoň maličkostmi jako pouklidit neexistující nepořádek v jeho malém příbytku.
Snažil se nepřemýšlet, vážně, ale když se pozastavil s pohledem na vroucí vodu ve varné konvici, jeho myšlenky zase zabloudily k Harrymu.
Co mu to ten kudrnatý krasavec provedl?
Nechtěl na tím přemýšlet. Když ho přeci viděl dvakrát, nemohl mu takhle učarovat!
A tak se nakonec přece jenom rozhodl sejít o patro níž a zaměstnat hlavu nějak jinak. Řekl si, že bude mít volný den, ale stejně u pečení skončil, tak jako vždy.
A tak také nakonec vyplnil celý den.
Ani si to nepřál, vlastně chtěl mít volný den. Chtěl jenom ležet v posteli, ale prostě to nešlo.
Z jeho soustředěného sypání cukrových hvězdiček na čerstvě košíčky ho vyrušil až hlasitý tón jeho telefonu.
Louis tiše sykl, když spatřil, že jeden byl posypaný až moc, ale dlouho se tím nezabýval a raději spěchal směrem k vyzvánějící krabičce.
,,H-haló?" ozval se nejistě, když spatřil neznámé číslo. Moc se nestávalo, že by někdo volal na jeho soukromé číslo, maximálně Niall, velmi výjimečně Zayn nebo jeho nejstarší sestra, která stále s ním udržela kontakt, ale to bude tak všechno.
,,Dobrý den pane Tomlinsone, včera jsem byl na oslavě prince Harryho Edwarda Stylese a byl jsem až zaskočen, jak výborný cukrář jste. Volám s menší prosbou, máte čas?" z telefonu se ozval hlas, který Louis minulou noc moc dobře slyšel.
Byl to blonďatý muž, který se na milého kudrnatého oslavence jenom nehezky šklebil.
A to nebylo jediné, co Louise hned při prvním pohledu na něm odradilo.
