Dramione - THE OBLIGATION ✔

1. - Prolog...Tři roky na Malfoy Manoru

Vítám vás u pokračování na knihu Dramione - THE GAME!!!❤❤❤
Vyžádali jste si ho, tak ho tu máte a já doufám, že se bude líbit!!! ;)❤
Kapitoly budou vycházet v úterý a pátek, stejně jako u prvního dílu. :)❤

A teď už na první kapitolu! ❤🌸

••••••••••••••••••••••••••••••••

Draco

Byly to už tři roky, co Hermiona zůstala na Malfoy Manoru a já byl za to neskutečně šťastný. Matka se s Hermionou sblížila ještě víc a staly se z nich dobré kamarádky. Otec se držel zpátky. Hermionu v lásce neměl ani trochu a nebyl nadšený z toho, že s námi Hermiona bydlí. Nevšímal jsem si jeho kousavých a opovržlivých poznámek, za to matka ho vždy zpražila tak, že otec na chvíli zmlkl. Otec se však alespoň ke mně a matce začal chovat trochu jako k synovi a manželce.

Po válce čekal mě a otce soud. Harry se za nás ale přimluvil a dosvědčil, že jsme jako Smrtijedi nebyli oddáni Voldemortovi. To stejné dosvědčil i u Severuse Snapea. Co se týká našeho posledního ročníku v Bradavicích, tak jsme ho s Hermionou úspěšně zvládli. Oba dva jsme byli zvoleni za primuse a byli jsme na to náležitě pyšní. Harry s Ronem poslední ročník nedodělali a sháněli se rovnou po práci. Stali se z nich bystrozoři a za těch pár let odvedli skvělou práci. Blaise se rozhodl jít pracovat do nemocnice sv. Munga a léčit zranění způsobená kouzelnými tvory a mimo jiné si našel přítelkyni a to Romildu Vaneovou, čímž nás všechny mile překvapil. Zrzka...tedy...Ginny...dostudovala se mnou a Miou, a poté se vrhla na profesionální hraní Famrpálu. Hermiona se ujala místa profesorky obrany proti černé magii a Snape s Křiklanem mi zase svěřili místo profesora lektvarů. Já i Hermiona jsme tedy zůstali v Bradavicích a s profesory, kteří nás dřív učili, jsme si mohli pochopitelně tykat. Otec tenkrát udělal kvůli mému zaměstnání hroznou scénu. Tvrdil, že to vypadá, jako bychom neměli peníze. O peníze nikdy nebylo nouze a já to dobře věděl, ale mě zkrátka lektvary bavili a chtěl jsem být jako ostatní normální lidé, kteří pracují.

Žil jsem celkově spokojeně. Měl jsem Hermionu, práci a přátele. Světe div se, s Ronem, Harrym a Blaisem jsme byli dobře sehraná parta. Největší legraci jsme měli z toho, když se sešly všechny čtyři páry: Harry a Ginny, Ron a Lenka, Blaise a Romilda a já s Hermionou. Holky si šly vždy o něčem povídat a my jsme je provokovali různými kouzly. Jejich nadávky na to, že se chováme jako malí kluci byli slyšet možná až na ministerstvo. Pak se ale zasmály s námi a většinou nám to nějakým kouzlem oplatily. Chodilo nás ale všech osm na různé akce a moc jsme si je užívaly. Byli stokrát lepší než matčiny společenské večírky, což si myslela i samotná Hermiona. Vždy když se nějaký večírek pořádal, tak se vytratila pryč. Nenáviděla takové akce a já byl taky rád, když jsem měl na starost něco jiného, než trčet na matčiných večírcích. Ovšem Hermiona vypadala na to, že se jen vymlouvá. Jako třeba dnes...

,,Kde jsi byla?" vyhrkl jsem na Hermionu hned, jak vstoupila do ložnice. Hrozně se lekla a sekla káravým pohledem na postel, na níž jsem ležel opřen o polštáře a čekal na ni.

,,Dracomile! Musíš člověka vždy tak vylekat?!" ptala se mě a přitom měla položenou ruku stále na hrudi, jak se jí rozbušilo srdce. Přešla k posteli a sedla si na její okraj.

,,Musím, Hermelíno." zazubil jsem se na ni a ona se ušklíbla. Vylezla na postel a praštila mě nejbližším polštářem. ,,Jsem zraněn! Pomoc! Mlátí mě šílená Hermelína!" položil jsem se do peřin a chytal se za srdce stejně jako před chvílí Hermiona. Ta se rozesmála a překulila se na mě. Jak já miloval ten její smích.

,,Kolikrát ti mám opakovat, abys mi neříkal Hermelíno?" probodla mě poté pohledem a já se zasmál.

,,Promiň, princezno." pohladil jsem ji po tváři a zabořil ruku do jejích kudrnatých vlasů.

,,S tebou se člověk nenudí." prohlásila Hermiona a spokojeně se mi uvelebila na hrudi. Hladil jsem ji chvíli po zádech a pak se zeptal znovu:

,,Povíš mi, kde jsi byla?" Hermiona se na mě podívala a odpověděla:

,,Ve škole." Zamračil jsem se. Věděl jsem moc dobře, že mi lže.

,,Vážně? Co jsi tam dělala?" snažil jsem se jí zahnat do kouta.

,,Mluvila jsem se Severusem. Něco jsme řešili." odvětila tiše. Povytáhl jsem obočí a posadil se.

,,Se Severusem? V jedenáct hodin v noci? Hermiono, on jako ředitel chce mít určitě v tuhle hodinu ode všech pokoj a to i od tebe, navzdory tomu, že si mě a tebe za ty tři nebo čtyři roky oblíbil." vyjádřil jsem se k její odpovědi a ona sklopila oči. ,,Takže?" dožadoval jsem se odpovědi.

,,No dobře! Byla jsem u Ginny. Nesnáším ty Narcissiny večírky. Samé vznešené řečičky, dlouhé úděsné šaty, vysoké podpatky...Vždyť je to taková otrava!" povzdechla si Hermiona a plácla sebou do peřin. Rozesmála mě a teď jsem se nad ní objevil já.

,,Mamce je to vždy líto, že tam nejdeš." prohodil jsem a Hermiona si povzdechla.

,,Já vím, ale neudělám nic s tím, jaký mám na to názor." prohlásila a já přikývl.

,,To máš pravdu." přisvědčil jsem a poté se k ní přiblížil. Překročil jsem mezi námi vzdálenost a zasněně ji políbil. ,,Víš o tom, jak úžasná jsi?" zeptal jsem se, když jsem se od ní odtáhl. Ona se jen usmála, zajela mi rukou do vlasů a znovu mě políbila. V hlavě mi posledních pár dní poletovala jedna myšlenka...Co kdyby to jednou byla Hermiona Malfoyová?

•••••••••••••••••••••••••••••••••••

Názory? :)
Chcete další kapitolu?
Budu moc ráda, když mi napíšete komentář! :D❤

Děkuji za přečtení, komentáře a hlasování!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤