Dramione - THE OBLIGATION ✔

4. - Posezení na čaji

Hermiona

Po obědě si mě Narcissa pozvala do svého salónku. Neměla jsem sebemenší ponětí, co by mi mohla chtít. Když jsem vstoupila do jejího salónku, pobíhala po místnosti a hůlkou nechala poletovat vzduchem různé věci. Boty, šaty, šperky...zkrátka všechno.

,,Ehm...Narcisso?" oslovila jsem ji a když všechny předměty dolevitovaly na své místo, tak se na mě s úsměvem otočila.

,,Ahoj Hermiono. Jen pojď dál." vyzvala mě. Zavřela jsem za sebou dveře a obě dvě jsme se posadily do křesla.

,,Co to mělo znamenat?" ukázala jsem na předměty, které ještě před chvílí poletovaly vzduchem.

,,To se teď dozvíš. Mám k tomu totiž vysvětlení. S Luciusem jsme si o tobě povídali a vytáčely mě už ty jeho řečičky o tom, jak to nezvládneš. Kdepak, zvládneš! Já ti pomůžu a ještě mu ukážeš, že jsi báječná!" prohlásila hrdě Narcissa, vstala a přešla k židli, na které byly položeny starorůžové šaty.

,,Jsem moc ráda, že mi chceš pomoct, Narcisso, ale pořád nechápu, co chceš dělat se všemi těmi věcmi." nechápala jsem a Narcissa popadla do rukou šaty.

,,Rozhodla jsem se pozvat mé dvě známé na čaj a ty budeš přítomná. Proto jsem připravila vhodné šaty, boty a tak, aby ses připravila. Čím dříve začneme, tím lépe." oznámila mi Narcissa a já se zarazila.

,,Narcisso, jsi si tím jistá?" vyšlo ze mě nejistě.

,,Naprosto, Hermiono. A teď se pojď tedy připravit." pobídla mě a já se vydala vstříc přípravě.

* * *

Měla jsem na sobě už šaty, boty a šperky, co mi Narcissa vybrala. Byla jsem i učesaná a nalíčená a šla uvítat dvě přítelkyně Narcissy...Lydii a Samanthu. Málem jsem omdlela, když kolem mě prošly. Byly navoněné drahými voňavkami, že se vám z toho neskutečně zamotala hlava.

,,Narcisso, jak se máš?" uvítala se s ní Samantha.

,,Dobře, Samantho. Ráda bych vám představila přítelkyni svého syna, Hermionu Grangerovou." ukázala na mě Narcissa a já se pokusila co nejlaskavěji usmát.

,,Hermiona Grangerová, ráda vás poznávám." nastavila jsem zdvořile ruku. Lydia se Samanthou se podívali udiveně na mě a pak na Narcissu. Potřásly si se mnou a Lydie se ušklíbla.

,,No, o rodu Grangerových jsem ještě neslyšela." utrousila Lydie. Nervózně jsem si skousla spodní ret. Narcissa se toho ale ujala.

,,Hermiona není čistokrevného původu, ale mudlovského." vysvětlila a obě dvě ženy ohrnuly nad tou zprávou nos.

,,Ty a Lucius něco takového trpíte?!" divila se Samantha a ve mně začala vřít krev.

,,Já jsem za to dokonce šťastná. Draco se do Hermiony zamiloval a ona je velmi milé, hodné a chytré děvče." obeznámila je se svým názorem Narcissa a její hlas se třásl, jak se snažila zachovat klid.

,,No dobře. Když to říkáš." okomentovala to Lydie a pohrdavě se na mě podívala. Bylo mi z mého původu poslední dobou víc a víc smutno. Většina my svými pohledy a slovy dávala najevo, jak jsem někdo podřadný, bezvýznamný...zkrátka odpad. Narcissiny známé se posadily do křesel a já vyšla směrem za nimi. Málem jsem se přerazila o dlouhé šaty a Samantha, která mě viděla, si pobaveně odfrkla. To to pěkně začíná. Rozhodla jsem se prokázat své zdvořilé chování na jejich úrovni jinou cestou. Přinesla jsem ke stolku tác se čtyřmi šálky, cukrem a konvicí čaje. Doufala jsem, že mi všechno z tácu nesjede nebo že se teď podruhé nepřerazím o šaty. Naštěstí jsem vše přenesla ke všem třem ženám v normálním stavu.

,,To je od tebe milé, Hermiono. Děkujeme." usmála se na mě Narcissa a tím úsměvem mi dala najevo, že tohle gesto bylo hezké. Od Samanthy a Lydie se mi však žádného uznáni či poděkování nedostalo. Z jejich pohledů se dalo vše vyčíst tak zřetelně jako v knize s velkými písmeny. Jejich pohledy byly opovržlivé, namyšlené a škodolibé. Ruce se mi klepaly z toho, jak moc mě jejich obličeje znervózňovaly. Když jsem se optala, kolik lžiček cukru by si daly, každá mi odpověděla daný počet. Prsty mě neposlouchaly a tak jsem nemohla ani v klidu uchopit lžičku. Když se mi to podařilo, tak se mi zase pro změnu povedlo trochu cukru přesypat mimo hrnek. Pokaždé, když se tak stalo jsem si vysloužila posměšné uchichtnutí. Vzala jsem pak do rukou konvici a nezapomněla přidržet prsty pokličku. U Merlina, horší už to být snad ani nemůže!

,,Slečno Grangerová?" oslovila mě Lydie a já zvedla hlavu.

,,Ano?" otázala jsem se.

,,Vy skutečně milujete Draca?" zajímalo ji.

,,Samozřejmě." odvětila jsem a nepřestávala se na ni dívat.

,,Hermiono!" vykřikla náhle Narcissa a vytřeštila oči na šálky. Sklonila jsem hlavu. Vůbec mi nedošlo, že v rukou svírám konvici a nechala jsem ji nahnutou. Způsobilo to to, že čaj přetekl a rozlil se všude. Do háje se vším!

,,U Merlina!" vykřikla jsem a konev s čajem s bouchnutím odložila. Opět to posměšné chichotání.

,,No, divím se, že se Draco do vás zamiloval. Musí být pod kletbou Imperius, když se zamiloval do takového nemehla." zasmála se Samantha a s ní i Lydie. Bylo mi příšerně. Nemohla jsem tu dál být. Pokazila jsem, co se dalo. 

,,Omlouvám se, Narcisso. Musím pryč." šeptla jsem a otočila se směrem ke dveřím. Jako naschvál jsem se opět málem přerazila a to ty dvě rozesmálo ještě víc. Hned, jak jsem za sebou zavřela dveře, tak jsem si zula boty na podpatku a rozeběhla se s nadzvednutými šaty do svého pokoje. Při běhu jsem do někoho narazila. Přede mno stál Draco a zářivě se na mě usmál, když mě viděl.

,,Ahoj princezno. Kde jsi byla?" optal se, jenže já neodpovídala. Byla jsem hrozně smutná a v hlavě mi dozníval smích obou žen. Draco se na mě podíval a udiveně se zeptal:,,Proč máš na sobě takové šaty? A od čeho jsou mokré?" Pohlédla jsem na své šaty. Uvědomila jsem si, že jsem svoje šaty uchopila mokrýma rukama od čaje a teď byly od něj mokré.

,,Zpropadený čaj!" zaklela jsem a zahodila na zem lodičky, jež jsem svírala v jedné ruce.

,,Jaký čaj?" nechápal Draco. Uchopila jsem ho za ruku a vedla ho do našeho pokoje. Když jsme se usadili na postel, začala jsem mu vyprávět o posezení na čaji.

,,Tvoje mamka mi chtěla pomoct s tím, co chci podstoupit, abych si tě mohla vzít. Domluvila na dnešek posezení na čaji se Samanthou a Lydií. Zkazila jsem úplně všechno, Draco! Dvakrát jsem málem spadla na zem, vysypala jsem cukr, přelila čaj a ještě si ušpinila šaty. Ta Samantha měla pravdu. Jsem absolutní nemehlo!" bědovala jsem a sklopila pohled dolů. Draco si nad tím vším jen odfrkl:

,,Samantha a Lydie...největší slepice na světě." Vzal mě něžně za bradu a donutil mě tak, abych se mu podívala do jeho bouřkových očí.

,,Znáš je dobře?" pípla jsem a Draco se zasmál.

,,Dobře?! To je slabé slovo! Ty dvě slepice sem dřív chodily obden. Nesnášel jsem je. Vůbec bych si s tím nedělal hlavu, princezno." pohladil mě po tváři a já zavrtěla hlavou.

,,Ne, měly pravdu. Taky nechápu, jak ses mohl zamilovat do takového nemehla jako jsem já!" rozhodila jsem rukama.

,,To ti opravdu řekly?" zajímal se Draco. Jen jsem kývla. ,,Hele, ty nejsi žádné nemehlo! Jsi moje nejbáječnější, nejkouzelnější Hermiona!" promluvil na mě s úsměvem. Úsměv jsem mu opětovala a poté mě lehce políbil. ,,Nemusíš to dělat. Jestli tě to trápí, tak utečeme a vezmu si tě bez nějakých blbých čajových dýchánků." opřel si své čelo o to moje. Zavrtěla jsem hlavou.

,,Ne. Já jim ukážu co proto." rozhodla jsem se.   

•••••••••••••••••••••••••••••••••••

Vaše názory? :)
Vím, chudák Mia, sama jsem jí tak trochu litovala. :(
Ale co se stalo, stalo se. :D

Děkuji moc za přečtení, hlasování a komentáře!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤