Dramione - THE OBLIGATION ✔

17. - Epilog...Lépe to skončit nemohlo

Máme tu konec! :'(

Doufám, že si ho užijete! ;)🌸❤

•••••••••••••••••••••••••••••••••••

O osm let později

Draco

Ani jsme se s Hermionou nestačili rozkoukat a uběhlo krásných osm let. První velká změna nastala, když přišel den Hermionina porodu. Ten den jsme byli všichni nervózní a strachovali se. Čekali jsme na chodbě Nemocnice sv. Munga a bylo nás tolik, že se za námi všichni lékouzelníci jen otáčeli. Čekal jsem zde já, matka s otcem a všichni naši přátelé. Když vyšel ze dveří lékouzelník, zastavilo se mi na chvíli srdce, protože jsem byl plný očekávání.

,,Máte syna, pane Malfoyi." sdělil mi tenkrát. Stal jsem se tím nejšťastnějším otcem na světě. Byl jsem tak pyšný a když jsem svého syna poprvé viděl, stal se druhým člověkem, do kterého jsem se bláznivě zamiloval. Dali jsme mu s Hermionou jméno Scorpius Hyperion Malfoy. Musel jsem se usmát, když jsem si všiml, že můj syn má pár blonďatých vlásků a kouká na mě bouřkovýma očima. Hermiona mi tehdy řekla, že jsem měl zase pravdu. Jak roky plynuly a my jsme s Hermionou vychovávali našeho syna, vznikalo kvůli němu občas kárání toho druhého.

,,Draco, neměl bys ho tak rozmazlovat. Nemůže si zvykat na to, že mu všechno dovolíme." vytýkala mi jednou Hermiona.

,,A ty bys neměl být tak přísná, královno. Je to můj syn a je normální, že tátové prokazují svým dětem lásku." bránil jsem se a Hermiona si povzdechla.

,,Lásku mu prokazuješ v tom případě až moc. Rozmazlováním nemůžeš prokazovat lásku." stála si za svým.

,,Tebe rozmazluji a miluješ mě čím dál víc." pozvedl jsem svoje obočí a šibalsky se na ni podíval.

,,Draco, ty se nezměníš." zakončila touhle větou rozhovor o rozmazlování Scorpa. Teď bylo Scorpiusovi sedm let a byl podobný jak mně, tak i Hermioně. Vzhledově to byl celý tatínek. Byl na svůj věk velmi inteligentní, ale zároveň uměl být stejně jako jeho maminka zvědavý a tvrdohlavý. Našel velkou zálibu v knihách, ale zároveň je vždy odkládal, jakmile mě uviděl s koštětem. Vždy mě prosil, abych ho nechal proletět na koštěti a já mu slíbil, že až mu bude sedm, tak to s ním zkusím. Zrovna dnes jsem opět vynesl ven na zahradu své koště a Scorpius za celé odpoledne poprvé odtrhl pohled od své knihy.

,,Tati!" zavolal na mě, zvedl se z deky, kde seděl společně s Hermionou a matkou a rozběhl se ke mně. ,,Víš cos mi slíbil, když jsem byl menší?" optal se s natěšeným tónem v hlase a já se k němu sehnul.

,,Jsi stejně otravný jako tvoje maminka." prohlásil jsem a on se pobaveně zašklebil.

,,To říká i maminka, akorát řekne, že jsem otravný jako ty." zasmál se Scorpius a já pohlédl na Hermionu, která se bavila s matkou.

,,A co ti říká babička?" zajímal jsem se.

,,Že jsem otravný jako dědeček." podal mi okamžitě odpověď, kterou jsem čekal.

,,Zpátky k tomu létání. Chceš si to vážně zkusit?" ujišťoval jsem se a Scorp začal horlivě kývat hlavou. ,,Tak dobře." přikývl jsem.

,,Mami, mami! Táta mě nechá proletět se na koštěti!" začal nadšeně skákat Scorpius. Hermiona se v té chvíli zvedla z deky a přešla až k nám.

,,Tak na koštěti? Není na to moc malý?" obrátila se na mě Hermiona starostlivě.

,,V jeho věku jsem se to taky začal učit, Mio. Navíc ho budu jistit, a tak se mu nemůže nic stát." chlácholil jsem ji okamžitě. Hermiona pohlédla na Scorpa a ten se na ni zářivě usmál. Sklonila se k němu.