Starostlivý bratr, Dani.
Vicky, typická dívka, která je závislá na sociálních sítích, Snapchat.
Neymar, nejlepší kamarád Daniho a jeho rodiny, až na Vicky.
Vše se změní, až přijdou nato, že spolu snapují .....
Jak to celé bude?
Dozvíš se v mé...
Když jsme přijeli před restauraci, skoro jsme nemohli ani vystoupit, protože nás obklopovali novináři. Trochu mi to pokazilo náladu, ale řekla jsem si, že tak pěkný večer, zatím, si nenechám něčím zkazit. Ney mě vzal do snad nejdražší restaurace v Barceloně. Jmenuje se Buenos Aires Grill Restaurant. Když jsme přišli ihned nás vítal asi majitel této restaurace. Ihned mě napadlo že o naší návštěvě musel být informován. Posadil nás k perfektně připravenému stolu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem si sedla, hned k nám přišla číšnice a už se nás ptala na pití. Když Ney začal objednávat ona se začala krapet červenat. Bylo to vtipné. „Co si dáš ty miláčku?" zeptal se mě Ney a já se trochu ošila. „Dala bych si bílé víno" odpověděla jsem. „Doneste to nejlepší co tu máte" poznamenal Ney. Číšnice se na mile usmála a odešla. Teď jsem konečně měla možnost se tu porozhlédnout. „Ty si tu už byl" řekla jsem směrem k Neymarovy. „Jo byl, nejlepší restaurace. Pro výjimečné chvíle je tohle nejlepší místo" řekl. Jak jsem poznala, že tu byl? Na stěně za mnou visel jeho dres i s podpisem.
Po chvilce nám přinesli pití, pro mě luxusní bílé víno a asi i hodně drahé, protože to byl vynikající ročník 64. Číšnice mi nalila do sklenky a Neymarovi donesli sklenici s ledem, citrusy a matou. Přece jen je to řidič. Začali jsme si vybírat jídlo. Já jen zůstala koukat, protože ty ceny byly opravdu vysoké.Jsem od Daniho zvyklá na drahé věci, oblečení, jídla ..., ale pořád mám ráda věci za málo peněz. „Za tu cenu si dám asi jen kousek chleba." řekla jsem a zasmála se. „Na ceny se vůbec nedívej" řekl Ney. „Vyber si na co jen máš chuť" doplnil Ney. Já se tedy podívala pořádně na menu. Podmínkou byl předkrm, hlavní chod a dezert. Za předkrm jsem si dala grilovaného lososa s dresingem. Jako hlavní chod jsem si vybrala specialitu podniku. Poradně jsem nevěděla co to je, ale chtěla jsem to ochutnat. Ney si dal to stejné.
Při jídle jsem se bavili o všem možném. Jak bylo v Brazílii, co Dani a jak jsem se měla já a tak dále. O Danim a jeho přestupu jsem raději nic neřekla, protože nevím kdo všechno to ví a neví a jestli to ví už i na vyšších pozicích či nikoliv.
„Vím, že bych se tak blbě neměl ptát, ale už si se rozhodla?" řekl trochu nejistě Ney, když jsme jedli desert.
Spolkla jsem sousto, které jsem měla právě v ústech a odpověděla mu. „Promiň, ale budu ti za chvilku lést na nervy, že mě pošleš zpátky k Danimu."
Když Ney slyšel slovo promiň, tak už skláněl hlavu a myslel si, že ho odmítnu, ale když uslyšel celou mojí větu, začal se usmívat od ucha k uchu. Naklonil se ke mě přes stůl a dal mi pořádnou pusu. Poté mi do rtů zašeptal děkuji. Prvně jsem měla v plánu říct ne a být Neymarem přemlouvaná, ať jdu, ale po tak úžasném jídle jsem byla ráda, že vůbec můžu mluvit.
„Vše v pořádku?" zeptal se nás majitel této úžasné restaurace. Byl to menší pán v obleku a trochu pivním pupíkem, ale byl roztomiloučkej.
„Vyřiďte ode mne tu největší pochvalu do kuchyně, protože jídlo bylo famózní." řekla jsem s příjemným úsměvem.
„To jsem velmi rád" také se na mě usmál.
K odchodu nás také vyprovodil majitel. Byl vážně moc příjemný. Jenže hned jak jsme vyšli z restaurace na nás začalo blikat tolik blesků z fotoaparátů, až mě z toho rozbolela hlava. Novináři na nás pořád něco křičeli a já jen stála na místě a nevěděla ani kam jít. Jo novináři mě párkrát vyfotili, ale nebyla to taková smršť jako teď. Kolik jich ta bylo? Milion? Nemohla jsem se ani pohnout, jak na mě zblízka mířily foťáky. Ney mě chytl za ruku a vedl k již připravenému autu. Hezky si prorazil uličku. Otevřel mi dveře a počkal až nastoupím, poté sám nasedl na místo řidiče.
„Proboha" chytla jsem se za hlavu.
„Si v pořádku?" strachoval se Ney, když už jsme byli na cestě.
„Jo, jen tolik blesků jsem ještě nezažila." řekla jsem a pohladila ho po ruce, kterou měl na mém levém stehně.
„Promiň zlato, ale takhle to teď bude skoro pořád, než si najdou něco jiného." řekl omluvně Ney.
„V pořádku, budu si nato muset zvyknout." řekla jsem a pořád ho hladila po té ruce, zatímco on mi s tou rukou postupoval pod šaty. „Neymare" zapištěla jsem a zasmála se. Vážně jsem to nečekala.
Když jsme stáli na červené, Ney se ke mě nahnul a začal mě líbat.
„Tohle si nech na jindy" zamumlala jsem mu ztěžka do polibku. Ney si povzdechnl a sedl si zpět do sedačky. Chvilku poté skočila zelená. Ney se rozjel a já se dívala z okna ven na cestu. Až po chvilce mi to došlo.
„Kam to jedeš?" nakrčila jsem čelo, protože tohle nebyla cesta ke mně domů a ani ne k Neymimu.
„Ještě jedno překvapení tě čeká zlato" řekl Ney s ďábelským úsměvem.
„Hej" bouchla jsem ho do ramene. „Víš moc dobře jak nesnáším překvapení" sklížila jsem si ruce na prsou.
„Neboj, tvůj bratříček se o tebe strachovat nebude." zasmál se Ney.
„Blbečku" zasmála jsem se taky. „Kam teda jedeme?" prosila jsem, aby mi to řekl, protože k smrti nesnáším překvapení.
