Dani Alves' Sister (Neymar CZ) ✔

41. Kapitola

... Enjoy it! ... 

Pohled Victorie 

"Vicky?" zavolal Dani. Zazmatkovala jsem, napřáhla jsem ruku a dala Neymovi jednu malou facku.
"Vicky!" zakřičel Dani a odtrhl mě od Neye. "Bylo mi jasný, že vy dva spolu nemůžete být ani chvilku sami" řekl a vraždil mě pohledem.  
"A co děláme?" vytrhla jsem se z jeho pevného sevření. 
"No to já nevím, ale když si mu dala facku, tak si něco jo." skoro zakřičel Dani.
"Zasloužil si ji" vyprskla sem.
"Jo?" ozval se Neymar, který pořád seděl na zahradní houpačce. "A za co prosím tě?" svrštil k sobě obočí.
"To by mě taky zajímalo" hájil svého nejlepšího kámoše Dani.
"Měl blbý narážky" řekla jsem první kravinu, která mě napadla a založila jsem si ruce na prsou. Na svou tvář jsem dala kamenný výraz. Dani s Neymarem vyprskli smíchem. Nechápavě jsem se na ně podívala. "Co?" vykřikla jsem a rozhodila rukama. 
"Nic proti Vicky, ale oba máte pořád nějaký narážky" řekl se smíchem Dani. 
"Kvůli tomu si mi dala facku, zlatíčko?" řekl se smíchem pro změnu Ney. Vražedně jsem se na oba podívala, ale oni se začali smát ještě víc. Naštvaně jsem vykřikla, dupla nohou na zem a poraženecky utekla dovnitř vily. 
"Vicky, co se stalo?" slyšela jsem za sebou mluvit Joanu, když jsem šla dost rychlým krokem přes  kuchyň. 
"Nic" odsekla jsem ji. Ona to určitě slyšet nemohla, protože jsem to řekla spíše pro sebe než pro ni. Vyběhla jsem schody nahoru a zavřela se v pokoji. Svalila jsem se do peřin a z plného hrdla zakřičela do peřin. Nevím, jestli mě víc vytočil brácha nebo Neymar. Když si oni ze mě můžou dělat prdel, tak si teď udělám já z nich. Něco za něco. Ale co si na ně mám sakra vymyslet? Zamyšleně jsem stoupla z postele a šla zase dolů, kde se nacházeli všichni. Uraženě jsem se posadila na sedačku v obýváku a sledovala televizi. 
"Co se ti stalo?" přisedl si ke mně Daniel. Když jsem mu neodpovídala, mírně do mě žduchl "Hej Vicky?" 
"Co?" pomalu jsem na něho otočila hlavu podívala se mu do těch jeho krásných očí, které má úplně stejné jako jeho otec . 
"Co se ti stalo?" znovu zopakoval otázku, kterou položil asi před 3 minutami. 
"Víš ..." odmlčela jsem se a hledala ty správná slova, protože jsem nechtěla před ním mluvit sprostě. "... Máš strašně skvělého tatínka, který mě vždycky dokáže tak dobře s nějakou kravinou vytočit." řekla jsem aniž bych nad tím přemýšlela. Když jsem domluvila, znovu jsem si to řekla v hlavě a hledala nějaké slova, která jsem raději říct neměla. 
"Teď si to myslela ironicky, že?" řekl a krapet se uchechtl. Hlavou jsem přikývla na souhlas a mírně se zasmála. Daniel pochopil a taky se zasmál se mnou. Nevím po kom podědil takovou chytrost a že mu to tak pálí, ale po jeho otci určitě ne. 
"Tak proč mu to nějak neoplatíš?" řekl po chvilce. Podezíravě jsem se na něho podívala. 
"Ty mi čteš myšlenky?" řekla jsem se zvednutými koutky úst. 
"Ne, ale tak ... Napadlo mě to" pokrčil rameny. 
"Ty seš chytrej." řekla jsem "Po kom to máš?" zasmála jsem se a Daniel společně se mnou. "Je dobrý, že jste už přijeli, protože TY-" ukázala jsem na Daniela "-mi budeš hodně pomáhat." 
"A jak, je mi teprve 8. Tak jak ti můžu pomáhat?" nechápavě se na mě podíval. 
"Ale seš kluk a kluk mi vždycky pomůže" řekla jsem s pekelným smíchem. Pomalu se mi začínal v hlavě rýsovat můj ďábelský plán, který jednoho krásného slunečného dne uskutečním. 
"Co vy dva tady?" ozval se na námi hlas Daniho. 
"To tě nemusí zajímat" odsekla jsem mu. 
"Vicky" zaskuhral moje jméno "Proč si na mě pořád naštvaná?" řekl mi za zády. Myslela jsem, že se tu chvíli otočím a jednu mu natáhnu, ale mírnila jsem se. Uvnitř mě to začínalo vřít. Nesnáším takovou otázku, když jste naštvaní a ta dotyčná osoba vím proč, ale ještě se vás na to zeptá. Když to slyším, mám chuť zabíjet.
Poklepala jsem Daniela po pravém koleni a stoupla. "Dej si trochu hlasitěji tu televizi, protože teď se tu bude trošku křičet." řekla jsem mu než jsem odešla do kuchyně s Danim za prdelí. 
"Val, můžeš jít na chvilku za bráškem do obýváku?" zeptala jsem se jí. Ona na mě záporně zakroutila hlavou. "Prosím" našpulila jsem rty a udělal psí pohled. Val nakonec přikývla. Dala Joaně letmou pusu, seskočila z jejích kolen dolů na zem a utíkala do obýváku za jejím bráchem.  
"Uniklo mi něco?" zeptala se Joana, která vůbec netušila proč jsem jí poslala pryč. 
"Jen trošku" dala jsem si ruku na bradu a mírně přikývla. 
"A co?" znovu se zeptala, ale pro tentokrát se zdviženým obočím. 
"Teď uvidíš" řekla jsem a svůj pohled jsem nasměrovala na Daniho, který stál u kuchyňské linky a nejspíš si nalíval vodu do sklenice. Stoupla jsem si na jeho stranu a založila jsem si ruce na prsou. Když delší dobu bylo ticho, Dani svedl hlavu od sklenice.
"Co?" nechápavě se na mě podíval.
"Co? Vážně?" zvedla jsem obočí a začala nohou mírně podupávat do podlahy.  
"Vicky, nevím co ti poslední dobou je, ale si nějaká protivná." řekl Dani, když se dal do kroku a šel si sednout za stůl vedle své přítelkyně, Joany. Celá jsem se napnula. 
"A ty se mi divíš?" vykřikla jsem a rozhodila rukama. Z druhé strany místnosti se ozvalo uchechtnutí. Okamžitě jsem se tam podívala. Stál tam tlemící se Neymar. Vražedně jsem se na něho podívala. 
"A ty mě taky neser nebo ..." nechala jsem doznít, protože jsem nechtěla říct něco co by se obrátilo proti mě. 
"Nebo co?" zvedl obočí. 
"Nebo skončíš jako na zahradě" vyplázla jsem na něho jazyk. 
"Myslíš, že mi dáš zase ten malý pohlavek?" řekl a mírně se uchechtl. 
"Tak pohlavek jo? Hmm, Fajn. Takže víš co bude následovat?" znovu jsem si založila ruce. Ney přikývl. Bylo mi jasné, že pochopí kam tím narážím. Dal dolů koutku úst a ukázal prstem na Daniho. 

"PPRRR" vypustil z úst Dani. "Hádáš se se mnou nebo s Neymarem?" zeptal se mě. "Protože mě to připadá, že mě něco vyčítáš a jemu vyhrožuješ, že o něco přijde." řekl Dani a díval se mi do očí. Už jsem chtěla začít křičet, když ke mně přiběhla Val. Před ní rozhodně křičet nechci. 
"Val, zlatíčko. Co tady děláš?" zeptala jsem se jí, když jsem si k ní klekla. 
"Teto, nerozčiluj se a nekřič tolik. Není to zdraví" řekla s menším smutkem v hlase, který tam byl slyšet. 
"Ale zlatíčko, já se nerozčiluji a ten křik trošku omezím" řekla jsem jí a usmála se na ní. 
"Ale ... " nedopověděla, protože jí do řečí skočil Ney. 
"Val, pojď si sednout" kývl na ní hlavou. Ona s úsměvem přikývla a utíkala si k němu sednout na klín. Jen co si sedla se k němu přitulila. 

Ney se na mě vítězně usmál. 
"Ještě si to spolu vyřešíme" ukázala jsem prstem prvně na Daniho a potom na Neymara. Poraženě jsem si sedla za stůl a položila si čelo na studenou desku stolu. 

"Vicky, zvoní ti mobil" řekl mi za zády Daniel. Otočila jsem se na něho a vzali si z jeho rukou můj vibrující mobil. Na displeji svítilo číslo ..... 

So ... Pro dnešek končím. :DD Vím, Vím. Dnešní část hodně, ale hodně zamotaná. Za to se omlouvám, ale mám teď domu pořádný chaos. Děda je v nemocnici, protože byl včera na operaci a dneska jsme tam vezli i taťky, které jde hned zítra na operaci. :// 

Moc se omlouvám za chyby. :)) 

Moc děkuji za úžasné komentáře a VOTES!!!! :333 

Další díl jsem chtěla dát v pátek, ale to co teď mám, tak to nestihnu. A proto bude další díl o víkendu.